Hrdinové všední elektroniky

Letošní Lunchmeat Festival byl nabitý jako nikdy předtím. Tři noci v Národní Galerii byly vyvrcholením současné elektroniky a utekly rychleji, než bych si přál. Jakkoliv se našly vystoupení, které zklamaly (Visionist, Clark), pozitivní dojmy výrazně převažují.

Opak Dissu a Shilpa Ray na Jihlavě

Festival dokumentárních filmů v Jihlavě je pro mě něco jako opušťák ze života. Hudební festivaly jsou něco trochu jiného, pořád se jede, chcete stihnout všechno a na jejich konci často odjíždíte úplně vyčerpaní. V Jihlavě to je jiné – atmosféra, kterou zvládají pořadatelé vytvořit, vám v podstatě neumožňuje spěchat a celým festivalem (jako světem pro sebe) proplouváte, od promítání do kavárny, na pivo, na koncert. Tenhle ročník se to potvrdilo zase.

Mlhavý Cloud rap Drain Gangu

Drain Gang jsou kluci známí spolu s Yung Leanem a jeho Sadboys už od roku 2014. Prostřednictvím svých podomácku vyrobených tracků odstartovali éru Cloud Rapu a sad boys, nešťastných kluků, co zpravidla nosí bucket hat a pijí Arizona Green Tea.

Stavění Mirapolis na Flédě

Roneho jsem začal poslouchat teprve nedávno. Vlastně v době, kdy Fléda oznámila, že bude tohoto francouzského mága IDM hostit na brněnském koncertu. Nicméně od té se doby se stal pravidelnou součástí mého playlistu a moje kroky 20. října směr Fléda byly lemovány nemalým očekáváním.

Dekonstrukce infrazvukem

Někdy je dost obtížné snažit se popisovat průběhy koncertů, protože hudba některých interpretů spíše než souvislé písně tvoří jeden nesouvislý zážitek, který je ukončen prostě ve chvíli, kdy nastane ticho. Přesně takový typ zážitku nabídli brněnskému publiku řečtí Mohammad, kteří vystoupili v sobotu 23. září v brněnské Praze.

Lekce švédštiny a nikdy nekončící smyčka

Mohutné údery bubnu dozdobené drobnými perkusivními efekty a ženský sbor zpívající majestátní melodii. Ikonická hudba Kendžiho Kawaie zní na začátku japonského anime Ghost in the Shell natočeného podle původní komiksové předlohy. Žádná Scarlett Johansson, zato více logiky v příběhu. Film, který si klade vícero otázek, nejvíce však vyvstává ta, která se ptá po definici samotného lidství. Jsou to vzpomínky, které vytváří lidskou identitu? Je to mozek, mysl, když celé tělo je robotem? Kam se podělo srdce?

Láskyplno na konci světa

Čtvrté Pelhřimovy, letos pod taktovkou Noir Voir kolektivu. Napínám hamaku mezi ty ostatní, abych v ní následující dva dny viděla snad všechny, jen ne sebe. S radostí. Zdraveníčko, objímáníčko, láskyplno. Žádní sponzoři, reklamy, plakáty, elektřina. 

Vytáhni své nejlepší hadříky

Ta holka má kouzlo jako nikdo jiný. Princezna. Roztomilá divoženka s naprosto odzbrojujícím hlasem a pohyby. Energie, kterou je schopna publiku předat, je téměř hmatatelná a jde vidět, že ji také Aurora čerpá zpětně od posluchačů. Věříte jí každé slovo, které zpívá. Možná to byl důvod, proč mi při Runaway ukápla slza. 

Vďaka, Pohoda 2017

Nad trenčínským letištěm se vznáší očekávání, festivalové vlaječky vlají ve větru. I toto léto slibuje Pohoda příjemný zážitek. Většina návštěvníků areálu, ať už jde o teenagery, studenty nebo rodiny s dětmi, tu není poprvé. Díky rozsáhlému programu si tu každý najde to svoje a v naprosté symbióze se tak mezi horami obklopujícími Trenčín prolínají rozdílné zážitky.

Beseda vykročila k dalším 25 rokům jedinečnosti

Letošní Beseda u Bigbítu byla už moje šestá. Poprvé jsem navštívil tasovský Topolový hájek v roce 2009 jako brigádník, poslední čtyři ročníky jsem si pak dal bez přestávky už jako návštěvník. Ve speciálním čísle FullMoonu zaměřeného právě na Besedu říká v úvodním rozhovoru redaktor Michal Pařízek, že „něco mezi těmi topoly tam prostě je.“ Možná i kvůli tomuhle „něčemu“ jsem se vrátil na Besedu už potolikáté. A určitě na ni přijedu zase.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.