Blondage, Brno Blondage, Brno Marcel Skýba

Dialog v rytmu elektronického popu

Po roce se vrátili do Brna a příští rok budou, podle svých slov, zase zpět. Poprvé jako Rangleklods v rámci showcase festivalu Itch My Hahaha, podruhé jako Blondage. 13. prosinec patřil na Flédě popu, který sahá až na hranice své možné kvality.

Ještě před samotnými Blondage nastoupili na scénu dva nadějní mladí producenti Killiekrankie. Za pomoci synťáků dokázali první návštěvníky koncertu roztančit na svůj elektronický retro-noise připomínající akcelerovaného Perturbatora a připravit tak půdu pro dánskou dvojici.

Blondage (foto: Marcel Skýba) Blondagefoto: Marcel Skýba

Pernille Smith a Espen Andersen se na evropské klubové scéně už ustálili. V Brně vystoupili už dvakrát a v České republice naposledy letos v létě na tasovském festivalu Beseda u Bigbítu. Dvojice na podzim zřejmě strávila dost času ve studiu, protože přivezla úctyhodnou porci nového materiálu z nového EP, jehož plánované vydání Pernille oznámila během koncertu nadšeným fanouškům.

Zatímco na Besedě jsme mohli vidět skupinu, která hrála ještě v drtivé většině repertoár původních Rangleklods, na Flédě dobrou polovinu playlistu tvořil nový, méně temný a více taneční pop Blondage. V létě se před houpavými rytmy Espenových beatů a andělským hlasem Pernille rozestoupily mraky. V prosinci už to bylo něco jiného. Ani jedna podoba dvojice není lepší než ta druhá, po prosincovém koncertu na Flédě se ale už stalo jasným, že Rangleklods byli kvalitním odrazovým můstkem pro započetí nového typu uměleckého zážitku. Jeden podstatný rys vlastní živé performance, který tvoří tu nejcharakterističtější část jejich osobitosti, si ale duo zachovává dlouhodobě – vzájemný dialog Pernille a Espena během vystoupení. Nejde o žádný dialog slovy, ale o všeprostupující vzájemnost v pohybech, gestech, změnách poloh a hlasů, ve střídání písní a té nevyřčené a specifické sexualitě, která ze skupiny čiší.

Brno o den později ještě jednou v Praze aneb Blondage v Experimentálním prostoru NoD

… navzdory tomu se však hluboký zážitek konal pouze v Brně, kde se dal večer zařadit po bok těch absolutně nejlepších koncertů, které se letos odehrály. Pražské publikum však jako by se nedovedlo zaposlouchat, zamilovat se, oněmět. Po silném nástupu se namísto souznění Blondage s těmi několika desítkami duší s každou přicházející skladbou opakovaně křesala nějaká neexistující energie. Stálo až nepřirozené úsilí všech atmosféru nakonec nějakým způsobem vytvořit. (mb)

(foto: Marcel Skýba) (foto: Marcel Skýba)

Střídání mužské a ženské esence při vystoupení, od prvních tónů Lucky Black Skirt, přes Lost U až po Young and Dumb  se závěrečným odpálením na hranicích techna, vytváří na pódiu i pod ním svět oddělený od všeho ostatního. Dialektika obou pohlaví nakonec v syntéze vyvolává naprosté souznění v tanci a zpěvu, a to všech účastníků. Nové skladby tento dojem umocňují. Blondage v Brně předvedli, že s novým projektem jsou o krok dál, blíže k dobrému a inteligentnímu popu. Tomu se koneckonců začíná dařit i u českých hudebníků, jak ukazují třeba ba:zel nebo Fiordmoss. Každopádně za rok se můžeme těšit a přemýšlet, jestli se dají hranice popu posunout o kus dál.

Blondage + Killiekrankie, Brno – Fléda, 13. 12. 16

 

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.