Echolokátor: Drutty – Torzo

Kopřivnický žalář nejtemnější. Běsy, které se zhmotňují ve zběsilé metalové vřavě, špetce pekelné elektroniky a nánosech hluku. Hlas s téměř až operním nádechem pak poodkrývá tušené zlo, ale nikdy neodhalí jeho pravou podstatu. Torzo půlí nejnovější desku sebranky Drutty a vzdor svému názvu působí ze všech skladeb nejkoncentrovanějším a nejintenzivnějším dojmem. Svádí a zírá / doufá a svírá / ... / Dáví a trhá / vábí a zpívá /.

Echolokátor: aYia – Ruins

Ve znepokojivém ambivalentním rozpětí aYia nabízí drásavou, zlověstnou a agresivní elektroniku a změť beatů na straně jedné a šeptavý, zvláštně něžný a éterický ženský hlas na straně druhé. Ten patří básnířce Ástě Fanney Sigurðardóttir, silnému elementu hudby aYia, který se z mrazivého hudebního podhoubí natahuje jako siréna a stahuje hluboko pod hladinu, do temnoty. Muže i ženy bez rozdílu.

Echolokátor: Čáry života – Šílená

Někdy je potřeba osekat všechny metafory a stáhnout korpus slov na minimum. Říct (nebo myslet si) věci prostě a jednoduše. Protože čím více jinotajů, tím větší může nastat nedorozumění. A to je ve chvílích, kdy jde o prolomení masky a obnažení se, to nejhorší. Jan Boroš přináší pod svým sólovým monikerem Čáry života asi nejbolavější a love song poslední doby. A to přesto, že při něm využívá slovníku idolů Evropy 2. Je na tom podobně jako ROLE, dokáže ustát zdánlivou prostoduchost a vmést kvanta pocitů do míst, kde by ostatní zůstali na povrchu a vyzněli hloupě a dětinsky.

Echolokátor: Anežka Horová – Song

Napínavá, značně cinematická gradující dvouminutová jednohubka rozjíždí vír asociací, především mrazivého charakteru. Může za to jednak několikanásobná difuze elektronických ozvěn, jednak s nepříjemným srdečním echem vyklepávající beat a roztřeseně vybrnkávající zvonivá kytara. Rozlehlé bezeslovné ženské halekání už pak jen všemu dodá punc hmatatelné éteričnosti. Kdo slyšel loňskou desku islandského kolektivu Amiina, najde spojitosti, o kterých sama Anežky pravděpodobně ani netuší.

Echolokátor: Cold Cold Nights – Never

Metamorfóza je dokonána. Od té doby, co začal Jéčko hrát s doprovodem Cold Cold Nights, se jeho písničkářství čím dál více zabalovalo do vrstevnatějších aranží a posouvalo od folkových struktur k post-rockovému nádechu. Pamatuji si na letní minifestival na zapadlé chatě v Mirošovicích u Prahy, kde v začínající chladné červnové noci, krátce po doznění letní bouřky, kolem sebe Jéčko a spol. rozestavěli tlumené, problikávající žárovky a s citem a něhou dávkovanou gradací odehráli set, který se blížil komornější, méně na pilu tlačící verzi severských dálav Sigur Rós.

Echolokátor: Hauschka – Constant Growth Fails

Hauschka je pověstný především svou hudební technikou. Líbivějšího, nápaditějšího a podmanivějšího představitele tzv. preparovaného klavíru člověk aby pohledal. O co v tomto přístupu jde? Jednoduše o to, že hudebník mezi struny klavíru vkládá/proplétá různé objekty, převážně kovového charakteru, a tím zcela přirozeně a bez jakýchkoliv softwareových výpomocí mění jeho zvuk.

Echolokátor: Sekvoye – Garáže

Ambientní downtempo jde s nekonvenčním rapem plným slovních hříček skvěle ruku v ruce. Na Soundcloudu si můžete poslechnout tři songy, z nichž Garáže jsou dostupné i s videoklipem na YouTube. A pokud byste chtěli vidět premiérový koncert Sekvoye naživo, stačí se stavit 18.2. do ostravského klubu Klid.

Echolokátor: Kyófú – Sweet Air

Olomoucký samouk Kyófú se s tím nepáral. Dvanáctého ledna vypustil EP a o pět dní později rovnou i novou desku. Většího chameleona aby přitom člověk pohledal. Zatímco EP Ventures bylo ryze klavírním ambientním počinem, na Beat & Drones poodhaluje zákoutí producenství a petrobarevného samplování. Z kolekce náladových a hravých kompozic vybíráme fungující hudební hříčku Sweet Air.

Echolokátor: Bumfrang3 – Ve hvězdách

Je trochu absurdní označit za zásadní kapelu, jejíž tvorbu téměř neznám. Přesně takhle to ale mám s Bumfrang3. To kvůli koncertu, který se odehrál v jedné moravské vesnici někdy před 6 lety.

Echolokátor: Dno – I.

Naši moravsko-slezskou obsesi tentokrát uspokojujeme zlověstnými riffy, které přicházejí z undegroundu Orlové, ztraceného slezského města, jež nepřestává chrlit zajímavé hudební projekty. Nejnovějším přírůstkem tamější scény jsou Dno, temný závan metalového crustu, který momentálně vydává svůj debut Untitled.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.