V její tvorbě naleznete prvky jazzu, soulu, klasiky, indiepopu i alternativy. O ostravské písničkářce Nice bude v nadcházející sezóně slyšet. 

„Mám ráda narativní hudbu,” říká rlung, jejíž hudební produkce vychází především z minimalismu a ambientních subžánrů, nezdráhající se zakomponovat prvky noisu či hutných basů a beatů. 

Odkazovat na zaprášené žánry nebo připodobňovat čerstvé počiny k velkým jménům kytarové scény se může zdát cestou ke zjednodušení pisatelovy práce a také degradací samotného díla, o kterém bude nyní řeč. Small Town Life, tříčlenná kapela ze Šaly, vydala letos jedno z nejsemknutějších alb, které jsem slyšel. Můžeme se u nich opět setkat s nasazením a energií, což je mladým ambiciózním projektům zcela vlastní, ovšem zvuk jejich nahrávky jako by útočil na posluchače přímo z 90. let. V čele s kytaristou, zpěvákem, skladatelem a především producentem Jakubem Spiszakem sestavu doplňuje baskytarista Martin Fratrič a bubeník Philip Petison.

Jejich hravost a optimismus je nepřeslechnutelný a takřka legendární. „Nebát se psát o lásce ke kamarádům, partnerům, rodičům a věcem, a případném zklamání z nich. Láska je nejnosnější téma,“ říkají.

Sní androidi o elektronických ovečkách? Tak zní podtitul slavného sci-fi Blade Runner (1982). Autor předlohy k filmu, Phillip K. Dick, v příběhu testuje, kolik lidskosti se vejde do technologií budoucnosti. V současné hudbě naráží na stejné téma čerstvý domácí projekt NIVVA. 

Jsou kytarové kapely, které se ocitly v marginální oblasti žánru a pilují své poselství na hrubých třecích plochách současné, desolátní společnosti. Ohání se svými krví potřísněnými nástroji v ohlušujících salvách nakřáplých kompozic. Jestli si někdo myslel, že punk je mrtvý, může se nechat opláchnout Guinessem od Liase na koncertě Fat White Family, nebo si nechat ozdobit ušní bubínek dírou od řevu Charlieho z Shame.

Zvíře dřímá v každém z nás. Někdo tuhle část osobnosti potlačuje a svou vnitřní šelmu nakonec ochočí. Jiný naopak zatne drápy a hledá cestu, jak své duchy vypustit ven. Tudy se v tajuplném projektu Černý tesák vydal i Miloš Dolinský. Kytarový one-man projekt odráží v mnohém jeho samého: hravá a sympatická tvorba, která vzniká doma na koleni. Zároveň se ale tenhle mladý hudebník nebojí vycenit zuby.

„Máme radi veľké gitary, melodické basové linky a neandertálske bubny,“ říká o sobě slovenská trojice Our Stories. Tyhle tři aspekty tvorbu mladých instrumentálních vypravěčů ze Šale popisují pouze v obrysech. Jejich hutná rocková fúze čerstvě zaznamenaná na debutovém albu Pursuit of Happiness se ladně přelévá mezi melodickým švitořením a hřmotnou brunátností. Na kontě mají ještě eponymní EP z roku 2015. Zároveň o sobě pánové dávají vědět i v zahraničí, čemuž dopomohla účast na letošním ročníku holandského Eurosonicu.

Proč se Ondřej a Jiří Veselí sdružili zrovna pod názvem Bratři, je jasné, kromě toho si tak pojistili případné personální změny v kapele. Jsou bratry, oba bubeníci a sami sebe popisují jako velké puntičkáře. Zároveň si ale – přinejmenším hudebně – skvěle rozumí a nedělá jim problém v live setu, ač do posledních fragmentů přesně naplánovaném, hravě improvizovat.

Lo-fi a voodoo. Mystika ukrytá v ambientních syntezátorových mlhách. Atmosféra plná nadpřirozena, symbolů. Hudební svět kdesi za hranicemi imaginativnosti Julianny Barwick či Grouper a spirituálnosti baroque popových nahrávek. Projekt Petry Juráčkové Ima Teva přináší divotvornou folktroniku s klubovým nádechem, jež zároveň vychází z podnětů neustále se transformující, tajuplné přírody a jejích cyklů.