Dvě hodiny. Co to je? Jenže někdy i těch 120 minut dělá velký rozdíl. Během mého pobývání v Reykjavíku bych o tom mohl vyprávět. Každý večer. Zatímco všichni mí blízcí na drátě se ukládají ke spánku, mně sotva začíná pré. A často mi nezbude nic jiného, než se jít na ty dvě hodiny, co mám navíc, někam courat. Přesně jak to doporučují The Twilight Sad. Ideální sychravý soundtrack do podzimních dnů.