Všechny kouty světa v Underdogs‘ – Årabrot, Jo Quail a Mono

Velikonoční víkend si pro sebe, dvěma koncerty – jak v Praze, tak Brně – uzmuli norští Årabrot. Zní to skoro kacířsky vzhledem k tomu, že první, páteční koncert v Underdogs‘, odehráli v rámci turné s velkými Mono. Pro ty jako by neplatily fyzikální zákony a neexistoval čas ani prostor. Přinesli zážitek na hranici transu a přitom byli neuvěřitelně lidští, když skrze publikum opouštěli pódium.

Jsou prostory, které nejsou všem otevřené. Apparat a výstava Sentinel

Ve středu 3. dubna skončil letošní Spectaculare, nejen vystoupením headlinera festivalu Saschi Ringa s projektem Apparat, ale také s koncem výstavy Sentinel na pražské AVU. Vypíchnu právě týdenní výstavu studentů Akademie výtvarných umění a UMPRUM než očekávaný koncert, který byl z různých důvodů zklamáním.

Svět podle Irisarriho a Scotta. Spectaculare 2019

Oproti mojí poslední návštěvě Spectaculare se významně zmenšil sál a zvětšila projekce. Mohla jsem sedět a nechat se obklopit jak tou, tak prostorovým zvukem, který skrze čtyři reproduktory kroužil kolem nás. Hudba i vizuály se o večer zasloužily stejným dílem, kromě jmen Simona Scotta a Rafaela Antona Irisarriho si proto zaslouží zmínit i autoři projekcí Jan Nálepa a Boris Vitazek.

Světlo v temnotě. Industriální rauš The Soft Moon

Očekávání před koncertem multiinstrumentalisty Luise Vaqueze, který se v živém vystoupení svého hudebního projektu The Soft Moon snaží o plnohodnotný smyslový zážitek, byla asi taková: napětí a zvědavost. Zvláště, když večer zahajoval set Dizzcocka, v němž představoval své nejnovější album Unreal, které vyšlo na kazetovém labelu Baba Vanga. Ze studiových nahrávek The Soft Moon jsem se neubránila pocitu, že v některých momentech nejspíš budou dost připomínat Nin Inch Nails. To sice není míněno nijak zle, protože kolekce hudby Trenta Reznora i jeho živé koncerty mě pořád ještě baví a nejsou omrzelé. Přece jen však od současné hudby chcete víc než jen reminiscence na kultovní kapelu.

Skanzen & kýč Sunn O)))

Vzpomínky na koncert v kostele před deseti lety, články v Respektu, citace Guardianu. Hype kolem koncertu Sunn O))) v Arše byl adekvátně masivní a k dokonalosti už chybělo snad jen promo v Sama Doma. Holt zakladatelé žánru a kultovní postavy experimentální scény nejezdí do Prahy každý den. Kór s tak výborným supportem v podobě Frederikke Hoffmeier alias Puce Mary.

Měj oči dokořán – Jon Hopkins po pěti letech na Spectaculare

Poprvé a doteď i naposledy jsem byla ve Fóru Karlín před pěti lety a nemůžu říct, že by mě zvlášť zaujalo. V hlavě mi utkvěli nepříjemní security, zbytečně přísná pravidla i špatný zvuk. Tuhle sobotu se ale cesta do Karlína i v dešti a vichřici vyplatila. Celkově mě, pro mě první zkušenost s festivalem Spectaculare, překvapila bezchybnou organizací a atmosférou.

Autentická psychedelie současnosti v podání Sun Araw

Leitnerka je jedním z true brněnských klubů, do nichž se chodilo už před revolucí. Zatímco tehdy šlo o zaplivané místo se specifickým geniem loci pokrývajícím brněnský underground, dnes přicházíte do multižánrového prostoru, o čemž ostatně svědčí i večer pod taktovkou kolektivu AVA. Ten si tentokrát pozval trio Sun Araw seskupené kolem multiinstrumentalisty Camerona Stallonse.

Prodloužené obýváky v režii AVA pokračují

Poslední akce kolektivu AVA, o které jsem psal, se odehrávala ještě na Rumišti. Psal jsem, že Rumiště končí, ale vibe rozhodně ne. Přes nepopiratelné kouzlo původního místa s sebou duch progresivního hudebního spektáklu kolektiv přenáší do prostorů, které se jim zrovna otevřou. Po několika setkáních na Jarošce tentokrát v klubovně Bastl Instruments.

The Residents potěšili fanoušky, ale nic víc

Na kapely minulého století chodíme s velkým očekáváním, ale nakonec jde asi prostě o to aspoň jednou v životě je vidět naživo. A vždycky je tak trochu zklamání, že to není takové jako na záznamech z osmdesátek. A tak i In Between Dreams tajemstvím opředených The Residents je spíš cestou do minulosti.

Podivný večer v Kabinetu: We Are the City a Lesní zvěř

Na čtvrteční koncert v Kabinetu Múz jsem dorazila jako na pokračování kulturního večera, který jsem sama pro sebe začala návštěvou performance Sound Carpets, která se odehrála ve zklidněné a velmi intimní atmosféře Vašulka Kitchen. A tak byl pro mne trochu šok dorazit na rozdivočelou Lesní zvěř. Chvíli mi trvalo se na ně naladit a nejvíc se mi to dařilo při pasážích s absencí zpěvu. Celkově mám pocit, že hudbě, zvlášť jde-li o zkušené interprety a jazzmany, jimiž Lesní zvěř bezesporu je, prospívá hlasem šetřit a energii věnovat nástrojům. 

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.