Tamara je ze čtyř pětin holčičí uskupení, jehož hravost a optimismus jsou nepřeslechnutelné a takřka legendární. Navzdory tomu, že mají venku pouze tři singly – Kiddos, Arizona a Mraky s čerstvým klipem – nejsou už posluchačům české alternativy zdaleka neznámí. Svůj úspěch vidí částečně v tom, že se dlouhodobě pohybují mezi dalšími muzikanty, třeba hned první koncert si zahráli na již neexistujícím DIY festivalu Miro spojeném se jmény jako Cold Cold Nights, +-0 nebo ROLE.
Turné pak vzniklo samovolně, nabídky na koncerty prostě postupně utvořily šňůru. Z jedné zastávky dokonce – a zase vlastně nechtěně, když Magda dostala k narozeninám kameru – vznikl záznam a první klip k singlu Kiddos. „Příště by to mohl být dokument,“ vtipkují v rozhovoru na Radiu Wave, ale dodávají, že kamery využijí spíš na další klipy a „jinou srandu“ – o větším formátu zatím nepřemýšlí. Kapela všemu nechává přirozený vývoj a její největší ambicí je už tolikrát opakované – hraní si společně užít. I na otázku, co by chtěli zkusit dál, odpovídá Magda: „Zvládnout hrát v téhle sestavě až do konce.“Na začátku všeho byl mýtus, jak to nazývá Magdalena, Kiddos sometimes Babes, soubor, který nikdy nevystoupil. „Zásadní je, že jsme tehdy zjistili, že trávit spolu čas nad hudbou je skvělý, a to asi nastartovalo serióznější myšlenky na kapelu.“ Dále vysvětluje, jakou roli v začátcích Tamary hraje prvotní setkávání se Štěpánem. Nový projekt nejdřív vznikl pod rukama Magdaleny Uhlířové a Natálie Rajnišové. Oprášily svoje klavírní zkušenosti z dětství, ale začaly se učit na úplně nové nástroje, Magda na kytaru, Naty si koupila microKORG, do toho příležitostně bubnuje. Později se přidali Tamara Staňková, Kristýna Dobrianská a Štěpán Oves. Tamara se kvůli kapele začala učit na bicí a Kristýna na basu. Výjimkou v nástrojové pokročilosti byl kytarista Štěpán se zkušeností z Cold Cold Nights a dalších projektů.
Z rozhovorů napříč kyberprostorem je jasné, že mezi členy panuje všeobecný obdiv k tomu, co dělají ostatní – kdo umí hrát, „zná vychytávky“, kdo se to učí, přináší originální pohled – takový přístup je pro Tamaru zásadní: „Jde nám o nějakou sounáležitost a společnou zábavu při tvoření, i když ne vždycky je to tak jednoduché. Důležitější, než dokonalá hudba, je pro nás energie, kterou vysíláme ven a dáváme sobě navzájem. Hlavně je super se v rámci kapely učit vstřícnosti, toleranci a spolupráci, to je hodně motivující.“
Lásku, přátelství a soudržnost má naznačovat i název Tamara, ale zároveň nemá o skupině napovídat nic konkrétnějšího. Nakonec i texty skladeb nesou stejné poselství: „… nebát se psát o lásce ke kamarádům, partnerům, rodičům a věcem, a případném zklamání z nich. Láska je nejnosnější téma,“ svěřují se Magda a Natálie.Nejde o klasické zamilované balady a sladká vyznání. Jsou to spíš přímočará a upřímná vyprávění často inspirovaná slackerskými umělci jako Frankie Cosmos (svůj vztah k ní obšírněji popisují členové Tamary v jednom z letních dílů pořadu Salad Daze na Rádiu 1), Snail Mail nebo Alvvays. Kromě toho se nechávají ovlivnit i poezií. Zmiňují například malířku a básnířku Adrienu Šimotovou: „V její sbírce Hlava k listování nás spolu s Magdalenou zaujala křehkost, hloubka a zároveň jednoduchost těch básní. Samozřejmě je v nich používán starší a poetičtější jazyk, než jaký máme v našich textech, ale pocitově chceme sdílet stejné věci. Vidíme svět podobnýma očima.“
Hudba Tamary je stejně přímočará. Dobře zapamatovatelné riffy, zvonivé kytary a mírně disharmonický vokál přenášejí posluchače do líných odpolední letních festivalů, kde snad budeme mít i letos možnost zpívat „mám spálený ruce / hezký to není / slunce do mě praží / paprsky světla protínaj mý oči“ a natrénovat si další skladby z debutové desky, která by měla vyjít ještě v tomto roce.
