„Máme radi veľké gitary, melodické basové linky a neandertálske bubny,“ říká o sobě slovenská trojice Our Stories. Tyhle tři aspekty tvorbu mladých instrumentálních vypravěčů ze Šale popisují pouze v obrysech. Jejich hutná rocková fúze čerstvě zaznamenaná na debutovém albu Pursuit of Happiness se ladně přelévá mezi melodickým švitořením a hřmotnou brunátností. Na kontě mají ještě eponymní EP z roku 2015. Zároveň o sobě pánové dávají vědět i v zahraničí, čemuž dopomohla účast na letošním ročníku holandského Eurosonicu.
Jejich debutové album nevznikalo snadno. Skupina, která v určitých obměnách funguje bezmála šest let, jej dávala dohromady v podstatě polovinu své existence. „Dlho sme nevedeli na čom stojíme hudobne a čo vlastne robíme. Potrebovali sme sa posunúť. Album berieme ako uzavretie tohto dlhého obdobia, odkedy sme zostali traja a vlastne reštartovali kapelu,“ vysvětluje zakládající člen, bubeník Jakub Spiszak. Spolu s ním v současnosti Our Stories tvoří také basák Tomas Kompanik a kytarista Adam Miškovič. Ten loni nahradil Beniho Starého, jenž s kapelou ještě nahrával skladby na album.
Osmička tracků na Pursuit of Happiness představuje sondu do světa melancholických příběhů beze slov. Hned úvodní Utopia otevírá album chlácholivým rozjezdem, aby se v refrénové části postupně rozvinula do hřmotného kytarového proudu, který je pro Our Stories typický. Následný zlom pak píseň posílá směrem k utopickým představám o lepším světě za obzorem. V podobném duchu se odehrávají i další výrazně rytmizované písňové zkazky, když se všechny rámcově pohybují někde na pomezí post- derivátů rocku a metalu.
Jediná textová pasáž, konkrétně krátká anglická promluva, se na albu objevuje v titulní písni Pursuit of Happiness. Ta z alba svou monumentálností ční jako hrad v rovinaté krajině a představuje tak jeho přirozený vrchol. Our Stories se přitom k instrumentálnímu pojetí muziky dostali tak trochu vynuceně. „Nikto z nás nevedel spievať a skúšali sme aj speváka, čo znelo jak nejaký post-hc hybrid. Postupom času sme na to zanevřeli,“ vzpomínají členové kapely, která nakonec propadla kouzlu nevysloveného: „Znamená to pre nás to, že nemusíme nikomu vsugerovať žiadny textový obsah a každý si aplikuje v hlave na tú hudbu svoje zážitky a vytvorí si vlastný obraz.“
Písněmi Our Stories zároveň prosakuje svým způsobem popově-přívětivé vnímání hudby s důrazem na refrén a citem pro gradaci. „Tvorba je pre nás veľmi nepredvídateľná a kapelu vlastne berieme ako pokusného králika. Nevieme, ako bude hudba znieť, až dokým nie je hotová,“ přibližují členové kapely. Zvukovým experimentům se směrem do budoucna rozhodně nebrání: „Na ďalšom albume môže pokojne skončiť aj nejaký bizár v podobe synthov alebo aj spevy. Nechceme sa definovať nijak a vyhradzovať, že toto môžeme a toto nie. Nemáme však radi dlhé naťahovačky a radi by sme naše skladby robili čo najzapamätateľnejšie, aby pri tom človek neumrel od nudy.“
Mladá trojice může na své cestě těžit i z úspěchů dalších slovenských instrumentálních projektů jako jsou The Ills. I díky jejich zahraničnímu věhlasu se letos Our Stories představili na Eurosonicu. „The Ills majú dobré meno, hraju na eúropskych festivaloch, ale podľa nás nehráme až takú podobnú hudbu. Sú to kamoši a pre nás sú inšpiráciou tým kam to dotiahli,“ dodává kytarista Adam Miškovič. V domácím prostředí se kromě klubových scén Our Stories mihli také na Pohodě nebo bratislavských akcích Sharpe a whoneedslyrics!?