Vytisknout tuto stránku

Czech It: NIKA

NIKA NIKA foto: Martin Straka

V její tvorbě naleznete prvky jazzu, soulu, klasiky, indiepopu i alternativy. O ostravské písničkářce Veronice Borákové, vystupující jednoduše jako Nika, bude v nadcházející sezóně slyšet. 

Od malička pro ni neexistovala jiná možnost, než se věnovat muzice. Směřovala k dráze pianistky či skladatelky, zkušenosti různých hudebních oborů zúročila právě na Flesh & Soul, o němž se mluví jako o velmi vyzrálém debutu. „Beru to jako obrovské štěstí, vědět, kým chcete být, od tak útlého dětství – myslím, že mi tato jasná vize usnadnila cestu kupředu,” říká Nika.

Vyrůstala na písních Buty, Dana Bárty s Illustratosphere, Druhé trávy a obří vinylové kolekce rocku jejího otce. Rodiče ji v hudební kariéře velmi podporují a ačkoliv sami nepochází z profesionální scény, všechny děti se věnují umění. 

„Tatínek psal v mládí písňovou tvorbu, dodnes hraje na kytaru. Ačkoliv má hudební sluch i cit, vždy tvořil jen sám pro sebe, popřípadě pro jeho nejbližší. Maminka krásně zpívá, ale hudbě se nikdy nevěnovala. Starší bratr je aktivní hráč na bicí nástroje v Národním divadle a učitel. Mladší bráška se věnuje herectví v Národním divadle, sestra je zase nadaná ve výtvarném umění. Asi se to v nás všech mele,” vzpomíná se smíchem Nika.

Letos končí studia na konzervatoři, kde se naučila instrumentaci, aranžím, hlubšímu pochopení harmonie i pracovitosti a vytrvalosti. Co týden na škole, to nutnost zkomponování nového díla.

„V neposlední řadě mne konzervatoř utvrdila v tom, že klasická kompozice je vlastně velmi nevděčný obor – je opravdu náročný. V roce 2023 se jako klasický skladatel jednoduše neuživíte a není pro vás publikum. Můžete dělat aranže nebo se třeba uchytit v oblasti filmové hudby, vyučovat, ale jinak píšete spíš do šuplíku a jste vděční za jakékoliv provedení skladeb,” přibližuje realitu.

Nika je také součástí projektu Statopilot, singl Jistebnické rybníky je venku doslova pár dní

Debut Flesh & Soul si vydala sama v březnu minulého roku, nedávno pokřtila vinyl, na jehož vydání má hlavní podíl Korobushka records a Marek Horyna z kopřivnického spolku Živá Mandala. Většina textů alba vznikala v Komenského sadech v Ostravě, Flesh & Soul se klubalo dva roky. Pocity nejistoty a nervozity vystřídala úleva s velmi dobrým přijetím singlu Bruises.

Některá témata textů čerpají přímo z Ničiny vlastní zkušenosti, jiná z nich pouze přirozeně vyplývají. 
„Nemyslím si, že je podstatné rozebírat to do hloubky a ani mi to není příjemné. Už tak mám pocit, že jsem se na albu posluchačům otevřela až až, byť třeba v metaforách. Podstatné je to, co si z písní a textů vezme posluchač. Zkráceně: dávejte si pozor, komu věnujete svůj čas. Mějte povědomí o svých zásadách a osobních hranicích. Přemýšlejte sami za sebe a nenechte sebou manipulovat ať už na společenské úrovni nebo v osobním životě,” shrnuje autorka.

Její doprovodnou kapelu tvoří bubeník Jonáš Bjolek, pianista Pavel Duda a baskytarista Nicolas Gatto. Bjolek, hráč na bicí nástroje, se zároveň podílel také na zvuku debutu a postaral se o jeho mix a master. Překvapením je, že se jednalo o jeho vůbec první zkušenost se stavbou zvuku. Dlužno dodat, že se mu povedl na výbornou. 

Klavírista Pavel Duda, spolužák z konzervatoře, je mimochodem spoluautorem hudby k písni Suddenly. Poslední se ke kapele přidal basák Gatto. Ačkoliv se do té doby osobně neznali, ke zbytku kapely výtečně zapadl a přesto – nebo právě proto –, že je především pianista, je také výborným improvizátorem. Jak sama Nika komentuje, jeho basové linky zpívají.

17. dubna vystoupí Nika s kapelou a dětským sborem Permoník na galavečeru Cen Jantar, pro který upravila svou píseň Masquerade. Právě ta je zároveň prvním hraným Ničiným videoklipem. Scénář, vyprávějící o přetvářce ve společnosti, vyumělkovanosti, manipulaci a vědomé slepotě k tomu všemu, vytvořil Prokop Steiner. Natáčelo se na konci listopadu, v lese a v kostele. Náročné podmínky a mráz se vloudil i do klipu a pozorný divák uvidí, jak jde Nice pára od pusy.
Vzhledem k tomu, že písně z Flesh & Soul byly psané v období Ničiných patnácti šestnácti let, už má v šuplíku množství novinek a prý se bude oproti debutu jednat o značně odlišnou nahrávku. Druhá studiovka je v procesu nahrávání. 

Svůj první velký sólový koncert odehraje 20. dubna v ostravském DK Poklad, pár dní předtím na tom samém pódiu možná přebere moravskoslezskou uměleckou Cenu Jantar za nejlepší album v oblasti populární hudba, v létě pak vystoupí třeba na Colours of Ostrava. Mimo Ostravu vystoupí na brněnském Ženfestu nebo v pražské Habrovce.

„V poslední době se vracím do dětství a ujíždím na J.A.R. (Nervák) a Dan Bárta & Illustratosphere (Animage). Jinak mám své zajeté klasiky jako Jacob Collier (Djesse vol. 2), Esperanza Spalding (Esperanza), Erykah Badu (Baduizm) nebo Nocturna od Chopina. Na posledních Colours jsem objevila ukrajinskou umělkyni Alinu Pash, která je trochu mimo můj poslechový ‘standard’, ale má skvělou, naléhavou energii, poslechněte si třeba Bosorkanya. Dalším objevem je pro mne třeba vokální acapella seskupení San Salvador,” nabízí na závěr několik tipů mladá hudebnice.

NIKA, Foto Martin Chylík NIKAfoto: Martin Chylík
 

    Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.