Brodinski Brodinski Vincent Desailly

Paříž – Atlanta – Brno: Brodinski žánrově obrodí Flédu

Když se řekne Brodinski, většina si vybaví zlatou éru hypnotického francouzského elektra, techna a dark housu v letech 2011-2013. V té době se v tmavých klubech nechávají podmanit tanečníci ještě temnější repetitivní nálehavostí beatů Gesaffelstein nebo intenzivním, bezprostředním a odpoutávajícím LTBCYB od Brodinski a Louisahhh!

Brodinski, vlastním jménem Louis Rogé, vydává první EP Bad Runner v roce 2000. Období, o kterém sám Brodinski rád mluví jako o „období, kdy se DJ za pultem stáví na stejnou rovinu jako umělec a dav se otáčí čelem k němu“. Jeho tvorba je značně ovlivněna francouzskou housovou scénou na přelomu tisíciletí – tzv. french touch, labelem Ed Bangers a producenty jako DJ Mehdi, Yuksek a Busy P.

Do povědomí nejen evropské klubové scény se dostává díky spolupráci s Gesaffelstein a Louisahhh! Té předchází důležitý milník v roce 2011 v podobě založení Bromance labelu. Dosavadní scénu obrací svými ponurými dekadentními beaty, které provokují dynamikou a fázováním.

Významným přínosem je jak návaznost na předchůdce, tak experimentální rozvinutí o něco, co by se dalo nazývat technem noir. Příkrost a mohutnost je uchopena jednoduchým techno beatem a prostý lyrický doprovod dává vzniknout pocitům napětí a hrozivé předzvěsti budoucnosti. Bromance records nejsou apokalyptickými a depresivními posly zla, ač Brodinski rád přiznává hudební vliv Slayer, Nine Inch Nails i Marylina Mansona. Miluje život, ale ten, ve kterém se nemaže med kolem pusy à la všechno se v dobré obrátí a upřesňuje: „Mám rád muziku pro zombíky, kteří žijí v noci.

Pendluje mezi Paříží a Atlantou, domovinou talentu, jehož rap je protkán juugem a finesse. Od debutu Brava (2015) je mimo drogových referencí v navazující mixtape The Sour Patch Kid vydané loni na podzim slyšet i nadhled. „Co se mi líbí v řeči rapperů, je metafora a humor. Ventil je tu ale tvrdší.“ Na posledních dvou počinech je v roli spolutvůrce a producenta, který kurátoruje, šperkuje a elektronicky dramatizuje flow jižanských stálic i nové krve, namátkou Bloody Jay, Young Scooter, Peewee Longway či Bricc Baby Shitro.

Brodinski v obou případech (Brava i The Sour Patch Kids) srovnává: „Elektronická hudba je sice široký svět, ale naplněný skrz malá niché publika. Lidé si rádi nechávájí něco jen pro sebe. Lze cítit jakousi duševní uzavřenost. Oproti tomu v rapu tyto bariéry odpadají.

Cesty Brodinskiho jsou nevyzpytatelné. Do jaké míry si hudebně a tanečně pohraje s žánrovým přerodem se je možné v české premiéře přesvědčit 3. února v Brně.

Brodinski, Brno – Fléda, 3. 2. 17

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.