Vytisknout tuto stránku

Babyshambles – Sequel to the Prequel

Babyshambles - Sequel to the Prequel Babyshambles - Sequel to the Prequel

Babyshambles - Sequel to the Prequel Babyshambles - Sequel to the Prequel

Ať už právem nebo ne, novodobý dandy a neúnavný průšvihář Peter Doherty se dopracoval do té fáze, že se z něj stal kult. V The Libertines tvořili s Carlem Barâtem nerozdělitelnou dvojku, jako yin a yang, Barât byl ten rock'n'rollový element, Doherty k tomu doplňoval spíš písničkářskou poezii a dohromady to fungovalo. Po všelikých peripetiích je teď situace taková, že zatímco na Barâta se už docela zapomnělo, o Dohertym je slyšet.

V jeho případě funguje sice ne dvakrát lichotivé pravidlo, že „i špatná reklama je reklama“, lze ale předpokládat, že by se bez reklamy obešel zcela. Je příliš problémový na to, aby se o něm mluvilo s úctou a v superlativech, na druhou stranu je ovšem příliš schopný umělec na to, aby se nad ním jen tak zlomila hůl.

Doherty má spoustu věcí na háku, leccos zdravě, leccos už přesmíru - ale co, když se na něho stejně většina lidí dívá přes prsty („Can we go some place / where they know my face?“ zpívá ve Fall From Grace).

Stejně jako na předešlých dvou deskách Babyshambles, Down in Albion (2006), Shotter's Nation (2007) a na sólové Grace/Wastelands (2009), i na nejnovější Sequel to the Prequel můžeme v textech vystopovat Dohertyho upřímnou konfesi (a nejen jeho, na většině skladeb se autorsky podíleli i další členové kapely). Album je jako deník, náladově i tematicky mnohovrstevnaté jako všechny Dohertyho Books of Albion. A protože Peter je básník, uvědomuje si sílu slova taky po zvukové stránce („with my head hanging high and my hands untied"). Jeho zpěv, neustále balancující na hranici falešnosti, si stejně nakonec zamilujete.

V hudbě Babyshambles nedošli nikam, kam by už nedošli jiní před nimi (inspirace rockovou a folkovou scénou šedesátých let je nepřeslechnutelná). Deska ale odsýpá, za celých třiačtyřicet minut v sobě nemá mrtvý bod, a tak je jasné, že i zcela jednoduše a bez experimentů to taky jde.  

Kromě tradičně laděných songů s mírným retro nádechem (Nothing Comes to Nothing, New Pair, Picture Me in Hospital aj.), tady najdete jeden punkový, Fireman, jako vystřižený z desek The Ramones nebo z raných syrových demo nahrávek The Libertines, jeden letmo inspirovaný country – Fall From Grace, swingovou, klavírem doprovázenou skladbu Sequel to the Prequel nebo v tvorbě Babyshambles zcela raritní píseň v rytmu ska, Dr. No.

Sequel to the Prequel je jako na půdě nalezená krabice, plná různých oprýskaných, na první pohled nesourodých věcí, které mohou ovšem mít pro jejich majitele zcela nevyčíslitelnou hodnotu. A navzdory některým nepříznivým recenzím tato nahrávka (tedy kousek zbásněného života) pro Dohertyho má nepochybně hodnotu stejně vysokou.  Vám se to líbit může, anebo taky ne.

Zlatý hřeb: Fall From Grace

Zní to jako: sympaticky floutkovské, šedesátkově laděné retro mnoha tváří

Vydavatel: Parlophone

Stopáž: 43:21

Body: 5 z 7

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.