Johnny Cash a Charles Bukowski měli dítě. K prvním narozeninám mu darovali klávesy z výprodeje, k těm druhým krabičku cigaret. Třetí narozeniny už slavil chlapec sám, když jej zapomněli pod kulečníkovým stolem v kasinu uprostřed Las Vegas. I takto by se dal vyprávět příběh fiktivní postavy Mosese Lustera, hudebníka jehož diskografie zatím čítá „pouze“ tři alba, ale jehož život by vydal na dvacet.
Jeho noirové americké písničkářství a příběhy, jež prostřednictvím něj sdílí, mají často blízko ke kýčovitosti, ale na rozdíl od mnoha jiných jí nakonec vždy unikne a místo pádu do jámy trapnosti, kde spousta podobně založených končí, šplhá k těm, z jejichž kořenů čerpá. Nick Cave, Tom Waits. „Hmm.“, zamručí Moses a upije ze sklenice bourbonu. Jestli mu tahle jména vůbec něco říkají, nemají pro něj váhu. Prostě dělá to jediné, co umí, protože po těch letech v Renu ví, že nic jako uznání stejně neexistuje.
V tomto díle OSS naleznete první skladbu z debutu I’m The Lion (intro nepočítaje). Od počátku zřejmý klid před bouří a bublající synťáky umocňuje Lusterovo téměř ledabylé, depresivní sdělení o tom, že tvůj úsvit (drahá) je ten tam. Moses na sebe v písni bere mnoho podob, ale sdělení je víc než jasné. On je tady lvem z názvu desky a ty (lásko) jeho ovcí, protože „no matter who comes after he will always be your man.“