Konverzace s Midi Lidmi proběhla začátkem léta na Festivalu pro židovskou čtvrť v Boskovicích. Původně dopolední sraz jsme nakonec kvůli vytíženosti kapely přesunuli na druhou hodinu ranní hned po jejich půlnočním vystoupení. Někteří z nás byli takřka v polospánku, přesto zůstali všichni členové přítomní a v odpovědích neváhali zacházet do detailů, přít se o ně a vyprávět příběhy. Vznikl tak rozhovor adekvátní pozdní hodině, ve kterou se odehrál.

Výrazné projekty elektronické scény v Evropě a příležitostně i z dalších koutů světa. Letos tomu nebylo jinak, na některé vystupující jsme si museli kvůli pandemii rok počkat – jako třeba na temnou performanci Corpus Nil Marca Donnarummy, jenž s ní mimo jiné získal prestižní cenu Prix Ars Electronica; jiní se představili ve světové premiéře jako GTA Soundsystem ve spolupráci s Markem Šilpochem nebo projekt Ritual for a Dying Planet audiovizuálního umělce Erica Raynauda tvořícího pod jménem Fraction.

Brněnská Fléda po pandemii otevřela v novém. Nejen, že prošla rekonstrukcí prostorů, ale rozhodla se také víc zaměřit na taneční hudbu. Elektroniku objevoval klub už dříve s pravidelnou sérií Echoes, díky níž poznalo Brno počítačového mága Maxe Coopera známého pro svoje uhrančivé audiovizuální sety nebo německého producenta Siriusmo a jeho trip napříč hudebními žánry. Letos si ke dvacátým narozeninám nadělil vedle Echoes večer nabitý energií a atmosférou legendárních berlínských venues – Maushaus.

Po skromnějším ročníku, který proběhl loni na hranici všeobecné uzávěry, přichází dvanáctý Lunchmeat s bohatou přehlídkou toho nejlepšího, co je poslední dobou k vidění v evropském audiovizuálním umění. V týdnu od 27. září do 2. října se kromě jednotlivých interpretů komplexněji představí i dva labely. Čtvrtstoletí oslaví v pondělí v pražském CAMPu německé vydavatelství Raster a vystoupí jeho zakladatelé, Olaf Bender alias Byetone se svým minimalistickým setem a Frank Bretschneider s projektem No Content, na němž se podílí i Pierce Warneck. „No Content je obojí, dadaistický prank i vizuální mindfuck pracující s found footage a zobrazující smyslovou přehlcenost moderního světa,“ uvádí o projektu Lunchmeat.

Banát, jak zmiňuje jeden z pořadatelů i v našem nedávném rozhovoru, je údajně nejnáročnějším českým festivalem. Bohužel k tomu jedním dechem nedodává, že by mohl být o mnoho schůdnější, kdyby se doopravdy zajistila maximální hygiena a předešlo se tak častým přenosům střevní virózy a dalším nevolnostem. Působí to jako laxnost v organizaci, pokud vydrží tři dny viset cedulka označující vodu pitnou u vody užitkové, tím spíš, jde-li o kohoutky přímo v ústředí festivalu, hospodě U Medvěda. Postižené pak těžko uklidní perfektně čisté kadibudky – ovšem bez papíru. Noční můrou zůstává dlouhá cesta domů v ustavičných křečích. Tak trochu punk je super – dokud nezasahuje do zdraví zúčastněných. Je škoda, že i po deseti úspěšných ročnících je třeba apelovat na pořadatele, aby po této stránce akci dotáhli k dokonalosti. Mělo by jít o prioritu.

Midi Lidi prvním klipem z aktuální desky Nikdo se ti nebude smát, když budeš mít lidi rád vzpomínají na dobu největší slávy pohostinství, kdy číšník ještě dokázal zachránit každou situaci i gentlemanskou čest. Video, na němž s kapelou spolupracoval Pavel Borovička, servíruje doslovnou a vtipnou ilustraci ke skladbě Láska není švédský stůl. 

První ročník brněnského festivalu Pop Messe se od začátku potýkal s nejrůznějšími problémy a posléze i kritikou. Přesto šlo o unikátní akci celorepublikového významu – úměrně k pocitové rozloze „největší vesnice v Česku“ vznikla kapesní verze velkých festivalů, zasazená do působivého prostoru stadionu za Lužánkami. V sevření polorozpadlých tribun, částečně pomalovaných sezvanými výtvarníky, zahráli umělci, kteří jsou obvykle vidět spíš jako headlineři akcí pro desetitisíce návštěvníků. Pop Messe s limitem 2500 příchozích byla proto jedinečnou šancí zatančit si na Modeselektor nebo Tommyho Cashe v podstatě v rodinné atmosféře. Především pro brněnské to tak rozhodně zafungovalo – co krok, to známá tvář a potenciální společný drink.

Ještě než v září vypukne festival Lunchmeat, přichází kolektiv už ve čtvrtek 13. srpna s večírkem prodchnutým myšlenkou na pomíjivost bytí. Jeho podtitul Till the Last s sebou ale nese také dávku motivace vytrvat. Areál kladenské Poldi s konceptem perfektně souzní. Dlouho chátral a teprve nyní se v rukou nových majitelů otevírá kulturnímu dění. 

Blíží se desátý ročník festivalu Banát, největší české hudební akce v zahraničí, na kterou se návštěvníci každoročně dopravují nejdelší vlakovou soupravou. Kvůli pandemii proběhl loňský ročník výjimečně u nás v Rychlebských horách, letos se ovšem v termínu 17.–23. srpna kompletně vrací zpátky do rumunského Banátu – konkrétně do vesnice Eibentál, kde sídlí česká komunita s dvousetletou historií. 

Písničkářka Josefina Dusk říká o svojí tvorbě, že „ji lze popsat slovy dark, electronic, experimental, pop, disco, alternative nebo synth-pop.“ Hrát začala v Londýně, v repertoáru má jedno EP s názvem Virtues of the Necessary a do povědomí posluchačů u nás jí pomohla i úspěšná účast v pořadu Startér. Přímočarý, takřka zlověstný videoklip ke skladbě The Brazen Bull je zatím jejím nejčerstvějším počinem.

vychází za podpory
EEA and Norway grants
Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond
NADACE ŽIVOT UMĚLCE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.