Druhý dubnový víkend se v prostorách pražské FAMU uskutečnil seminář či přednáškový cyklus Hranice filmu, jenž se ve svém třetím pokračování zaměřil na zvuk a hudbu. Poslouchání obrazů je nám blízké, s účastí jsme tedy zbystřili.
Iniciativa pochází z jihlavského Centra dokumentárních filmů založeného v říjnu 2014, které propojuje vzdělávací aktivity, knihovnu, videotéku i výzkum v návaznosti na jihlavský festival dokumentárních filmů. Semináře Hranice filmu jsou charakterizované přesahem i do jiné oblasti filmového umění, než je dokument. „Když se soustředíte na zvuk, tak vám to změní úplně rejstřík vnímání filmů, najednou vnímáte jiné perspektivy, “ řekl mi Šimon Bauer za pořadatele k tématu semináře, který se původně odvíjel od myšlenky hledání hranic mezi filmem dokumentárním, hraným, a nakonec nad otázkou, jak film přesahuje hranici našich sociálních kontextů a naši imaginaci.
Olga Walló, Hranice filmu 3, 9.-10. 4.16foto: Zuzana MacháčkováNa programu zaujal hlavně ucelený koncept příspěvků, který na úvod zvolil devadesátiminutovou přednášku filmového teoretika a historika Petra Szczepanika, díky níž se mohl divák/posluchač snáze zorientovat v různých metodách a postupech práce s filmovým soundtrackem. Ostatní příspěvky poté už nešly takto analyticky do hloubky a zaměřovaly se především na předávání zkušeností odborníků z praxe. Režisér a dokumentarista Martin Mareček (Auto*mAt, Pod sluncem tma) a zvukař Václav Flegl komentovali svoji práci a poukázali na různé problémy, které je nutné v souvislosti se zvukem řešit. Zajímavé bylo uvažování o autenticitě dokumentu, ať už se jedná o zvukové prostředí, stříhání hovorové mluvy nebo jiné postupy, kdy filmař vychází vstříc divákovi, distribuci či filmové estetice.
Karel Vachek, Hranice filmu 3, 9.-10. 4.16foto: Zuzana MacháčkováPetr Ostrouchov odhalil své přemýšlení o hudbě doprovázející film, včetně dokumentárního cyklu Zapomenuté transporty, v nichž využil dost kontroverzně doprovod vídeňského valčíku s pozdržením vysvětlujícího kontextu. Tím vlastně nastolil otázku, kde leží hranice mezi uměleckým vyjádřením a etikou v realistickém filmovém vyprávění. Dokumentaristka Andrea Slováková na semináři prezentovala výběr audiovizuálně experimentálních filmů, které někdy diváka zasahovaly i fyzicky. Sobotní večer ve velmi neformálním prostoru nabídl setkání s režisérem Karlem Vachkem, jenž připravil poslechovku ze svých vinylových desek a s fascinujícím nadhledem předával své myšlenky a osobní příběh. Nostalgický, hořkosladký, úsměvný v tom, že zanechal úsměv v každém, kdo tu byl.
Pavel Klusák, Hranice filmu 3, 9.-10. 4.16foto: Zuzana MacháčkováDruhý den už patřil zejména studiové praxi a výzkumu, kdy přednáškovou náplň zahalilo charisma hostů, aniž by se příliš rezignovalo na obsah jejich výpovědí. Šimon Bauer mi zmínil, že je tohle setkání příležitostí i pro hosty samotné, aby o své práci měli možnost hovořit před veřejností či publikem tolik neuzavřeným v akademickém prostoru či naopak zvyklým zkoumat povětšinou teorii. Zatímco původem český zvukař a režisér s třicetiletou praxí v Hollywoodu, Martin Maryška, objasnil, co vlastně znamená funkce sound designera, a sem tam přidal nějakou tu historku z této gigantické továrny na sny, Olga Walló strhla svým výkladem o „poctivé“ práci v dabingu, jeho historickém kontextu i významu v současné filmové a televizní distribuci. Celý program poté uzavřeli Pavel Klusák a Johana Švarcová s ukázkami z díla jednoho z našich nejvýznamnějších filmových skladatelů, Zdeňka Lišky.
Seminář nabídl komplexní pohled na velmi široké téma zvuku a hudby ve filmu, nevynechal základní žánry (fikce, dokument, experiment) a seznámil jak s teorií, tak praxí od lidí, kteří se jí věnují téměř celý život. Zároveň neupadl do nudného akademismu nebo prostého pouštění ukázek s komentářem, člověk tak odcházel informačně velmi obohacen a s novými podněty k přemýšlení, až zase příště bude poslouchat film.
Hranice filmu III: Slyšet obraz. Praha – FAMU, 9.-10. 4. 16
Celou fotogalerii najdete tady.
Hranice filmu 3, 9.-10. 4.16foto: Zuzana Macháčková