Czech It: Ida the Young

„A folky singer-songwriter core that’s wrapped in an ever-changing musical crust that morphs from indie to electronica and beyond,” vystihuje zpěvačka Iris Hobson-Mazur na úvod kouzlo Ida The Young, kapely s plzeňskými kořeny, kterou tvoří společně s Markem Kolihou, Pavlem Kielbergerem, Filipem Simonem a Jakubem Richtárechem. Jejich nové EP Silver Thing, oblečené v mlhavém dreampopu olemovaném prvky elektroniky, vyšlo 24. května u Korobushka Records. 

Tuhle kapelu už budu mít nejspíš navždy spojenou s podzimním lenošením minulého roku, stráveným po boku své dvouměsíční dcery. Doufám, že energická píseň Mr. Pie, která mezi stěnami našeho malého nuselského bytu zazněla už alespoň stokrát, bude jednou z prvních, kterou ji uslyším si pobrukovat. 

Od fotbálku na stage

Nápad založit kapelu vznikl v plzeňském baru Small Balls, kam se chodívá hrát stolní fotbal. Iris tu potkala Marka, s nímž posléze zvítězila v mistrovství juniorské ligy začátečníků. „Přišlo nám, že jako tým fungujeme dobře a věděli jsme, že nás oba baví podobná hudba. Tak jsme si řekli, že by bylo dobré začít něco společně skládat,” popisuje Iris začátky. Později dvojici doplnil bubeník Filip Simon alias Slajmr, o rok poté se za klávesy posadil Jakub Richtárech. Na mixování a přípravě EP Strange Shaped Flowers, které je charakteristické svou hravou folkovou rozpustilostí, se podílel i Pavel Kielberger. Ida The Young nenechali jeho talent bez povšimnutí a vznesli nabídku dlouhodobé spolupráce. A tak se z původního dua stala několikačlenná kapela.

Cestu hudby Iris zpočátku dláždilo studium hry na klavír, následně navázala účast v britském studijním programu Associated Board of the Royal Schoool of Music. „Pomohla mi také víkendová škola múzických umění Betty Wivvel Academy v Londýně, kde jsem navštěvovala skupinové hodiny zpěvu. Byly zaměřené hlavně na hudební divadlo, ale moc mi pomohly rozvinout techniku,” říká Iris. Pavel, současně s Jakubem Čermákem tvořící úderně poetické duo Lament, se na základní umělecké škole učil hrát jak na klarinet, tak na zobcové flétny. Ve studiu pokračoval i v dospělosti. Ačkoliv tyto nástroje ve své současné tvorbě nepoužívá, stále k nim má blízko. „Znalost hudební teorie mi velmi pomáhá, i když většinu toho, co znám, jsem se naučil sám,” dodává. Marek byl dříve členem žánrově fluidních kapel China Soup a Blue Chesterfield. Hudební praxe v podobě společného hraní mu je dodnes dobrou učitelkou, čerpá také z poslechové analýzy svých oblíbených skladeb. 

Iris v současnosti studuje magisterský obor Animace na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, inklinuje také ke grafickému designu a ilustraci. Umělecká tendence frontmanky se propsala i do názvu kapely. „Když mi bylo šestnáct, kresila jsem ve škole komiks, který byl příšerný, ale pojmenování Ida The Young mi ještě dlouho potom zůstalo v hlavě. Takže když došlo na hledání jména kapely, o němž jsme museli rozhodnout velmi rychle před naším prvním koncertem, připadal mi jako správnou volbou. Buď to, nebo Assless Cowboys,” vypráví.

Let synths be the secret sauce

Do tvorby Ida The Young přesahuje vliv etablovaných jmen, jakými byli a stále jsou například písničkáři Nick Drake nebo Elliot Smith. Převzatá verze Smithovy známé Everything Means Nothing to Me se objevila i v tracklistu nového EP. „Věděli jsme, že chceme do repertoáru zařadit jeden jeho cover. Původně jsme zamýšleli připravit jinou píseň ze stejného alba. Záhy se ale ukázalo, že syntezátorová verze Everything Means Nothing To Me bude nabízet zvukově zajímavé možnosti zpracování. Na nahrávce není žádná kytara a Iris na ní nazpívala skoro dvě desítky vokálních stop, často zdvojených/ztrojených harmonií,” objasňuje Pavel.

V Iris momentálně rezonuje album Broadcast The Noise Made by People (2000), které je signifikantní neotřelou fúzí akustických zvuků proklenutých syntezátory. „Co se týče textů, nejvíc mě baví hudebníci, kteří jsou schopni psát jak velmi osobní písně, tak písně z úplně jiného úhlu pohledu, než je ten jejich. Příkladem toho je třeba Richard Dawson,” upřesňuje. Základ synergie jednotlivých členů kapely tkví i v různorodosti jejich posluchačských preferencí. „Mára a Iris jsou mnohokrát znalejší ve světě nových zajímavých kapel, já se zase většinu času vzdělávám v jakémkoliv žánru elektronické hudby, který mě zrovna oslovuje. Věřím, že je prospěšné, že každý do kapely přináší trochu jinačí vlivy,” dodává Pavel. „Pro mě je dlouhodobě zdrojem inspirace vnitřní zvídavost a zájem zjistit, jak fungují všelijaké hudební principy. Všimnu si nějaké zajímavé zvukové techniky, kterou se poté pokusím pochopit a naučit se jí. Nebo neobvyklého harmonického postupu, který ve mně vyvolá emoční reakci, následkem čehož se snažím přijít na to, proč tomu tak je a jak funguje v teoretické rovině. Studiem nejrůznějších druhů hudby si postupně buduji povědomí o možnostech, ze kterých pak čerpám při tvorbě.”

Přišlo mi fajn album vydat u někoho, kdo je z opačného konce republiky, díky čemuž se snad dostane mezi jiné lidi. Když jsem Karlovi Jančíkovi, který stojí za Korobushka, napsal, že bychom to u něj rádi vydali, zjistil jsem, že je to moc fajn člověk, se kterým si rozumíme, a tak to bylo jasné,” přibližuje Mára počátky spolupráce. „Je nesmírně důležité, aby se umělci, vydavatelství a všichni, kdo dělají hudbu, navzájem podporovali – zvlášť když se hudební průmysl tolik přiklonil k podpoře pouze toho, co vydělává nejvíc peněz a co vidí nejvíc lidí. Vždycky je inspirující vidět lidi, kteří vytvářejí vlastní prostor pro novou hudbu/umělce, a myslím, že lidé okolo Korobushka jsou toho skvělým příkladem,” dodává Iris.

Ida The Youngfoto: Matěj Hnízdil

Zachytit moment

S procesem nahrávání Silver Thing se pojí i menší tour, kterou Ida The Young odehráli letos na jaře v sestavě tria Iris, Pavla a Máry. „Cestovali jsme na všechny koncerty vlakem a vystoupení přirozeně reflektovaly radost z toho, že spolu můžeme hrát a trávit čas. Některé koncerty člověka vysilují, ale tyhle nás vždy nabily dobrým pocitem, že děláme něco smysluplného pro sebe i diváky. Potkali jsme několik milých lidí, a také to bylo poprvé, co jsme odehráli koncerty v elektro-akustickém formátu podobném novému EP, takže to pro nás byla nová zkušenost,” popisuje Pavel. 

Demo sametově jemného a melodicky nostalgického singlu My Stars vzniklo už na podzim roku 2023, když se kapela připravovala na speciální elektronické vystoupení. „Připravoval jsem syntezátorové a drummachinové verze některých už existujících písní, ale v průběhu toho mi došlo, že bych chtěl příležitost využít i ke skládání písní nových, které jsou zkomponované přímo na elektronických nástrojích namísto kytary. No a My Stars byla první, která z té myšlenky vzešla. První verze byla téměř totožná té, která vychází na EP. Veškerou elektroniku jsem naprogramoval během jednoho říjnového dopoledne u mě doma, ve zkušebně jsme si pak s Márou rozdělili kytarové harmonie. Iris při koncertní premiéře písně improvizovala tak dobrý vokální part včetně textu, že posloužil jako základ pro finální zpěv na nahrávce. Vznik téhle písně byl opravdu bezbolestný,” vykresluje Pavel technický proces nahrávání. Je otázkou, jestli dává smysl interpretovat tak magickou, neúprosně naléhající píseň zahalenou snovými verši, simultánně absentující laciný patos milostných písní. Iris nabízí malou nápovědu: „Soustředí se na lásku mezi mužem a něčím/někým, co je velmi daleko.”

A kde během léta pochytat éter křehkých, ale úderných melodií stoupající hvězdy na tuzemském alternativním nebi? „Hrajeme na pár fakt skvělých festivalech. Těším se na všechny, ale kdybych měl nějaké vypíchnout, tak např. Vivat Vila, Hacienda Barcelona a nebo festival Hviezdne Noci. A osobně bych si strašně rád někdy zahrál na Pohodě,” prozrazuje Mára. A já věřím, že tuhle sympatickou partu v Trenčíně brzy uvidíme zářit na pódiu. Zatím na slyšenou v prachatické vile!

Ida The Youngfoto: Matěj Hnízdil