O víkendu 8.–9. listopadu ožilo centrum současného umění DOX v pražských Holešovicích showcasovým festivalem Nouvelle Prague. I přesto, že má za sebou sedm let vývoje a zkušeností, vzhledem ke změně lokace byl vzduch cítit novotou a zahájení konference, která doprovází samotný hudební program, tak působilo trochu nervózně. Nohama na zem postavil zúčastněné nečekaný budíček dechovky Lovesong Orchestra, která mě nenalákala na čtvrteční předávání cen festivalu, ale v pátek ráno jsem jejich energii upřímně ocenila.
První den se potýkal s několika chybějícími panelisty, a přestože první panel – Revolution Rock 30 years later – působil nejdříve trochu rozpačitě, během diskuze se z něj vyklubala především inspirativní hodina a půl o smyslu hudby jako nástroje změny. Řeč byla o festivalech pořádaných spolkem Nerudný fest, na jehož začátku stála iniciativa nespokojených studentů a který dnes pořádá pražské festivaly jako Praha žije hudbou nebo Studentfest, ale také o projektech podporujících menšiny a snížení kriminality mladých. O práci s mládeží v Manchesteru i Africe mluvil Jeff Thompson, zakladatel konference o budoucnosti hudby Un-Convention.
S tématem změny a palčivými problémy nejen hudebního světa pracovaly i následující panely. V sobotu ráno proběhla diskuze o pozici žen v hudebním průmyslu a nejednou program narazil i na ekologii, asi jedno z nejzásadnějších témat nejen kvůli současné klimatické krizi. Možná se dost nemluví o dopadu nejen streamování hudby, ale i výroby hudebních nosičů a pořádání hudebních akcí, na životní prostředí. V rámci JUMP Accelerator se tak například představila platforma The Green Room, která pomáhá aktérům na poli hudebního průmyslu vyvíjet strategie pro snížení jejich negativního vlivu na planetu.
Nejvíce ale zaujala zmíněná debata pěti žen profesionálně se angažujících v hudbě. Diskuse moderovaná Marií Čtveráčkovou alias Mary C měla spád, byla konstruktivní a držela si pozornost diváků překvapivými (nebo možná spíš bohužel ne až tolik překvapivými) svědectvími, zážitky, nápady – ale i určitou tenzí způsobenou rozdílnými úhly pohledu účastnic diskuze. V roce 2019 je stále ještě pro mnoho lidí – i z oboru – nepřípustné nebo přinejmenším kuriózní vidět ženu za zvukařským pultem nebo jako koncertní manažerku. Ženy jsou často automaticky řazeny do profesně nižších pozic a respekt získávají až když jsou představeny jejich mužským kolegou. Příběhy diskutujících občas zněly téměř neuvěřitelně, a právě proto, aby se opakovaly čím dál méně, vznikly dva projekty, které byly v bloku nazvaném Take the Power Back prezentovány. Malle Kaas založila iniciativu Women in Live Music na podporu žen působících v zázemí živé hudby a Neeta Ragoowansi představila neziskovou organizaci Women in Music, která už 34 let shromažďuje data a podporuje ženský faktor v hudbě.Po konferenci se festival přesunul z větší části do Crossu, čtyři kapely z každého večera ale zahrály i v DOXu. Tamější sál působil trochu sterilně, hravému kouzlu londýnských Childcare to ale nakonec nic neubralo. Vedle mě stála zpěvačka The Ninth Wave, skupiny ze skotského Glasgow, která jen o chvilku dříve uhranula v Crossu publikum svým nespoutaným výstupem, asi takovým, jak si představuji punk v CBGB. Kapela tento rok na jaře vydala debut Infancy (2019), který před pár rozvinula do větší podoby. Nahrávku produkoval Dan Austin a mixoval Alan Moulder, čímž se zařadili po bok kapel jako Massive Attack, Nine Inch Nails nebo Foals. Tipem na závěr je Bold Ruin, stroboskopový mág z Belgie. Jeho ambientní set a útoky světlem působily znepokojivě jako průlet černou dírou nebo nějaká jiná událost, kde figuruje prázdno, tma a nevědomost toho, co nás čeká.Nouvelle Prague, Praha – cross][club + DOX, 8.–9. 11. 19