Co všechno dokáže jedna kytara? Ondrej Zajac, Slovák toho času usídlený v Praze, poodkrývá odpověď na svém instrumentálním experimentálním debutu Monolith, který vydal u malého anglického labelu Whitelabrecs v polovině dubna. Skladba Beam, Reflection and Colour přitom jeho skladatelský přístup manifestuje snad nejvýrazněji.
Ambientní a velmi táhlé kytarové ozvěny při zavřených víčkách nenávratně vplétají do pavučiny ztrápené, hloubavé atmosféry, v níž nejde o melodii, ale o zprostředkování pocitu, nálady nočního rozjímání a hlubokého niterného soustředění. Kytarové smyčky se přes sebe přelévají, vrství, ve své absolutní hudební imaginaci mnohdy zcela zpřetrhají nitky a nuance odkazující na svou kytarovou podstatu a zní jako sklíčené bezeslovné nápěvy nefigurativních stínů, démonů, vířících myšlenek. Je to čas zastavující útěk do sebe sama, meditační a melancholický rozklad na buňky a atomy.