Julia Svensson alias Aircode je švédská producentka usazená v Londýně. Hudbu začala vydávat před čtyřmi lety a loňským debutovým albem Grounded, o jehož mastering se postaral Harry Murdoch, potvrdila cit pro sound design a vnímání současné elektroniky.
Její tvorba si bere inspiraci v dubstepu a klubovém zvuku, který ohýbá, drolí a propojuje jej například se zastřeným vokálem, piánem a dalšími samply. Pomocí útržků z jiných nahrávek vytváří komplexní skladby plné zcizujícího tajemna a napětí. To se ostatně dostalo přímo do názvu její aktuální desky, jež koncem září vyšla u českého labelu Gin&Platonic.
Surface Tension je album vynikající svou dynamikou, chvíli se pohybuje téměř neslyšně, jindy nervózně tepe a dohromady tak vytváří specifickou atmosféru neklidu. Její novinku představujeme v rozhovoru se Svensson a bavíme se o její tvorbě, videoklipu vystihujícím náladu celého alba, plánech do budoucna i komplikovaném snoubení kreativního procesu s prací na plný úvazek.
Stále s tím bojuji, ale je to součást života (zvlášť když člověk žije ve velkém, uspěchaném, drahém a upachtěném městě). Neřekla bych, že se to příliš posunulo a stále se snažím, abych tu rovnováhu našla, především mentálně. Dělat hudbu je složité když nejsem ve správném rozpoložení, nicméně uzavřít se a soustředit se pouze na tvorbu není možnou alternativou. Je to něco, s čím většina lidí bojuje, ale málokdy o tom slyšíš někoho mluvit. Možná to ubírá na romantice, když mluvíš o trávení většiny svého času v nezajímavém prostředí (pokud zrovna nemáš práci, která tě baví). Je těžké najít hranici mezi nastavením mysli a skutečně spravedlivým úsilím.
Můžeš popsat svůj kreativní přístup k tvorbě alba Surface Tension? Co odstartovalo jeho tvorbu? Šlo o zvuk, který jsi objevila a rozhodla se dále rozvést, nebo spíše myšlenku či pocit, který ses snažila vyjádřit?
Napadlo mě to během toho, když jsem si pohrávala se směsicí osekaných a hodně intenzivních zvuků. Nakonec se ty hrátky s dynamikou propsaly do spousty skladeb. Chtěla jsem, aby se ve společném prostoru snoubil maximalismus s minimalismem. Celé album se pohybuje na hraně pocitů, které jsem cítila, v neustálém pohybu mezi chaotickým a klidným detailem. Stejně jako většina mé hudby leží mezi apatií a neklidem.
Aircode, Galerie Plato, Ostravafoto: Zuzana Šrámková
Poslouchala jsem a bavily mě jejich releasy už nějakou dobu, načež mě pozvali do Ostravy, zahrát v úžasném prostoru Plato. Jsou to strašně milí lidi, ohromě jsem si tam to hraní užila a když mi pak nabídli možnost desku u nich vydat, cítila jsem, že je to to pravé! Taky bylo fajn oprostit se trochu od scény ve Velké Británii a opravdu si cením práce, kterou labely jako Gin&Platonic dělají mimo velké metropole. Mám tendenci si věci dlouho šetřit a čekat na správnou příležitost. Je těžké a trochu trapné obepisovat labely (mluvím sama za sebe – pokud vy na to máte dostatek odvahy, dobře pro vás), se kterými nemáte již dříve existující vztah, takže je super, když to můžete vydat u lidí, které máte opravdu rádi!
Video, které režíroval Federico Barni k titulnímu singlu, mě naprosto nadchlo – jak samotný nápad, tak jeho ztvárnění dokonale funguje s mysteriózním napětím té skladby. Jak vznikalo?
Fed je můj dobrý kamarád a dělal mi už dříve video ke skladbě Spores. Vždycky bylo v plánu, že mi zase někdy udělá další video. Zeptala jsem se ho s očekáváním jednoduché, omezené produkce, ale on měl velké plány, chtěl udělat krátký film k jedné z delších skladeb na desce. Samozřejmě jsem byla pro a poslal mi tzv. script deck (poprvé, co jsem o něčem takovém slyšela, natož to viděla). Vše proběhlo velmi rychle a Fed je velký profesionál. Máme štěstí na přátele, kteří se specializují na všechny možné druhy oborů, takže najít producenta, scénografa, stylistu, koloristu atd. bylo relativně snadné a šlo díky tomu o zábavný projekt s kamarády. Všichni do toho vložili spoustu svého času a úsilí a já jsem jim navždy vděčná. Zároveň byla zábava sledovat jak takové video vzniká a jsem moc ráda za to, jak to celé nakonec vyšlo.Pracuješ na nové hudbě průběžně, nebo pro tebe inspirace přichází ve vlnách? Jaké jsou tvé plány do budoucích měsíců či let, pokud tak daleko vůbec plánuješ?
Nikdy jsem neměla problém s kreativními bloky, ale poslední dobou je to trochu těžší. Tím nechci říct, že bych nedělala hudbu, ale spíš že musím trochu bojovat s tím, abych vytvářela věci, které mě opravdu baví, dříve to šlo víc přirozeně. Stále mám hromadu hudby, která je v podstatě hotová a připravená jít do světa, což mám vlastně vždycky, ale chci s tím být trochu zdrženlivá. Uvidíme, kam mě to dovede. Mám double EP klavíru a kytary, se kterým bych ráda něco udělala, ale zatím čekám a přemýšlím, co přesně to bude. Chystám teď pár koncertů, takže se na to podívám v novém roce a rozhodnu se, co z toho nakonec vzejde.
