Republic Of Two: The End of WarJe to něco přes rok, co Jiří Burian s Mikolášem Růžičkou vydáním debutu Raising The Flag vztyčili vlajku v barvách nově vzniklého projektu Republic of Two. Vztahy a spolupráce v jejich „republice“ jsou přímo ukázkové – jinak by jen těžko mohl vzniknout v tak krátké době dostatek materiálu pro nové album.
Je konec války, hlásají Republic of Two, The End of War. Zamrzlá bojiště se mění v rozkvetlé louky (Springtime Sentiment). Přesto jsou ale duše rozdrásané minulostí, nejlepší by bylo se vším začít znovu, a to někde daleko odsud (Dancers With No Rhytm). V myšlenkách se ještě stále míhají nevyhnatelné stíny (Shadows) a havrani (Ravens).
Celková melancholie, ne ovšem beznaděj, je doprovázena pro Republic of Two typickými akustickými kytarami a precizně prolínanými vokály. Křehkou atmosféru dotváří nejen smyčce, ale rovněž mnoho zvukových detailů, díky nimž může být deska i na několikátý poslech objevitelskou radostí. Ovšem s podmínkou, že si objevitel dá tu práci a udělá si na album čas doma, v naprostém tichu.
Novinka se od debutu hudebně příliš neliší, Republic of Two takřka ničím nepřekvapují. Chyba? Možná. Jako problém to nepochybně vidí indie fajnšmekři, pro něž bude The End of War uzavřenou kapitolou po prvním poslechu. Všechno už znají, všechno už slyšeli – ať už přímo u Buriana a Růžičky, nebo kdekoli jinde. Leč ne každý hoří touhou být neustále překvapován. Republic of Two jsou ideální hudbou pro ty, kterým rádio připadá mainstreamové a komerční a rádi by něco kvalitnějšího, ale zároveň se jim nechce poslouchat žádné složité aranže a texty poskládané z neproniknutelných metafor.
The End of War je deska zasněná, milá, na poslech příjemná a uklidňující. Pro někoho to možná měřítka nejsou, ale víc je těch, jimž se díky Republic of Two zaplnila dlouho hledaná mezera v mozaice uměleckých potřeb.
Zlatý hřeb: Dancers With No Rhytm
Zní to jako: ne světoborné, ale přesto inteligentní a nepodbízivé album
Vydavatel: Massimo Records
Stopáž: 40:32
Body: 5 z 7