Bojovník, který neuhne pohledem. Gaika v Roxy

Projít labyrintem art deco prostoru klubu Roxy, ocitnout se v malém sále někde hluboko dole. Z jedné strany bar, z druhé pódium kde se zrovna odehrává show elektronického projektu Isama Zing. Slovenský hudebník Jonatán Pastirčák míchá beaty a melodické celky, kterými čas od času probleskne nahrané vrznutí skříně nebo dekonstuovaný šum. Autentický zážitek, početný dav nadšeně tleská a prostor se halí do kouřového závoje. Ve vzduchu jde cítit zvláštní, nasládlá vůně, na chvíli se hudebního vedení ujímá DJ než, zahalený kápí a se slunečními brýlemi, nastoupí sám Gaika.

Zeal & Ardor v pohlcení světel

Na Zeal & Ardor jsem se těšila jako na Vánoce už od začátku léta a po neplánovaném katarzním zážitku v Hradci to byla naprostá nedočkavost. Dost možná šlo o prostory Futura, do kterého se moc nevešli, ale očekávaná euforie se úplně nedostavila. Půdu jim skvěle připravili finští předskokani NYOS. Porce naprosto animální energie a oddanosti hudbě tak, že se vibrace klubu musely předávat napříč celým Smíchovem. Bez speciálního osvětlení nebo propracované show, ve dvou, si během přidělené půlhodinky podmanili úplně všechny.

Zajatí v moci. Kikagaku Moyo v Praze

Kikagaku Moyo začali hrát přesně v devět. Téměř dvouhodinový set, ale pocitově tak půlhodinka. Zdálo se, že naplněné Futurum by kvarteto japonských kouzelníků hltalo až do rána. Celý dav byl plně v jejich moci a prvotní zasněný poslech se zavřenýma očima se postupně transformoval do závěrečného poga na Smoke and Mirrors. To poslední, co bych od vystoupení čekala, ale po prvním stagedivingu už jsem se přestala divit úplně všemu. Dvojnásobná halucinace. Jako ve snu, znovu a znovu jsem užasle pozorovala publikum – v euforii a vrhající se z pódia, až jsem nakonec sama sebe přistihla v divočícím kotli.

První podzimní déšť na FreiPlatzu

Říjnový večer, padající kapky. Opavská klubová noc se nám otevírá vstříc. 20:00 Na dvorku, v pokec zóně, se válí mlha. Venku s ní jen pár lidiček, nejspíš organizátoři. První koncert právě probíhá – Vladivojna. Říkám si ale, že jsem tu nějak brzo.

Svět přímo před tebou. Ghost of you na prknech Kabinetu Múz

Od sympatické, počáteční skoro až nesmělosti projevu, s význačným citem pro záhadné písničkaření, dotýkajícího se naopak směle popových refrénů, vypluli Ghost of you z nezávislé mladé scény, která tu v Brně začínala pomalu růst. Nepřeslechnutelná kytarou, co si říkala o sólo, ale přesto zůstávala součástí jednotného celku, kde každá nota, rytmická změna i vedení vokálních partů dávalo smysl.

Kytarová epopej v Aréně. Deafheaven ve Vídni

Legendární vídeňská Arena, neděle večer. Už ani nevím, kdy jsem tu byl naposled, poprvé to bylo snad někdy v roce 2012, když ji roztřískali Converge, ale to místo si svou specifickou atmosféru stále drží. Tak jako asi 99.99999 % lidí jsem se s Deafheaven seznámil díky Sunbatheru aka Sluncekoupači. Růžový black metal, co vlastně není black metal, ale zároveň byl mnohem víc black metal, než je teď.

Fyzická izolace hluku. Posh Isolation v Ankali

Jakkoliv jsem v Kodani strávil tři dny, k Mayhemu – středobodu tamní alternativní, contemporary, experimentální, whateveryoucallit scény – jsem se ani nepřiblížil. Zato jsem byl v Tivoli, na Öresundu a projel kanály včetně zastávky u malé mořské víly. Middle class much? Nicméně v zájmu zachování tradice snad všech, na internetu dostupných, článků o Posh Isolation jsem Mayhem musel do úvodu nějak napasovat.

Ukrajinští friends – Stoned Jesus v Brně

V pondělí 22. října jsme mohli zažít v brněnském Kabinetu Múz „friendly ukrainian assault”, jak poznamenal frontman předkapely Somali Yacht Club. Sál byl zaplněný od začátku jejich prvního songu a na slavnější Stoned Jesus přibylo do davu už jen pár opozdilců. Set prvně jmenovaných byl poměrně krátký na to, aby diváky stihl rozdivočit, nicméně kapela tento fakt i vlažný ohlas při uvedení jejich největšího hitu Loom brala s nadsázkou.

Lunchmeat 2018. Říjnová evoluce současné elektroniky

Další ročník Lunchmeatu je úspěšně za námi. Na stejném místě, které by bylo jen škoda měnit. Se stejně nabitým line-upem, který opět reflektoval vrchol současné elektroniky, což se, doufejme, do budoucna také nezmění. Tři říjnové noci představily jména jako Lanark Artefax, Aisha Devi, Lee Gamble, či Amnesia Scanner.

Skromní mistři současné hudby: Terry a Gyan Riley poprvé v Praze

Procházkou ztemnělým Starým Městem jsem došla do koncertního sálu pražské konzervatoře. Lidí tu nebylo moc, ale skromný sál zaplnili. Všichni byli upravení, v nejlepších šatech a nedočkaví na vůbec první vystoupení Terryho Rileyho v Česku. Den poté, kdy jsme mohli zhlédnout interpretaci jedné z jeho nejstarších a (jak pro jeho dílo, tak především pro revoluci ve vývoji současné vážné hudby) nejzásadnějších skladeb In C, se představil také jako interpret v rámci festivalu Struny podzimu. Desátého října zahrál v duu se svým synem, kytaristou Gianem Rileyem.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.