Zagami Jericho a Joy Wellboy: konvergence dvou odlišných světů

Dva dny po Swans, když mi sotva odlehly uši, jsem na Flédu ve čtvrtek 16. 3. zamířil znovu, tentokrát ale na něco naprosto odlišného. Jednak na Zagami Jericho, mladý elektronický objev Radia Wave, jednak na bruselsko-berlínskou elektropopovou dvojici Joy Wellboy. S elektropopem vůbec Fléda v poslední době nešetří a není to špatně.

Kompendium hluku v podání Swans

Swans jsou legenda, na které jsem, jakkoliv tu hrají celkem často, nikdy nebyl naživo. Vždycky jsem je poslouchal jen z desky a měl je zaškatulkované jako trochu tvrdší špinavý experimentální rock s celkem zajímavými texty. Po návštěvě Flédy jsem změnil názor. Narozdíl od Filipa, který o jejich koncertu v pražské Arše psal před necelým půlrokem a viděl je už několikrát, pro mě byla úterní návštěva Flédy úplně novým typem zkušenosti.

Zasvěcení do atlantského rapu. Brodinski se na Flédě vrátil ke kořenům

Kdo by očekával, že francouzský producent Louis Brodinski na brněnské Flédě předvede pouze svoji novou tvorbu, mohl být možná zklamán. Brodinski se po roce stráveném v americké Atlantě na skok vrací na svůj rodný kontinent, kde zůstává stále věrný svým „Made in France” beatům. Ti, kteří se tešili na pořádnou dávku dark francouzského techna a své dance moves dopředu naladili na právě takovou vlnu, museli být opojeni.

Metro – HRTL plus.

Desátá, pár lidí na baru lepí třpytky, nad barem se chystá kamera na live stream, za pultem chillová rytmika. Klid před bouří, ve kterém usrkáváte ze sklenky a místo oveček počítáte bpm. Sto osm za šedesát. S přibývajícím davem muzika zvyšuje na tempu i údernosti, Brigitte Noir z kolektivu kolem rádia UP AIR začíná rozehřívat tancechtivce a po chvilce napětí HRTL odpálí červeno-modro-žluto-zelený modulární set.

Mohlo to být lepší, ale narozeniny se s Elektro Guzzi slavily dobře

Rakoušští Elektro Guzzi do České republiky nejezdí zase tak často. Předvánoční koncert na Flédě spolu s brněnskými 1flfsoap tak zněl jako příjemný večírek na konec roku. Jeden z největších...

Dialog v rytmu elektronického popu

Poprvé jako Rangleklods v rámci showcase festivalu Itch My Hahaha, podruhé jako Blondage. 13. prosinec patřil na Flédě popu, který sahá až na hranice své možné kvality.

Dvě tváře moderního jazzu – Mammal Hands a Neil Cowley Trio

Současnou podobu moderního britského jazzu definují čtyři kapely: Neil Cowley Trio, Portico Quartet, GoGo Penguin a Mammal Hands. Stále živé jsou už „pouze“ tři z nich, neboť Portico Quartet přesedlali k trip hopu. A dvě z nich – Mammal Hands a Neil Cowley Trio – v krátkém sledu po sobě zavítaly v listopadu do olomouckého Jazz Tibet Clubu. Ideální příležitost pro jejich vzájemné srovnání.

Energickému jazzu Dhafera Youssefa nestálo nic v cestě

V Youssefově pojetí jazzu hodně záleželo na rytmičnosti skladeb. Parks navíc předvedl novátorské postupy při jejich harmonizaci. Jednoznačný zdroj inspirací a hybatel souznění hudebníků by se však hledal jen stěží. Přednes kapely tak postrádal snadno definovatelné hranice. Ve svém charakteru byl nenapodobitelný a koncert díky němu unikátní.

Kabinet potměšile nestoudných múz: Tommy Genesis

Tommy je nestoudná a za hranicemi explicitních textů si uvědomíš, že drží otěže, i kdyby se to projevovalo předávkováním přisprostlé rozkošnosti…

Nejčernější čerň a sedmý kruh pekla

Kapela si dává na čas a když si MC Ride ledabyle střihne opožděnou zvukovku (Guillotine), započne totální apokalypsa. Šlapky v prvních řadách převlečené za patnáctileté holčičky (nebo naopak?) padají pod tíhou masy do změti plastových kelímků, piva a pika.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.