Američtí folkaři Fleet Foxes se po třech letech znovu vrátili do rakouské metropole Vídně. K propagaci své druhotiny Helplessness Blues si tentokrát namísto vídeňské Areny vybrali Halu E v komplexu Museumsquartier a předvedli znamenitou a těžko zapomenutelnou show.
Než se seattleští bardi dostali na pódium, představila se ostřílená písničkářka Alela Diane. Sympatický byl především její příchod; málokdy se na koncertech dodržuje plánovaný začátek a ani desítky minut trvající skluzy již v dnešní době nikoho příliš nepobuřují. I proto byl skrovně zaplněný sál příjemně překvapen, když Diane za doprovodu svého manžela a otce spustila svůj set již deset minut před plánovaným startem. Na jednu stranu se jednalo o velmi milý čin, na straně druhé byla zajisté škoda, že setu přihlížela zpočátku jen hrstka lidí. Ti však prokázali velký respekt a v tichosti sledovali úchvatné a oduševnělé představení kalifornské rodačky – ta pak také upřímně ocenila jejich pozornost a vnímavost.
Hvězdy večera se na pódiu objevily po nikterak dlouhé pauze; jejich nástup byl skromný a očividně nepotřeboval být doprovázen žádnou pompézní show. Frontman Robin Pecknold večer načal instrumentálkou The Plains, na kterou se pak volně napojila zádumčivá Bitter Dancer, v níž celá sestava poprvé odkryla svou pozoruhodnou vokální sehranost. Hned jako další skladba byla překvapivě zvolena jedna z největších hitovek kapely, épéčková Mykonos – ta dokázala hlavně díky své druhé části pořádně rozproudit již velmi slušně zaplněnou halu. Několik dalších desítek minut se neslo v podobném duchu a střídaly se úseky s písněmi z eponymního debutu a letošní novinky. I přes přítomnost hitů jako Your Protector či He Doesn't Know Why se však dlouho úplně nepodařilo dohnat onu magickou sílu úvodu. Na svědomí to patrně mělo i horší nazvučení Pecknoldova zpěvu, jenž byl především v hlasitějších částech velmi upozaděný a mnohdy nesrozumitelný.
Vrchol koncertu přišel těsně před přídavky, kdy kapela spustila dechberoucí „dvojskladbu“ Shrine/An Argument. Ta obsahovala v několika místech odlišné tempo od studiové verze, což písni jen dodalo na působivosti, když se navíc v refrénu vyrojil psychedelický oblak mlhy ozářený prudkým světlem, málokdo z přihlížejících zůstal nepoznamenán – v pozitivním slova smyslu. Skladba se pak přímo vmísila do lehce melancholické Blue Spotted Tail, kterou Pecknold zahrál jen za doprovodu své španělky.
V přídavcích pak zazněla ještě nová skladba I Let You, kterou diváci náležitě ocenili; celý koncert poté zakončily hity Blue Ridge Mountains a konečně úspěšný singl Helplessness Blues.
Fleet Foxes patří momentálně ke špičce současného folku a to svým výkonem jen stvrdili. A my můžeme doufat, že je pro změnu uvidíme v budoucnu i v naší kotlině – podle nekonečného potlesku linoucího se z vídeňské Haly E totiž muselo být evidentní, že je o ně v těchto končinách zájem.
Fleet Foxes + Alela Diane, Vídeň – Museumsquartier, 15. 11. 11