Nouvelle Prague rezonoval globálními tématy a skotským punkem

O víkendu 8.–9. listopadu ožilo centrum současného umění DOX v pražských Holešovicích showcasovým festivalem Nouvelle Prague. I přesto, že má za sebou sedm let vývoje a zkušeností, vzhledem ke změně lokace byl vzduch cítit novotou a zahájení konference, která doprovází samotný hudební program, tak působilo trochu nervózně. Nohama na zem postavil zúčastněné nečekaný budíček dechovky Lovesong Orchestra, která mě nenalákala na čtvrteční předávání cen festivalu, ale v pátek ráno jsem jejich energii upřímně ocenila.

Mezi ambientem, rituálem a experimentální kompozicí. Alternativa začíná

Zahajovací předvečer Alternativy se odehrál v sobotu 26. října, tedy týden před samotným festivalovým víkendem. Kurátorský dohled nad ním převzala Jednota, volné sdružení pražských nezávislých promotérů (potkávají se v něm Heartnoize, Letmo Productions, Marast Music, Cáry mlhy a další). Ačkoliv větší prostor bývalé smíchovské továrny určený hlavně pro koncertní programy působil trochu chladně v menším počtu lidí (plno bylo tak akorát), hned prvnímu účinkujícímu – triu SkuV se podařilo vytvořit rituální atmosféru. Dvojice Italů usazených v Berlíně – Vince Gagliardi (bicí a elektronika) a Giuseppe Capriglione (kytara), se letos spojila s vokalistou Guiseppem Novellou, jehož umělecké působení se dosud realizovalo v noisu a blackmetalu. Vystoupení pocitově asi nejméně evropské, pohybující se spíše v zenovém prostředí, dynamikou stupňující a udržující pozornost, než aby vyvolávalo trans a narušovalo sluchový i tělesný komfort.

Spojení publika a hudebníků. Einstein on the beach v Brně

Einstein on the beach je v kariéře Philipa Glasse zásadním dílem. Nejenže je první ze skladatelovy trilogie o významných historických postavách, které silou svých myšlenek změnily svět (další opery jsou Satyagraha a Akhnaton), ale je také jeho vůbec první operou. Když měl Einstein ve francouzském Avignonu v roce 1976 premiéru, téměř okamžitě přinesl svému tvůrci velký věhlas a mezinárodní renomé. Glass se tak mohl věnovat hudbě na plný úvazek, tedy konečně se jí mohl živit. Do té doby sezóně pracoval jako instalatér a posléze také jako taxikář, což bylo v New Yorku 70. let kvůli vysoké kriminalitě značně rizikové povolání. Snad by se s nadsázkou dalo říci, že mu opera Einstein on the Beach zachránila život.

Move with a purpose. Black Midi v Praze

Na první poslech zní black midi jako sebevědomí floutci, co výrazněji přičichli k prog rocku a free jazzu. Improvizace je pro ně počátkem vývoje celého jejich kapelního organismu. Od jiných je však odlišuje důsledná přesnost, jež překvapivě velmi dobře funguje i ve složení čtyř členů. Hodiny společného hraní tam být musí, ale přece jen kluci teprve nedávno vylezli ze střední. V jejich případě šlo o BRIT School, tedy školu, která jim umožnila věnovat se vystupování i kapele v rámci běžné docházky. Nejdříve to byla muzika postavená na dronech a noisu, první krůčky k autorské hudbě Geordieho Greepa a Matta Kwasniewskiho-Kelvina, později se zformovala celá kapela s bubeníkem Morganem Simpsonem a basákem Cameronem Pictonem.

50 odstínů kytarové psychedelie. Psychedelic Umami 1 v Soulkostele

Přestože by se mohlo zdát, že kytarová psychedelie v dnešní době už nemá co říct, přerovsko-ostravský kolektiv a label Psychedelic Umami nás dlouhodobě přesvědčuje o opaku. Pod svými křídly schraňuje to nejlepší z moravských shogazeových a indie kytarovek a zhruba od roku 2014 podporuje scénu pořádáním koncertů, zvaním velkých zahraničních jmen, vydáváním desek, a dokonce i jedné dnes už nelehko sehnatelné kompilace (Psychedelic Umami 1). Po letech dramaturgického zaštiťování stanové scény festivalu Krákor se členové skupin Mancuso, At bona fide a Kangaroos in Austria letos poprvé rozhodli uspořádat vlastní festival.

Rituál surové rytmiky a řezavého minimalismu. Föllakzoid v Brně

Neměnný motorik beat ořezaný na svůj nejzákladnější rytmus a kytara na pozadí ambientních synťáků, jediná melodie rozvíjející se celým vystoupením a mystická atmosféra na pódiu. Čerstvá deska chilských Föllakzoid, I, znamená pro kapelu velký skok dopředu a zásadní proměnu zvuku. Úterní koncert v Kabinetu potvrdil, na co jsem narážela už v pozvánce, totiž, že se kapela konečně doopravdy našla. I jako jedna? Začátek? Já? Při poslechu zavzpomínám na Different Trains Steva Reicha propojujícího v rytmu jedoucích vlaků rozdílné světy tehdejší Ameriky a Evropy za druhé světové války. 

Roland The Headless MacBook Gunner. Genot Centre v brněnské Praze

Poslední prima sezóna Prahy v Brně. Smutná zpráva o ukončení fungování zásadního kulturního prostoru přišla jen pár dní před konáním Genot Centre Night, jednou z akcí průběžného festivalu Vinyla.

Ostrůvek pozitivní deviace: Flaam festival 2019

Nitranský Flaam s počtem kolem tisícovky návštěvníků představuje spíše malou a útulnou záležitost. Přesto si festival díky pečlivě volené dramaturgii postupně buduje rozpoznatelnou tvář. Domácí alt-popovou smetánku doplňuje promyšlený výběr několika zahraničních hostů. No a hlavně: prostředí vyladěné do detailů, malebný areál na kraji města, zároveň ale čím dál tím výraznější bod ve středu slovenské festivalové mapy. Na letošní ročník jsme vyrazili ve dvou a své dojmy se rozhodli vysázet formou deníkových poznámek.

Beseda 2019: palčivá minulost v objetí bouřlivé současnosti

O Besedě jsem slýchala často, že je to ten festival, kde je úplně jedno, co zrovna hraje, ale stejně tam musím být. A taky, že je to taková malá moravská Pohoda, která platí vlastně za největší festival alternativní hudby u nás. Tedy pokud o něm přemýšlíme v širokém rozpětí multižánrovosti a oproštění se od do očí bijícího (leckdy kontroverzního) sponzoringu. Asi je jasné, kam mířím, pokud se tu snažíme kategorizovat naše domácí festivaly definující se dramaturgicky jako „alternativní.“

Melancholie a hardcore v jednom – Okolojeles 2019

Letošní Okolojeles pro mě začal v podstatě už když nás autobus vyhodil na odbočce u Náramče. Procházka dědinou, kterou jako bych šel včera, i když od posledního ročníku uplynul rok. „Tradiční“ zastávka v jednotě pro ledňáky a kyselé okurky na ráno a pak... zabočit kolem fotbalového hřiště a jsme na louce – ještě skoro prázdné, kde se začíná rodit to nejpohodlnější stanové městečko ze všech festivalů, co znám.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.