Slovenská scéna pro mě vždy měla něco, co té české chybí. Troufám si říct, že je to právě kýžená světovost, které slovenští hudební umělci díky svým kvalitám dosahují s téměř nepostřehnutelnou lehkostí. Loňské Compress, Expand od Shallov., letošní Common Grey od Small Town Life, charismatické projekty jako Obligatne, brutální Ahoj nebo nekorunovaní králové The Ills. Na sklonku února vyšlo EP The Creation projektu God and Eve a téměř bez povyku si zasloužilo pozornost i takových jmen jako je Kevin Cole z KEXP.
Za uskupením God and Eve stojí Richard Grimm alias Boh Vajec, ex-Max Bazowski, současně bubeník proklatě vtipného Raptora Kocha, student pražské HAMU a nadějný skladatel. Jeho protějškem je mladá hudebnice Eva Sajanová, studentka bratislavského Konzervátoria, pro niž je počin kompoziční prvotinou. The Creation vyšlo na Slnko Records a představuje další špičkové muzikanty ze slovenské skupiny Vojdi, Marka Buranovského (kytara), Tomáše Bateška (basa) a také bubeníka Mattia Müllera.
Výpravná povaha tohoto počinu je především zastřešena virtuozitou všech členů, jemností produkce, excelentním zvukem ze studia PULP a vzletnou kompozicí, kdy nástroje volně proplouvají z extatických výstřelů zpět do služeb odzbrojujícího Evina vokálu. Nahrávka má velmi uvolněný tep, navzdory svižným momentům se vrací do tklivé polohy letargického přemítání nad osobním postavením vůči světu venku. Tuto atmosféru mi navozují newyorští KUDU, kteří na začátku milénia vydali neuvěřitelnou desku pouze ve složení bicí – basa – zpěv – klávesy. Přirovnání zrovna k této kapele není úplně akurátní, ale přijde mi vhodné vzhledem k charakteru EP The Creation. Ta své mistrovské kvality totiž nevystavuje bezduše na odiv, ale pracuje s nimi za účelem celistvého zážitku na hranici smyslovosti a vnitřního ducha.Proto skladby To bola taká, Death nebo Brainwashing nevnímám tolik jednotlivě, ale spíše jako jeden příběh, osobní zpověď a cestu, výlet krajinou zvukových zážitků a citlivých propastí krásy, střežících tajemství naslouchání, jak je cítit z jednotlivých muzikantů. „Sometimes I feel good, sometimes I feel bad, sometimes I don’t know how I feel and then I don’t feel anything at all!” Text navozující nejistotu, eklekticismus je jasným odrazem hudby samotné, která se nakonec společně s vokálem zavíjí do soudržného celku a ten jakoby ctí základní étos a ideu. Hravost a individualita, křídla této kapely, je volně vynáší na odiv a já doporučuji se zavěsit na jejich peří a nechat se unášet s nimi.
