Nakladatelství Academia nedávno vydalo knihu, která mapuje československý folk v období normalizace. Její autor Přemysl Houda si hned v názvu klade otázku, zda byl folk intelektuálním protestem, nebo jen masovou zábavou. Jak sám žánr, tak i jeho interpreti se totiž pohybovali většinou na hranici povoleného, trpěného a zakázaného.
Houda v knize čerpá z mnoha archivních dokumentů, většinou dosud nepublikovaných, z dobových nahrávek i periodik.
Jak to tedy vlastně bylo s Portou nebo se Sekcí mladé hudby? S Krylem, s Hutkou, s Mertou a jinými?