Čas od času zaslechnete nějakou letitou skladbu úplnou náhodou, třeba v supermarketu, když kupujete pár věcí k večeři nebo na zubařském křesle. A když už jste vlastně strašně dlouho něco podobného neslyšeli, najednou to zní jaksi nově a svěže. Nebo to zkrátka sedne. A nemyslím, že by to bylo jen absencí poslechu 80's popu v mém současném životě, ale prostě tím, že Jealous Guy je jednou z nejlepších popových písní, která kdy vznikla. Snad tak silně působí charismatický projev Bryana Ferryho, správně vygradovaná struktura klasického hitu, nejvíce nejspíš upřímná omluva. Pop ve spojení s výpovědí, která je míněna naprosto vážně, o čemž zde asi není pochybností, jednoduše nestárne.