Bizár, krása nesmírná i tichá party. Pohoda 2017

Sychravé ráno se mění na horké dopoledne, balit v tomhle vedru všechny věci je místy bolestivé, avšak ne tak jako následující několikadenní nostalgie po Pohodě. Mám trochu obavy, že lepší zážitek tyto prázdniny nepřijde. Pohoda je špičkový bigsize festival s geniální dramaturgií a zázemím, který si od počátku získal mé srdce a který budu vychvalovat, kamkoli přijdu.

Návrat slunce na jeho zámek

Kouzlo Hradeckého slunovratu spočívá nejen v překrásném prostředí zámku a přírody kolem, ale také v jeho přátelské a rodinné atmosféře, kterou je cítit hned při vstupu do areálu. Přesto, že je tady rok od roku více lidí, pořád to působí, že se každý zná s každým. Přicházím akorát na konec Cvičení s Kittchenem, Kittchen hraje na klavír a zpívá, atmosféra je křehká stejně jako pózy cvičících lidí v černých škraboškách. Přidávám se, byť jen na chvíli.

Až do skonání. Chee Chaak vol. 4

Čtvrtý ročník festivalu Chee Chaak byl tentokrát umístěn na plácku mezi koupelny v Dolní oblasti Vítkovic a Provozu Hlubina. Skromnější, milejší. Jedna stage ve stanu, druhá v kašně, stánek s merchem a bar na rampě. Anál se stal drinkem všech (ko)čičáků.

Story počtvrté: Audiovizuální blaho v kapli a pod tyrkysovou oblohou

Vizuálně výtečně zvládnutý plakát. Superlativy známých na poslední ročník, který jsem bohužel zmeškala. Letos jsem nemohla chybět. Musela jsem se přijet přesvědčit o pravdivosti na vlastní kůži. „Kvalitní zážitek“ je ještě slabé označení.

Automatické mlýny jako laboratoř umění

Menu Lab je přehlídka audiovizuálních tvůrců zasazená do architektonicky působivých prostor, chátrajících a nepoužívaných. Takto by se dal jednou větou popsat festival, jenž započal v Hradci Králové a skrze společné kontakty místních neziskových iniciativ letos přesunul značnou část svého programu do Pardubic, aby odhalil mimo jiné tamější polozapomenutou dominantu: Winternitzovy mlýny navržené architektem Josefem Gočárem.

Neonové zklamání. Riff Raff v Česku

Od začátku září brněnskou hudební scénou rezonuje nadšení ze zahraničního rapu. Díky svěží dramaturgii na Flédě i v Kabinetu Múz jsme zažili například queer hvězdu Zebra Katze, memphiského boha Chrise Travise, post-sovětského rappera Tommyho Cashe a královnu internetového rapu Tommy Genesis, která se dokonce objevila dvakrát za půlrok. Zakončením je pro mě pak návštěva neonové ikony amerického rapu Riff Raffa, který představuje své loňské album Peach Panther doplněné o čerstvý mixtap Aquaberry Aquarius.

Definice rapu nové generace. Tommy Genesis v Brně

Pokud Tommy Genesis před pár měsíci ještě nedokázala „svou vizi“ naplnit na sto procent (a nejspíš ani nemohla, zjevně je to projekt na pokračování), teď na ní musel být znát posun, protože za tu dobu na sobě dozajista pracovala. Měla jsem předpoklad (jednoduše špatný), že s jejím hlasovým zabarvením na ni možná živý koncert bude příliš náročný. Nebyl. Ta holka rapuje fakt dobře.

Melancholická, přesto veselejší. Sóley v Kabinetu

Dnešní večer v brněnském Kabinetu Múz se nese na vlně melancholie. Prodírám se přeplněným sálem a hledám místo, ze kterého je lépe vidět na snědou tmavovlásku, jemně rozehrávající klávesy. Německou zpěvačku Josin neznám, svým měkkým hlasem a neskutečnými výškami mě ale okouzluje. Jemné vystoupení ke konci proloží sólem na kytaru a poté mizí, nedbajíc na prosby o přídavek.

Freiplatz: Ve víru opavské klubové noci potřetí

Druhý květnový víkend patřil v Opavě všem nadšencům klubové scény a skvělé hudby. Konala se tam totiž již třetí klubová noc (víkend) alias Freiplatz. Jarní edice Freiplatzu bývají rozsáhlejší než ty podzimní, natěšena jsem byla dlouho.

Devadesátá léta bez sentimentu: Kmeny 90 na Husově

Je poměrně těžké, aby jakákoliv současná reminiscence 90. let, ať už v kulturní nebo politické podobě, nedopadla jako kýč. Různé oldies párty jsou často dnem jakéhokoliv hudebního nebo lifestylového vkusu a přiživováním se na nostalgii, a to ne po lepší době, ale po nostalgii jako takové. Na Kmeny 90 jsem tak šel trochu s obavami, aby návštěvníci nepochopili celou akci jako oslavu šusťákových bund a triček Kelly Family. Zároveň jsem doufal, že dramaturgie Vladimira 518 a vůbec celá propagace tomu nějak šikovně předejde. Předešla, nikdo neměl ledvinku a z repráků se nehrnuli Culture Beat.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.