Nechce se mi tomu věřit, ale poslouchám Rihannu. Chci na její koncert, nechtěl jsem tam ani kvůli The Weeknd, který mě kdysi tak bavil. Její Anti má představovat skladby, které si Riri zazpívá s chutí i za patnáct let. Připomíná mi to Yeezus, album někoho, kdo dělá pop, který se otevírá směrem k alternativnímu posluchači. První dvě skladby jsou návykové. Dál jsem se nedostal. Klipy nejsou. A tržby jsou na její poměry mizerné. Tak na viděnou v Praze 26. července.