„Máme radi veľké gitary, melodické basové linky a neandertálske bubny,“ říká o sobě slovenská trojice Our Stories. Tyhle tři aspekty tvorbu mladých instrumentálních vypravěčů ze Šale popisují pouze v obrysech. Jejich hutná rocková fúze čerstvě zaznamenaná na debutovém albu Pursuit of Happiness se ladně přelévá mezi melodickým švitořením a hřmotnou brunátností. Na kontě mají ještě eponymní EP z roku 2015. Zároveň o sobě pánové dávají vědět i v zahraničí, čemuž dopomohla účast na letošním ročníku holandského Eurosonicu.

Proč se Ondřej a Jiří Veselí sdružili zrovna pod názvem Bratři, je jasné, kromě toho si tak pojistili případné personální změny v kapele. Jsou bratry, oba bubeníci a sami sebe popisují jako velké puntičkáře. Zároveň si ale – přinejmenším hudebně – skvěle rozumí a nedělá jim problém v live setu, ač do posledních fragmentů přesně naplánovaném, hravě improvizovat.

Lo-fi a voodoo. Mystika ukrytá v ambientních syntezátorových mlhách. Atmosféra plná nadpřirozena, symbolů. Hudební svět kdesi za hranicemi imaginativnosti Julianny Barwick či Grouper a spirituálnosti baroque popových nahrávek. Projekt Petry Juráčkové Ima Teva přináší divotvornou folktroniku s klubovým nádechem, jež zároveň vychází z podnětů neustále se transformující, tajuplné přírody a jejích cyklů.

Zatímco za humny v Polsku bují post-klasická škola ve velkém, v československém prostředí se žánr neoklasiky a klavírního minimalismu téměř nepěstuje. Světlou výjimkou je slovenský skadatel I Am Planet a u nás pak čerstvě Václav Benda alias Noirepolde.

Tohle je něco, co se tak trochu vymyká tomu, na co jsme i u těch avantgardnějších klubových pokusníků zvyklí. Je to bizarní a artificiální, možná už lehce za hranou, ale zároveň z toho vyzařuje nesmírný cit pro atmosféru, melodii, nápad. Na povrchu zdánlivě nevkusné, pod povrchem téměř geniálně promyšlené. Synthpop rušící perspektivu mezi líbivým rádiovým produktem a konceptuální imaginací, post-punk a nitky undergroundu.

Kdo by neznal I Love 69 Popgejů? Ostravské „blázny“ a studenty vizuálního umění, kteří smíchali vysoké umění se čtvrtou cenovou, šlágrové samohrajky s důvtipným elektropunkem a uměleckou dekadenci s prostoduchou lidovostí? Šílence, kteří se „skrývají“ za do detailu promyšlenou audiovizuální i lidskou performancí, jejíž první plán odpudí, ale ten druhý již přitáhne? Jedním z těch „cvoků“ je i Jakub Adamec, který koncem loňského roku vydal debutovou sólovou desku Are You Human? Confirmed. S ní smazává nálepku „šílence“ a na čelo si lepí cedulku: Jsem člověk!

„Jdu zahradou / a zakopávám o rouru / do země vyrývám hubou ďouru, / zahrado, zahrado, zahrado / co to je za vzpouru?“ začíná první skladba na albu Rural Pop, jedné z nejzajímavějších nahrávek, které se letos na české alternativní scéně urodily. Konzervativcům nedoporučujeme. Je to hudba, o níž se možná dost dlouho (nebo vlastně pořád) nebudete moct rozhodnout, jestli je geniální, nebo úplně pitomá.

Z hudby Sýčka prýští síla, energie, přitažlivě syrová a neučesaná autentičnost a především zvukově hutná hluková stěna, která se valí a vazbí v intenzivním tempu. Žánrově je to pak garáž v nejlepší formě a nejlepším slova smyslu, s občasnými asociačními výlety k post-punku, šedesátkové psychedelii či stoner rocku.

Sú mladí, talentovaní a poskytujú dôkaz, že dobrá slovenská hudba nemusí zákonite vznikať iba v Bratislave. Tam kde ostatní dávajú dôraz na zapamätateľnosť melódie, oni argumentujú atmosférou. Vitajte vo svete senickej kapely Max Bazowski.

K létu patří zástupy oddychových festivalových kapel, během jejichž poslechu nemusíte myslet vůbec na nic, usrkávat něco dobrého k pití a jenom se pohupovat. Ale právě proto, aby ucho ctěného posluchače nezlenivělo, se nový díl rubriky Czech it zaměřuje na rozlehlé, mnohovrstevnaté hudební světy česko-běloruské dvojice Zabelov Group.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.