Říjnový večer, padající kapky. Opavská klubová noc se nám otevírá vstříc.
20:00 Na dvorku, v pokec zóně, se válí mlha. Venku s ní jen pár lidiček, nejspíš organizátoři. První koncert právě probíhá – Vladivojna. Říkám si ale, že jsem tu nějak brzo.
O něco později: vracím se. Stihnu dojít na konec hraní kapely Expedice Apalucha a myslím, že na Freiplatzu jsou vždycky dva typy koncertů. Ty, kdy je pod stagí prostě plno, různě staří lidé si užívají muziku. A pak ty, kdy je tam jen pár mladejch a nadšenejch, co řádí tak, že jejich pohyby z rohu do rohu plní prostor za dost. Teď je tu plno po prvním způsobu, kolem vidím šťastné lidi postaršího věku. Na kapele So Flow stále plno po prvním způsobu. Dobrá flou, ale koncert, na který jsem obzvlášť zvědavá, teprve přijde.
Chvilku před půlnocí: V Gottfrei – na hlavní stagi – se objeví Zagami Jericho. Pro mě rozhodně headliner festivalu. Mou zvědavost popoháněla hlavně otázka, jak tato (mnou i veřejností) ceněná producentka pojme své vystupování naživo. Tahle složka Zagami se stala terčem spekulací i negativní kritiky. Pravým jménem Lenka Šimůnková je vítězkou soutěže Czeching a velmi nedávno vydala nové EP s názvem [yours], o němž chci říct, že tenhle nakřáplej dubstep s asijským kořením a vokálovou drobenkou mě neskutečně baví. Ostatně si taky myslím, že stát na pódiu za notebookem a odzpívávat texty není vůbec vizuálně atraktivní. Přesto, ubírá to na kvalitě koncertu?
Půlnoc: Její šedé vlasy ladí se světlou projekcí. Samotinká Zagami, v ruce mikrofon, u všech písniček tančí. A tančí dobře, zpívá dobře, ale ve vzduchu cítím nervozitu. Poslechově to je koncert skvělý, její skladby gradují. Externí vokálové nahrávky mi před očima přehrávají milostný příběh Blade Runnera. Nakonec, každý koncert přece nemusí být f*kin performance. Stačí, když muzikant prostě jen stojí a hraje. Jestliže se chce Zagami v živé prezentaci posunout dál, co se týká performativní složky, tak tudy cesta nevede. Zagami a její parťák notebook no…
Noc: Dvorek plný lidí, je tu i kapitán (pán s kapitánskou čapkou a kabátem), tradičně prozpěvuje a mluví do neviditelných tváří. Červená očka pomrkávají kolem stolečku smoking. Když smotáš, vyhraješ papírky, třebas. Není moc kam pendlovat, i přesto, že jsou prostory kolem dokola reserved pro hudbu. Podzimní ročník je holt koncipován tak, že v jeden čas není víc jak jeden koncert. Takže, když tě neláká, co zrovna hraje, a ani to, co bude hrát potom, naštvaně brbláš u pivka. Sebereš se a stejně… si to jdeš poslechnout.
Koncert Erith, polské hubené multitalentované slečny = skvělý. Útulná stage v Gottfrei jí rozhodně sedne víc, než Klubovna v Praze, kde jsem ji viděla naposled. Když je tma, výborně se nám tančí, zato světla vrr… chci zničit.
Před východem: Tančíme na DJskou dvojku Feak Bear. Dala jsem slib, že o nich napíšu. Ukončili páteční večírek. Musím uznat, že pod taktovkou jejich mixů jsme se měly opravdu rytmo-extázně. Je světlo, vyhání nás pryč. S dírou na zadku o opavskej plot se loučím. Jojo, uvidíme se za několik hodin.
Sobota: Stále prší. Sedíme na dvorku. Na koncertě kapely Neřvi mi do ucha neustále někdo nadšeně řve „Neřvi mi do ucha, vole“. Na pódiu se děje i skvělá šou. Kluk bez trička tančí u sloupu jak top striptérka a pak se plazí po zemi. Tos měl domluvené, co, tu prfrmns? Ptají se ho potom. „Nenn“, žvaní opile. Lowmoe, elektronická dvojka z Opavy, hraje v novém prostoru Polsterung. Je o patro níž a o poznání menší než Gottfrei. Nela Bártová, Štěpán Kopečný, a stůl plný techniky mezi nimi. Pohybují se v moři klávesek, tlačítek a drátů total přehledem. Zvukové problémy se ale dějí a občasné tóny přijdou uším trochu moc. Dvojka se nebojí přejít hranici downtempa do oblastí jako je techno. Přechody vyplňují hlasem ženy z google překladače, ten nám sděluje cenné informace jako třeba „ježek obecný ročně vrhne dvě až deset mláďat“. Parádní. Jindy přes vokodér mluví sami. Tečkou na dortu jsou – tentokrát již domluvení - performeři. Klučina, co tančí ve stylu „koukejte na moje svaly“ hypuje párty. Potom se před muzikanty postaví žena v černém, kolem níž se točí a kroutí svítící had (snad provaz světelných vlasců). Světlo, měnící se barvy, plující kolem tančícího těla. Neskutečná podívaná. Bohužel, přestal fachat adaptér a kapela musí skončit o něco dříve.
Sobotní noc: O pár schodů výše začíná hrát kapela z Ostravy - München Konflikt. Nedávno they did it! Vydali své první album s názvem just dů did turbo violence. Když si člověk věci naposlouchá, má z nich mnohdy ještě větší potěšení naživo (asociace a tak). Muncheni jsou instrumentálně propracovanější, ale ve své podstatě punková jízda po nové vlně. Vidím oživlé dark late osmdesátky v taneční křeči. Bicák Vojtěch Kopečný jede, až někteří maj strach, že dostane infarkt. Přistupuje k mikrofonu a začne řvát, padá na kolena. Hele, Lux Interior z the Cramps? Hopsáme, napínáme se do textů. „See you in the sky, you wanna die.“
Sobotní po-noc: V Gottfrei je dobrá diskotéka, ale Ten u světel se zas zbláznil. To neví, že lidi chtějí tmu?! Dost to kazí atmo, ale Alkokundy hrajou dobře. A pak, poprvé za tu dobu, co chodím na tenhle festival, tančím ve Freibaru (hodně sympatický bar, co mi připomíná konzervu) na dramy. Hraje DJ OLLi a na parketu je dost lidí. Jsem nadšená, moc nadšená z toho, jak ostatní jsou moc… nadšení. Někdo mi básní o tom, že sice na drum'n'bass většinou nechodí, ale že tenhle DJ se vyjímá, fakt se snaží hrát originální a nevšední věcičky. Poprchává. Zmatení odcházíme, odjíždíme vlakem domů.
Poprvé za tento podzim pršelo a poprvé…cítila jsem opravdu přátelské obklopení.
FreiPlatz/opavská klubová noc, Opava - různá místa, 19. 10. 18