Is this a cross over episode? ESNS 2021

Druhou část ohlédnutí za virtuálním ročníkem festivalu Eurosonic Nordeslaag uvádím ikonickou hláškou ze seriálu Bojack Horseman. Crossing-over ve smyslu potkávání (témat, žánrů, oborů, festivalů,...), ale i sdílení zaznívalo hned na několika úrovních.

Primárně se zaměřím na momenty, ve kterých se festival střetává s českým showcasem Nouvelle Prague, o kterém jsme psali na podzim. Nabízí se poznámka, že vzhledem k rozdílnému zaměření obou akcí srovnává tento příměr nesrovnatelné. NP se pod vedením Anny Mašátové snaží mířit více na tuzemskou scénu a klást větší důraz na teprve se formující projekty a vzdělávání už zavedených umělců. ESNS dokáže oproti tomu pojmout celoevropskou alternativní hudbu ve vší její diverzitě. Přesto existují styčné body, které ukazují, že je třeba řešit problémy jak globálně, tak na úrovni jednotlivých států.

Také ESNS dává prostor lokálním scénám, například panel „Making the Case for Local Artists“ svedl dohromady zástupce čtyř radiových stanic z různých zemí, aby společně diskutovali o způsobech možné podpory domácích umělců. Zúčastnili se rakouská FM4 (spadající pod větší ORF), holandská 3FM (zastřešená NPO), norská NRK a britská BBC. Zazněly kvóty pro domácí produkci, řešily se různé druhy pořadů o místní scéně, nabídka zpětné vazby začínajícím muzikantům nebo vysílání živých koncertů. To všechno se dá najít i v Česku, tuzemské umělce podporuje Radio Wave nebo Radio 1, ale třeba i Radio Proglas a další. Existuje množství kvalitních podcastů i několik tištěných médií. Zároveň se často diskutuje problematika kvality a rozmanitosti české hudební žurnalistiky – což se jako velké téma ukázalo v diskuzi na posledním ročníku Lunchmeatu. Vyjadřují se k ní i sami hudební publicisté – naposledy jsem na toto téma narazila například v letním rozhovoru/anketě s Milošem Hrochem na ČRo Vltava, a reflektuje to nakonec i letošní první ročník Ceny Jany „Apačky“ Grygarové v rámci Vinyly 2020. Přesto se hudebním médiím a psaní o hudbě či umělecké kritice na českých showcasech dlouhodobě nikdo nevěnuje (výjimkou byl v minulosti jeden z panelů na Nouvelle Prague).

Podobně jako velká část hudebníků je ale většina českých hudebních novinářů hlavně hudebními nadšenci – jestli se vůbec dá říct, jakou průpravou by měli projít, aby mohli být považováni za odborníky v oboru – a každá zpětná vazba, debata nebo workshop by byl hozenou rukavicí zlepšující prostředí domácí hudební žurnalistiky. Nezapomínejme na to, že i v dnešní době snadno dostupných informací funguje právě publicistika jako prostředník mezi interpretem a posluchačem, a přestože se její funkce mění – a právě proto je určitě o čem diskutovat – má stále důležité místo v organismu hudebního průmyslu, ne-li o to významnější pro dnešní společnost zasypanou digitálním balastem.

Co ale na posledním Nouvelle Prague ani na ESNS nechybělo – a už v reportu z NP jsem poukazovala na potřebu a přínos tohoto dialogu – je setkávání kulturního průmyslu a politiky. V panelu Music Drive Politics odpovídal na otázky Manfreda Tariho německý politik a člen evropského parlamentu Dr. Christian Ehler. Ten svůj pozitivní vztah ke kultuře adresuje vlastnímu původu v divadelnické rodině, uvnitř parlamentu pak tlačí na propojování kreativního průmyslu, technologií a byznysu a staví se za názor, že kultura má být dostupná pro všechny. Ehler v rozhovoru poukazoval hlavně na nutnost lepší organizace lobby a jasnější specifikace potřeb průmyslu, také vyzdvihoval důležitost spolupráce s parlamenty členských zemí. Kritizoval, že hudební odvětví často samo sebe staví do pozice specifického sektoru a oběti, ale jen zřídka dokáže přesně komunikovat konkrétní problémy a potřebná řešení, což souvisí i s určitým zhnusením nad dialogem s politickými činiteli. „Seděla u mě na gauči a ve svých volných kalhotech koukala na mě v utažené kravatě jako bych byl bakterie. Ale důrazně vyžadovala akci a tlačila na nás, vysvětlovala, proč je potřeba něco udělat.“ Tak vyprávěl politik o setkání se zástupkyní jedné z iniciativ bojujících za změnu pravidel ohledně autorského práva na sociálních sítích – k jejich úpravě došlo v roce 2018 a začnou platit v červnu letošního roku (ESNS se „článku 17“ věnoval v panelu „The Top 10 Legal Developments in 2020“, jaký je jeho význam pro umělce i sociální sítě vysvětluje třeba tento text).

Christian Ehler mluvil i o nutnosti zapojení samotných umělců, a ne pouze jejich mluvčích. Poukázal na to, že je třeba bojovat za celý kreativní průmysl, nejen za svůj sektor a zároveň nenechat za sebe bez podpory kopat sektory ostatní. Oproti tomu se zástupce českého ministerstva kultury Jiří Pilip na Nouvelle Prague vyjadřoval o spolupráci s českými inciativami, které vyjednávají lepší podmínky pro hudební průmysl, více méně pozitivně. I český panel zaměřený na podporu ze strany státu ale potvrdil Ehlerovy výtky – slabinou komunikace mezi organizacemi chránícími práva umělců jako Česká obec hudební (ČOH), Svaz autorů a interpretů (SAI) nebo třeba Festas je fragmentace celého průmyslu právě mezi množství těchto sdružení, což dialog značně ztěžuje. Tento problém nezmiňoval jen panel na NP 2020, například IDU o něm referoval už předloni a současná pandemie je pro vztah politika-průmysl náročnou zatěžkávací zkouškou.

Třetím cross-overem je snaha festivalů o rozmanitost – v českém prostředí spíše genderovou, v případě panelu „Going an Extra Mile for Diversity“ se řešila z větší části problematika rasy a původu. Poselství je ovšem stejné, diverzitou a otevřeností můžeme všichni pouze získat a diskriminace by neměla mít v 21. století místo. „Pokud je někdo kvalifikovanější, zaměstnejte ho, může to být heterosexuální bílý muž, na tom nezáleží, ale přestaňte zaměstnávat výlučně lidi, kteří mluví, vypadají a chovají se stejně jako vy,“ vystihl těžiště problému host panelu Anthony Harrison. Zpěvačka Szjerdene zase vysvětlovala, že v současné době, ačkoliv vidí určitý pohyb vpřed, nemá pocit, že by dramaturgie festivalů reprezentovala rozmanitost společnosti a potažmo současné hudební produkce. „V případě akcí jako jsou konference a festivaly nejde pouze o kvalitu hudby, ale předně o reprezentaci,“ upřesnila svůj pohled. ESNS toto kritérium při rozsahu svého programu docela úspěšně plní, během showcasu se dostalo na žánry od salsy po death metal a obecná kategorie world music zahrnula umělce od Finska až po Afriku. Nouvelle Prague je v případě žánrového rozpětí sice pozadu, což jsem již zmiňovala v reportu, do budoucna nás snad ale čekají změny a je třeba ocenit snahu Anny Mašátové o genderovou vyváženost, ke které se vyjadřuje i v našem listopadovém rozhovoru.

Konference Eurosonic Nordeslaag 2021 s podtitulem Roads towards Recovery vynesla na světlo mnoho velmi aktuálních globálních témat a diskutovala možnosti řešení současných i dlouhodobých problémů do budoucna. Námitku, že by mohly být pro řadového návštěvníka festivalu příliš vzdálené, než aby se o ně zajímal a konference showcasových festivalů tak byly snad určeny jen etablovaným profesionálům, lze ale snadno smést ze stolu. Ukazuje se totiž, že jsou stejně palčivé nedostatky i na lokální úrovni a více či méně se dotýkají aktérů všech vztahů napříč hudebním průmyslem.

ESNS 2021, Groningen (NL) – online, 13. – 16. 1. 21