Dva dny po Swans, když mi sotva odlehly uši, jsem na Flédu ve čtvrtek 16. 3. zamířil znovu, tentokrát ale na něco zcela odlišného. Jednak na Zagami Jericho, mladý elektronický objev Radia Wave, jednak na bruselsko-berlínskou elektropopovou dvojici Joy Wellboy. S elektropopem vůbec Fléda v poslední době nešetří a není to špatně.
Vycházející hvězda na velké scéně
Na koncert jsem šel s očekáváním hlavně ohledně Zagami Jericho. V posledních týdnech jsem její debut City Is My Church poslouchal takřka každý den. V sedmnácti letech vyhrála minulý rok Startér na Radiu Wave a rozhodně ne nezaslouženě. Zvuk osmdesátkových synťáků připomínající některé stálice aktuální New Retro Wave, jako jsou Perturbator, Carpenter Brut nebo Jasper Byrne (ačkoliv ne v takové brutalitě), v kombinaci s andělským vokálem sám o sobě není zase tak vypovídající. Na druhou stranu, celý kyberpunkový narativ od grafického vizuálu přes zmíněný sound po neuromantické texty činí Zagami Jericho na české scéně jedinečnou.
Zagami Jericho, Brno – Fléda, 16. 3. 17foto: Radek BrázdilZ živého vystoupení jsem ale lehce rozpačitý. Vidím za tím dva důvody. Jednak byla pro mladou interpretku Fléda, i když rozdělená na půl, dost velká. Lidí bylo před headlinerem v sále poskrovnu a přes taneční ráz playlistu se nikdo příliš nehýbal. Takřka v počátku své kariéry tak díky mediálnímu hypu (ale zároveň nesporným kvalitám své hudby) stála Zagami na pódiu obrovské Flédy, v níž se atmosféra tak trošku rozředila. V takovém hudebním období ale jiní interpreti teprve sbírají koncertní zkušenosti na spodním Skle, a to myslím v pozitivním slova smyslu vůči interpretům i klubu. V menším prostoru by zkrátka byl zážitek z produkce mladé kyberpunkové dívky daleko intenzivnější. Tak třeba příště, mrk mrk.
Druhou, trošku pokulhávající stránkou věci byl čistě lineární hudební podkres pro zpěv. Ano, ta hudba je skvělá, ale proto, že se Zagami soustředí jen na zpěv a s doprovodem si nijak nehraje, se stává lehce očekávatelnou. Alespoň pro ty, co znají desku. Ve skutečnosti to ale nemyslím ani jako výtku. Věřím, že u mladé interpretkys dalšími zkušenostmi přijde na improvizaci větší chuť. Hlasově to totiž bylo excelentní, do závratných výšek vyzpívaná City Is My Church i další songy byly po stránce zpěvu prostě super.
Hájemství alternativního popu
Po mladé české naději nastoupili bruselsko-berlínští Joy Wellboy. Další z elektropopových dvojic slibujících kvalitní zážitek jako třeba Blondage. Elektropop zažívá momentálně na evropské scéně velký rozmach, což je na jednu stranu skvělé, na druhou stranu s větší frekventovaností musí bránit svoji pozici středu mezi komerčním popem a čistou alternativou, aby se nestal přeestetizovaným, ale prázdným midcultem. Dvojice Joy Adegoke a Wim Janssens nezklamala a potvrdila vlastní kvality – byli naprosto epičtí. Jemné kytarové vyhrávky a zadumaný hlas Wima doplněný o takřka extatický tanec a svůdný vokál Joy za tanečních beatů rozhýbal tak akorát zaplněný sál. Už samotná hudební produkce byla zajímavá, hudebníci se střídali u kytar, kláves, baskytar, každý si řídil sám svoje loopy a Wim během několika písní dokonce usedal k bicím. Náročnost vstupu však byla odměněna bezchybným výstupem. Rychlejší taneční písně střídaly pomalejší, až baladické skladby z nové, čistě francouzsky zpívané desky Les Pieds Dans La Merde La Tȇte Dans Les Etoiles.
Joy Wellboy, Brno – Fléda, 16. 3. 17foto: Radek BrázdilVšechna hudba, zpěv, tanec i interakce s publikem probíhala s odzbrojující a upřímnou spontaneitou, díky níž si diváci dvojici na pódiu zamilovali, takže jim bezevšeho odpustili některé technické potíže – jako třeba opakovaný začátek písně, když se osvětlení v sálu natolik ztlumilo, že Wim neviděl na své „krabičky“ ke kytarám. Nadšení diváků evidentně zapůsobilo a překvapilo i samotnou kapelu; Joy několikrát užasle vyjádřila divákům obdiv, slíbila, že se do Brna určitě vrátí, a nakonec se i přes Wimovo zdráhání na pódium oba ještě několikrát vrátili a přidali několik písní z poslední desky včetně coveru Voyage, Voyage.
Joy Wellboy, Brno – Fléda, 16. 3. 17foto: Radek Brázdil