Echolokátor: Beps'n'Johnnies – Screw Lose Girl

Fair Price Music se po čase hlásí s novou live session a rovnou s kapelou, která by se mohla proměnit v českou kometu tohoto roku. Beps'n'Johnnies jsou z Blanska a svou estetiku hledají v ušpiněných kytarách, chytlavých riffech a floutkovském ženském vokálu. Garáž, blues rock, psychedelie. Staré dobré časy rock'n'rollu v revivalovém zrcadlu, vzpomínka na doby, kdy ke štěstí stačila energie, vazbení a refrény.

Echolokátor: Buržoa – Streptokok

Na avantgardní bizarnosti nás užije, a proto s mírným zpožděním přinášíme echo o projektu Buržoa, v němž se vedle Jakuba Šponera a Pavla Víta objevuje i Johana Novotná, známá pod uměleckým pseudonymem Johuš Matuš. Pokud vám právě rurální nonsensita Johuše Matuše přišla už lehce za hranou, tak vězte, že Buržoa jde ještě dále. Snaha o artificiální neumětelství je zde dotažena do absurdna a falešné a kakofonní tahání kočky za ocas, rozuměj singl Streptokok, by možná vykolejil i ty posluchače, kteří byli v dobách undergroundu zvyklí na jó šílenosti.

Echolokátor: Flush Buttons – Jiří Ovčáček Beat Music

Pamatujete na Fuck Buttons? Hypnotickou dvojku z Bristolu? Tak vězte, že podobnost názvu s Flush Buttons není čistě náhodná. České duo z Nového Boru se totiž právě hudbou britských psychedelických bordelářů nechávají dosti inspirovat. V kombinaci bicí a syntezátory/sekvencery/klavír staví improvizační hlukové stěny, postavené z jazzových a ryze klubových cihel.

Biblické dítě a nezkrotná nymfa Tommy Genesis: Sex je start diskuse o ženském postavení

Kdo je Tommy Genesis? Z Vancouveru pocházející dítě internetu a self-made DIY rapperka, jež fetiš zaobaluje do cukrové polevy jako hořkosladké bonbony, které při vystoupení sype po sále a které jsou obecenstvu sensorickou výzvou k pochopení jejího poselství. Plaché úsměvy střídá ráznost. Zpoza vyšperkovaných textů mixujících sexuální fantazie, vnitřní monology svědomí a atlantskou neohroženost vystupuje tvůrčí autorita.

Echolokátor: Psychedelický flákač na odstřel – Turn Black

V soutěži o nejpodivnější název kapely by mohli soutěžit třeba s Neřvi mi do ucha. A jak už je pravidlem, za jmény, z nichž zdánlivě srší recese, se schovává hudba, z níž srší pozoruhodnost. Psychedelický flákač na odstřel si dobrých patnáct let hrál pro pár kamarádů a nahodilých návštěvníků klubů, neopíral se o žádnou nahrávku či relevantní informace na síti. S koncem dubna se vše mění. A v člověku nezvratitelně vyvstává otázka, jak něco takto poměrně ojedinělého mohlo žít tak dlouho bez většího povšimnutí.

Martyna Poznańska: Zvuk města jako médium vzpomínek i umělecký materiál

Chladný den, větrno a jen kousek zbývá k tomu, aby se rozpršelo. Pocit nepříjemné vlezlé zimy dominuje, stále si však pamatuji několik různých zvuků města, které jsou tak výrazné, ale přesto jako bychom už je ani nevnímali. Zvonění tramvají, bez toho by Brno snad neexistovalo, dá se tu však najít víc. Třeba bouchání plechu v počasí, že by ani psa nevyhnal, na střeše kopce pod Petrovem, odkud jsou vidět vlaky a teprve v ten moment je začínám taky slyšet. Přitom jsou tu odjakživa, od doby, kdy jsem se narodila, a ještě dávno předtím.

Echolokátor: Martin Binder – Why.

Ke kořenům folkové hudby. Country bez špetky vzletného kovbojského hopsání. Nerad bych brněnskému písničkáři Martinu Binderovi přisoudil nálepku, kterou už nikdy nesundá, ale asociací na Johnnyho Cashe se nelze zbavit. Hlas nakřáplý a sahající hluboko do barytonu i otevřených ran, akustická kytara, nepřeslazená romantika a „vyčerpané srdce“ dokořán, man in black v půlce dvacítky. K vyřčené otázce (Why?) odpověď nepřichází. Binder se řečnicky topí v sobě samém, uprostřed noci, bez svědků.

Echolokátor: 7/9 – ἐπιφάνεια

Se svým dark synthwave zatím krouží kolem Prahy, ale to by se brzy mohlo změnit. Dvojice 7/9 má našlápnuto k tomu, aby vyrazila rozpoutávat temnotu i za hranice naší metropole. Démoni a věci z odvrácené strany se zhmotňují v jejich zlovolné vřavě, v níž se tříští temné synťáky, nepříjemné elektronické víry a sem tam i zefektovaná kytara. Když pak do celého malstrómu vstoupí rituálně opakovaná formule „popel a prach“, celé vertigo je dokonáno.

Czech it: Noirepolde

Zatímco za humny v Polsku bují post-klasická škola ve velkém, v československém prostředí se žánr neoklasiky a klavírního minimalismu téměř nepěstuje. Světlou výjimkou je slovenský skadatel I Am Planet a u nás pak čerstvě Václav Benda alias Noirepolde.

Echolokátor: Václav J. - Eyjan

Pod monikerem Václav J. se skrývá Vojtěch Veselý (Billow), hudebník z Veselí nad Moravou, poslední roky usídlený v Praze. Singl Eyjan není čerstvou novinkou, původně vyšel už koncem roku 2015, nicméně fyzického vydání se dočkal až nyní.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.