PAF má čím dál více vrstev. Tou poslední je propojení s Chalupeckým

Žádná tradiční prezentace animovaného filmu, ale mimořádný umělecký meeting. PAF už není pouze každoročním sjezdem lidí, co rádi balancují na rozhraní vizuálních pokušení. To, že se Přehlídka filmové animace a současného umění vymanila z univerzitní bubliny, dokazuje letošní spojení s cenami Jindřicha Chalupeckého s nevyřčeným posláním propojovat přehlídky, ceny a oceněné.

Nouvelle Prague rezonoval globálními tématy a skotským punkem

O víkendu 8.–9. listopadu ožilo centrum současného umění DOX v pražských Holešovicích showcasovým festivalem Nouvelle Prague. I přesto, že má za sebou sedm let vývoje a zkušeností, vzhledem ke změně lokace byl vzduch cítit novotou a zahájení konference, která doprovází samotný hudební program, tak působilo trochu nervózně. Nohama na zem postavil zúčastněné nečekaný budíček dechovky Lovesong Orchestra, která mě nenalákala na čtvrteční předávání cen festivalu, ale v pátek ráno jsem jejich energii upřímně ocenila.

Mezi ambientem, rituálem a experimentální kompozicí. Alternativa začíná

Zahajovací předvečer Alternativy se odehrál v sobotu 26. října, tedy týden před samotným festivalovým víkendem. Kurátorský dohled nad ním převzala Jednota, volné sdružení pražských nezávislých promotérů (potkávají se v něm Heartnoize, Letmo Productions, Marast Music, Cáry mlhy a další). Ačkoliv větší prostor bývalé smíchovské továrny určený hlavně pro koncertní programy působil trochu chladně v menším počtu lidí (plno bylo tak akorát), hned prvnímu účinkujícímu – triu SkuV se podařilo vytvořit rituální atmosféru. Dvojice Italů usazených v Berlíně – Vince Gagliardi (bicí a elektronika) a Giuseppe Capriglione (kytara), se letos spojila s vokalistou Guiseppem Novellou, jehož umělecké působení se dosud realizovalo v noisu a blackmetalu. Vystoupení pocitově asi nejméně evropské, pohybující se spíše v zenovém prostředí, dynamikou stupňující a udržující pozornost, než aby vyvolávalo trans a narušovalo sluchový i tělesný komfort.

Spojení publika a hudebníků. Einstein on the beach v Brně

Einstein on the beach je v kariéře Philipa Glasse zásadním dílem. Nejenže je první ze skladatelovy trilogie o významných historických postavách, které silou svých myšlenek změnily svět (další opery jsou Satyagraha a Akhnaton), ale je také jeho vůbec první operou. Když měl Einstein ve francouzském Avignonu v roce 1976 premiéru, téměř okamžitě přinesl svému tvůrci velký věhlas a mezinárodní renomé. Glass se tak mohl věnovat hudbě na plný úvazek, tedy konečně se jí mohl živit. Do té doby sezóně pracoval jako instalatér a posléze také jako taxikář, což bylo v New Yorku 70. let kvůli vysoké kriminalitě značně rizikové povolání. Snad by se s nadsázkou dalo říci, že mu opera Einstein on the Beach zachránila život.

Move with a purpose. Black Midi v Praze

Na první poslech zní black midi jako sebevědomí floutci, co výrazněji přičichli k prog rocku a free jazzu. Improvizace je pro ně počátkem vývoje celého jejich kapelního organismu. Od jiných je však odlišuje důsledná přesnost, jež překvapivě velmi dobře funguje i ve složení čtyř členů. Hodiny společného hraní tam být musí, ale přece jen kluci teprve nedávno vylezli ze střední. V jejich případě šlo o BRIT School, tedy školu, která jim umožnila věnovat se vystupování i kapele v rámci běžné docházky. Nejdříve to byla muzika postavená na dronech a noisu, první krůčky k autorské hudbě Geordieho Greepa a Matta Kwasniewskiho-Kelvina, později se zformovala celá kapela s bubeníkem Morganem Simpsonem a basákem Cameronem Pictonem.

50 odstínů kytarové psychedelie. Psychedelic Umami 1 v Soulkostele

Přestože by se mohlo zdát, že kytarová psychedelie v dnešní době už nemá co říct, přerovsko-ostravský kolektiv a label Psychedelic Umami nás dlouhodobě přesvědčuje o opaku. Pod svými křídly schraňuje to nejlepší z moravských shogazeových a indie kytarovek a zhruba od roku 2014 podporuje scénu pořádáním koncertů, zvaním velkých zahraničních jmen, vydáváním desek, a dokonce i jedné dnes už nelehko sehnatelné kompilace (Psychedelic Umami 1). Po letech dramaturgického zaštiťování stanové scény festivalu Krákor se členové skupin Mancuso, At bona fide a Kangaroos in Austria letos poprvé rozhodli uspořádat vlastní festival.

Rituál surové rytmiky a řezavého minimalismu. Föllakzoid v Brně

Neměnný motorik beat ořezaný na svůj nejzákladnější rytmus a kytara na pozadí ambientních synťáků, jediná melodie rozvíjející se celým vystoupením a mystická atmosféra na pódiu. Čerstvá deska chilských Föllakzoid, I, znamená pro kapelu velký skok dopředu a zásadní proměnu zvuku. Úterní koncert v Kabinetu potvrdil, na co jsem narážela už v pozvánce, totiž, že se kapela konečně doopravdy našla. I jako jedna? Začátek? Já? Při poslechu zavzpomínám na Different Trains Steva Reicha propojujícího v rytmu jedoucích vlaků rozdílné světy tehdejší Ameriky a Evropy za druhé světové války. 

Roland The Headless MacBook Gunner. Genot Centre v brněnské Praze

Poslední prima sezóna Prahy v Brně. Smutná zpráva o ukončení fungování zásadního kulturního prostoru přišla jen pár dní před konáním Genot Centre Night, jednou z akcí průběžného festivalu Vinyla.

Ostrůvek pozitivní deviace: Flaam festival 2019

Nitranský Flaam s počtem kolem tisícovky návštěvníků představuje spíše malou a útulnou záležitost. Přesto si festival díky pečlivě volené dramaturgii postupně buduje rozpoznatelnou tvář. Domácí alt-popovou smetánku doplňuje promyšlený výběr několika zahraničních hostů. No a hlavně: prostředí vyladěné do detailů, malebný areál na kraji města, zároveň ale čím dál tím výraznější bod ve středu slovenské festivalové mapy. Na letošní ročník jsme vyrazili ve dvou a své dojmy se rozhodli vysázet formou deníkových poznámek.

Beseda 2019: palčivá minulost v objetí bouřlivé současnosti

O Besedě jsem slýchala často, že je to ten festival, kde je úplně jedno, co zrovna hraje, ale stejně tam musím být. A taky, že je to taková malá moravská Pohoda, která platí vlastně za největší festival alternativní hudby u nás. Tedy pokud o něm přemýšlíme v širokém rozpětí multižánrovosti a oproštění se od do očí bijícího (leckdy kontroverzního) sponzoringu. Asi je jasné, kam mířím, pokud se tu snažíme kategorizovat naše domácí festivaly definující se dramaturgicky jako „alternativní.“

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.