Skanzen & kýč Sunn O)))

Vzpomínky na koncert v kostele před deseti lety, články v Respektu, citace Guardianu. Hype kolem koncertu Sunn O))) v Arše byl adekvátně masivní a k dokonalosti už chybělo snad jen promo v Sama Doma. Holt zakladatelé žánru a kultovní postavy experimentální scény nejezdí do Prahy každý den. Kór s tak výborným supportem v podobě Frederikke Hoffmeier alias Puce Mary.

Měj oči dokořán – Jon Hopkins po pěti letech na Spectaculare

Poprvé a doteď i naposledy jsem byla ve Fóru Karlín před pěti lety a nemůžu říct, že by mě zvlášť zaujalo. V hlavě mi utkvěli nepříjemní security, zbytečně přísná pravidla i špatný zvuk. Tuhle sobotu se ale cesta do Karlína i v dešti a vichřici vyplatila. Celkově mě, pro mě první zkušenost s festivalem Spectaculare, překvapila bezchybnou organizací a atmosférou.

Autentická psychedelie současnosti v podání Sun Araw

Leitnerka je jedním z true brněnských klubů, do nichž se chodilo už před revolucí. Zatímco tehdy šlo o zaplivané místo se specifickým geniem loci pokrývajícím brněnský underground, dnes přicházíte do multižánrového prostoru, o čemž ostatně svědčí i večer pod taktovkou kolektivu AVA. Ten si tentokrát pozval trio Sun Araw seskupené kolem multiinstrumentalisty Camerona Stallonse.

Prodloužené obýváky v režii AVA pokračují

Poslední akce kolektivu AVA, o které jsem psal, se odehrávala ještě na Rumišti. Psal jsem, že Rumiště končí, ale vibe rozhodně ne. Přes nepopiratelné kouzlo původního místa s sebou duch progresivního hudebního spektáklu kolektiv přenáší do prostorů, které se jim zrovna otevřou. Po několika setkáních na Jarošce tentokrát v klubovně Bastl Instruments.

The Residents potěšili fanoušky, ale nic víc

Na kapely minulého století chodíme s velkým očekáváním, ale nakonec jde asi prostě o to aspoň jednou v životě je vidět naživo. A vždycky je tak trochu zklamání, že to není takové jako na záznamech z osmdesátek. A tak i In Between Dreams tajemstvím opředených The Residents je spíš cestou do minulosti.

Podivný večer v Kabinetu: We Are the City a Lesní zvěř

Na čtvrteční koncert v Kabinetu Múz jsem dorazila jako na pokračování kulturního večera, který jsem sama pro sebe začala návštěvou performance Sound Carpets, která se odehrála ve zklidněné a velmi intimní atmosféře Vašulka Kitchen. A tak byl pro mne trochu šok dorazit na rozdivočelou Lesní zvěř. Chvíli mi trvalo se na ně naladit a nejvíc se mi to dařilo při pasážích s absencí zpěvu. Celkově mám pocit, že hudbě, zvlášť jde-li o zkušené interprety a jazzmany, jimiž Lesní zvěř bezesporu je, prospívá hlasem šetřit a energii věnovat nástrojům. 

Bojovník, který neuhne pohledem. Gaika v Roxy

Projít labyrintem art deco prostoru klubu Roxy, ocitnout se v malém sále někde hluboko dole. Z jedné strany bar, z druhé pódium, kde se zrovna odehrává show elektronického projektu Isama Zing. Slovenský hudebník Jonatán Pastirčák míchá beaty a melodické celky, kterými čas od času probleskne nahrané vrznutí skříně nebo dekonstruovaný šum. Autentický zážitek, početný dav nadšeně tleská a prostor se halí do kouřového závoje. Ve vzduchu jde cítit zvláštní, nasládlá vůně, na chvíli se hudebního vedení ujímá DJ než, zahalený kápí a se slunečními brýlemi, nastoupí sám Gaika.

Zeal & Ardor v pohlcení světel

Na Zeal & Ardor jsem se těšila jako na Vánoce už od začátku léta a po neplánovaném katarzním zážitku v Hradci to byla naprostá nedočkavost. Dost možná šlo o prostory Futura, do kterého se moc nevešli, ale očekávaná euforie se úplně nedostavila. Půdu jim skvěle připravili finští předskokani NYOS. Porce naprosto animální energie a oddanosti hudbě tak, že se vibrace klubu musely předávat napříč celým Smíchovem. Bez speciálního osvětlení nebo propracované show, ve dvou, si během přidělené půlhodinky podmanili úplně všechny.

Zajatí v moci. Kikagaku Moyo v Praze

Kikagaku Moyo začali hrát přesně v devět. Téměř dvouhodinový set, ale pocitově tak půlhodinka. Zdálo se, že naplněné Futurum by kvarteto japonských kouzelníků hltalo až do rána. Celý dav byl plně v jejich moci a prvotní zasněný poslech se zavřenýma očima se postupně transformoval do závěrečného poga na Smoke and Mirrors. To poslední, co bych od vystoupení čekala, ale po prvním stagedivingu už jsem se přestala divit úplně všemu. Dvojnásobná halucinace. Jako ve snu, znovu a znovu jsem užasle pozorovala publikum – v euforii a vrhající se z pódia, až jsem nakonec sama sebe přistihla v divočícím kotli.

První podzimní déšť na FreiPlatzu

Říjnový večer, padající kapky. Opavská klubová noc se nám otevírá vstříc. 20:00 Na dvorku, v pokec zóně, se válí mlha. Venku s ní jen pár lidiček, nejspíš organizátoři. První koncert právě probíhá – Vladivojna. Říkám si ale, že jsem tu nějak brzo.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.