Srdcařství a pracovitost. Jak se rodí Divnosti

Tomáš Tkáč a Alžběta Trusinová Tomáš Tkáč a Alžběta Trusinová foto: Jana Plavec

Nezávislých labelů není u nás zrovna málo, ale ne každý je dost aktivní, aby vydal několik desek za rok a byl jednoduše vidět. Divnostem, za kterými stojí Tomáš Tkáč a Alžběta Trusinová, se to podařilo. Jejich loňských počinů si všimli i porotci Vinyly, a tak tohle malé vydavatelství figuruje v aktuálních nominacích. V rozhovoru jsme si povídali hlavně s Tomášem, ale přidala se i Bětka, která je druhou důležitou osobou značky, na níž vyšlo třeba nedávné album Kopřivy od PRIS, několik nahrávek Neřvi mi do ucha, Přátelství od kapely Makak či debuty Člověka krve a nejnověji také Party vynikajících lidí. Kromě labelu má zmíněná dvojice ještě společný projekt Něco něco, s nímž přivedli na svět první desku Začíná v dubnu 2020.     


Tomáši, v labelu Divnosti máš úlohu iniciátora a hlavního producenta. Co je vlastně tvou prací nebo rutinou a přes jaké vazby se sdružují lidé, kteří „jsou (a mají) divnosti“ a chtějí se o ně dělit? 
T.: Iniciátor, to je hezký. Divnosti jsem založil a moje práce by se dala označit jako kurátorská. Ale svou producentskou činnost bych s labelem nutně nesvazoval. Dělám i věci, co vychází jinde a je pravda, že zatím u nás vyšly jen desky, na kterých jsem producentsky spolupracoval, ale určitě to není žádné pravidlo. 

Rutina okolo labelu je spíš na mojí životní a vydavatelské partnerce Bětce, která má na starosti propagaci a další praktické záležitosti. 

B.: Dost nám záleží na tom, aby se hudba z Divností dostala k co nejvíce lidem. Společným jmenovatelem současných i budoucích Divností je snaha dělat věci trochu jinak, snažit se překvapovat posluchače i sama sebe a nestydět se za české texty. A vazby na labelu jsou kamarádské. Jsme rádi, že nás nespojuje jen podobný přístup k hudbě, ale že si i lidsky rozumíme.

Tomášova cesta k Divnostem vedla přes hudební aktivity v několika brněnských kapelách (Ayala Valva, Adam de la Halle Tribute Band) a formování vlastního songwritingu, které započalo při hledání nových obzorů na Islandu (jak o tom vyprávíš v rozhovoru s Lukášem Grygarem). Předpokládám, že spolu s tím se vyvinula i tvá úloha producenta. Nemáš někdy pocit, že když hudbu tvoříš, hraješ, zpíváš ve dvou kapelách a všechno to produkuješ a vydáváš na svém labelu, že tam není dostatečný odstup?
T.: Divnosti jsou nějakým způsobem přirozené vyústění všeho, co jsem ve svém životě dělal. Ať už v rámci hudby nebo mimo ni. Úplně rozumím tomu, že to celé může působit jako uzavřená společnost. Ale já moc nevím, jak a vlastně proč bych to měl dělat jinak. Nepomáhat kamarádům, jejichž hudba se mi líbí, jen proto, že by to působilo trapně, protože se přece známe? Když vím, co chci, ať už hudebně nebo lidsky, přijde mi důležité si prostě jít za svou vizí. Na druhou stranu, letos plánujeme vydat i věci od muzikantů, co jsem ještě před pár týdny neznal. Když mě jejich hudba zaujme, moc rád ji vydám.

Vedle PRIS a přirozeně tvých sólovek jsou začátky labelu spojené taky s Neřvi mi do ucha, kapely, jejíž členkou je i Bětka Trusinová.
T.: Neřvi mi do ucha jsem objevil někdy v roce 2017 a propadl jsem jim. Strašně se mi líbilo spojení v základu elektronické taneční hudby s jistou apatičností v projevu, sympatickým mimoňstvím a naprostý nezájem o jakékoliv zvukové nebo estetické trendy. I když se s tím slovem pořád šermuje, oni pro mě byli ztělesněním autenticity. Outsider disco pop. Neřvi mi byla vlastně první kapela, kterou jsem na labelu vydal

Myslíš, že na vznik Divností měl vliv tvůj rozlet do světa? Že tady v Brně bys možná doteď hrál v kapelách, ale nenapadlo by tě založit label?
T.: Těžko říct, na Islandu jsem vařil koně, a to mě k založení vydavatelství doufám nevedlo. Brno obecně bylo ale pro mě naprosto formující zážitek. Takže myslím, že bych spíše nikdy nezaložil label (ať už kdekoliv), kdybych nikdy nestudoval v Brně. 

Vařil jsi koně?
T.: Pracoval jsem jako kuchař v jedné restauraci v Reykjavíku a koňský steak byla jedna z top položek místního menu.

Další zajímavou osobností, kterou vydáváte, je Člověk krve, tedy písničkář Jan Senft. Jak jste k němu přišli a v čem má blízko k Divnostem? Jako jediný z vašeho portfolia mi přijde trochu specifický – tím, jak jeho písně  (hudebně) navazují na krylovskou tradici, v jeho lyrice se odráží venkovské příběhy a melancholie mlžných lesů… 
T.: Nemyslím, že Honza navazuje na krylovskou tradici. Tu vnímám jako protestsong, a to určitě není nic, co by se v jeho tvorbě (zatím) objevovalo. Naopak mi přijde, že na Divnosti naprosto patří. K přírodě má stejně blízko i Makak, Neřvi mi do ucha do ní ve svých textech taky často utíkají a Pris jsou na novém albu místy až doslovně rurální. A myšlenkově a lidsky k nám patří určitě.

Loni se vám skutečně „urodilo“. Druhé album Neřvi mi do ucha, debut Něco něco, tvoje sólovka, novinka PRIS a taky objev v podobně Party vynikajících lidí. Získali jste nominaci na Vinylu a ta je znásobená ještě i Člověkem krve nominovaným na Objev roku. To je celkem dost práce a pozitivních reakcí zrovna na rok 2020. Myslíš, že byste byli tak aktivní i mimo karanténu nebo vám to dalo víc času a soustředění právě na studiovou práci? 
T.: Izolace a určité zastavení světa určitě sehrálo svou roli, jak říkáš, měl jsem na věci více času. Ale většina těch alb byla dohodnutá už začátkem roku, takže velkou aktivitu jsme měli v plánu. Jsem nakonec moc rád, jak pro nás celý rok dopadl a co se nám vše povedlo. 

Ocenění mě těší taky, mám radost, když se věcem, které jsou pro mě srdcové, daří i v nějakém širším hudebním kontextu. Ale není to pro mě žádný kompas – profesní, ani osobní. 

B.: Ještě jste v tom loňském výčtu vynechali Makaka.

Ano, to máš pravdu. Jaká historie se váže k nim?
T.: Kateřinu, vedoucí kapely Makak akustikus, znám už dlouho z Brna, je to taky bývalá studentka hudební vědy. I když místo ve škole jsme se potkávali spíše v hospodě. Vždycky jsem její věci měl moc rád, vlastně do velké míry kvůli stejným atributům, jaké jsem popisoval u Neřvi mi. Je to hudba, za kterou si při poslechu někoho představím, vidím jeho příběh, jeho trápení, radosti. Slyším hudbu, a ta mi před očima zformuje živou bytost z masa kostí.

Na labelu vycházejí skoro výlučně kapely a projekty, které mají české texty. Vzpomínám na si na Tomášovo sólové vystoupení na festivalu v Boskovicích, které mě právě tímto zaujalo. Do té doby jsem neslyšela moc současných mladých hudebníků typu písničkář s kytarou, co by zpívali česky o každodennosti a dávalo to smysl. Pamatovala jsem si tě z obskurních koncertů na Skle v Brně, kde hrál Jonáš Kucharský na saxofon. Zároveň si ani nevybavím label (snad kromě všestrannějšího a žánrově i generačně většího rozpětí Indies Scope), který by českou zhudebněnou lyriku takto pohromadě předkládal. Vnímáš i v tomto přínos Divností a je to záměrné?
T.: Díky, to mě těší, že tě to tehdy zaujalo. Ale nepovažuju se za písničkáře s kytarou, viz obě dvě moje sólové desky. Nakonec jsem raději přestal koncertovat, protože se mi nepodařilo najít způsob, jak je převést do živého hraní a přesně ta poloha písničkáře mi nevyhovovala. 

Ohledně Divností, není to určitě nějaký kalkul, že bych jako vycítil díru na trhu a teď hrabu velký prachy za schraňování české hudební lyriky, hehe. Spíš je to pro mě úplná nutnost. Neposlouchám české kapely zpívající cizím jazykem, nic mi to neříká a v ničem neoslovuje. Takže bych řekl, že Divnosti přitahují lidi, co to vnímají podobně. 

Živě nová alba asi ještě nějakou dobu neuslyšíme. Čím se teď zabýváte, jaké jsou vaše plány pro tento rok? A jak vůbec přežíváte omezení, dotkla se nějak vaší práce a živobytí? 
T.: Zasáhlo mě to hodně, živil jsem se jako zvukař. Ale jak jsem říkal, těch sedm loňských alb mě docela zabavilo. Teď dělám na dalších deskách pro Divnosti i mimo ně a s Bětkou intenzivně pracujeme na druhém albu Něco něco. Jsem z dřívějška zvyklý pracovat sám z domu, ale už i mně celá korona situace hrozně leze krkem. A strašně mi chybí koncerty, snad se jich letos ještě dočkáme.

B.: Mě se to pracovně naopak nedotklo. Živím se tím, že pomáhám malým českým značkám, aby byly vidět, a za ten rok mi klienti přibyli. Když k nim připočtu všechnu komunikaci za Divnosti, měla jsem se docela co ohánět. 

Kromě desky Něco něco plánujeme ještě singl s Neřvi mi. No a hraní, zkoušení, vídání se s lidma v rámci celý hudební komunity i mimo ni, potkávání nových kamarádů při koncertování různě po republice… To plánovat úplně nejde, ale nemůžu se dočkat, až to zase bude možný. 

V závěru snad něco jako vize labelu. Co může udělat hudebník nebo kapela, kterým jsou Divnosti sympatické a chtěli by u vás vydat desku?
T.: Napsat nám. Nejsme žánrově naprosto nijak vyhranění, moc rádi vydáme cokoliv, co nás bude bavit, když si s tím člověkem budeme lidsky rozumět. To jsou jediná kritéria. 

B: Ale tu angličtinu nevím, jestli bychom zkousli.

    vychází za podpory
    EEA and Norway grants
    Ministerstvo kultury ČR
    Nadace Český hudební fond
    NADACE ŽIVOT UMĚLCE

    Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.