Kultura, a hudba obzvlášť, je bita. Koncerty a festivaly jsou v nedohlednu. Na začátku roku si pořadatelé Nouvelle Prague uvědomili potřebu showcaseový festival v Česku stavět na míru potřebám zdejších hudebníků a s nimi spjatých profesionálů. S novou ředitelkou festivalu Annou Mašátovou, která jinak působí jako členka grantových komisí, PRistka či manžerka kapel, mluvíme o tomto přelomovém ročníku a výzvách, které stojí před českou hudební scénou.
„Dali jsme větší prostor praktickému vzdělávání a mentorským setkání, bavili se o klubové a festivalové scéně a aktuálních problémech, představili nadějné hudební projekty a zasadili je do kontextu světového dění,” nastiňuje Anna rozdíl oproti předchozím ročníkům, které se soustředily na globální témata. Diskutovalo se o možných řešeních a východiscích z krize, finanční podpoře sektoru anebo ekologických přístupech pořádání akcí. „Uvědomujeme si, že je situace v hudebním průmyslu nesmírně složitá. Rozhodli jsme se proto konferenci zpřístupnit zdarma,” dodává k ročníku, který byl kvůli současné situaci ochuzen o svou festivalovou část.
Konferenci Nouvelle Prague (NP) je nadále možné zhlédnout ze záznamu. V online prostředí, jak říká Anna v jednu chvíli našeho rozhovoru, plánuje NP pobývat i v dalších měsících.
I když ohlédneme od letošní nepříznivé situace a přesunu festivalu do online prostředí, osmý ročník provází dvě výrazné změny. Nouvelle Prague se nyní zaměřuje na česko-slovenskou scénu a s ní spajtý průmysl. Po sedmi letech na jaře skončil jako šéf Márton Náray. Co pořadatele k těmto změnám vedlo?
Nemohu mluvit za zakladatele NP Michala Thomese a tým Ameby. Za mě osobně – Márton se pohybuje více v mezinárodním prostředí, z toho plynuly i panely na NP v minulých letech. Nutnost česko-slovenské verze však vyvstala po dlouhých diskuzích. Konferencí v angličtině řešících mezinárodní hudební průmysl je hodně. Lokální témata, problémy a tipy prostor nemají, i když workshopů zaměřených na hudebníky přibývá. I letošní krize plynoucí z pandemie ukázala, jak je scéna roztříštěná, že se lidé neorientují v základech, neví, kam se jít poradit...zároveň začaly vznikat nové asociace. To vše jen k rozhodnutí zaměřit se na českou a slovenskou scénu. Mým cílem je dostupné vzdělání pro amatéry i profíky v rámci akce, kde se mohou potkat, sdílet své problémy a probírat možnosti jejich řešení.
Se změnou směru se nabízí uvažovat, v čem je zdejší scéna specifická. Dá se v dnešní době ještě mluvit o tom, že by byla oproti jiným v něčem výrazněji odlišná?
Leností? (smích) Jsem tím nepopulární, ale opravdu si myslím, že orientace hudebníků a hudebních profesionálů (manažerů, pořadatelů apod.) v naprostých základech od činnosti kolektivních správců, kde mohou čerpat granty nebo jaká jsou hudební a kulturní média, je na velmi nízké úrovni. A to žijeme v době Googlu. Když se podíváte, jak makají, jezdí na konference, řeší sociální sítě, newslettery např. izraelští hudebníci, s nimiž jsem v kontaktu, a navíc jsou nepopiratelně hráčsky na nejvyšší úrovni, pochopíte, že máme co dohánět. Vím, není to jednoduché, hudebník by měl být manažer, skladatel, booking agent, píárista, tour manažer... je toho hodně. Absence manažerů a agentů v ČR je mimochodem věc, kvůli které o české hudbě v zahraničí není tolik slyšet. Nejsou síly.Svým pojmenováním mi Nouvelle Prague rezonuje s tzv. novou vlnou. Při pohledu na program tohoto ročníku mi přijde, že víceméně je vše pokryto jak ideově, tak formátově. Nechci tím říct, že by témata spjatá se zdejším hudebním průmyslem byla po roku vyčerpána, ani že se na české scéně neodehraje za rok něco zásadního. Přesto mě zajímá, jestli či jakou máš dlouhodobější vizi směřování festivalu a konference.
Letos to bylo opravdu husté v rámci tematického pokrytí. Pro mě je důležité, aby docházelo k postupnému vzdělávání krok za krokem. Kdo absolvoval letos NP, už třeba ví, kam na granty na české scéně, řešili jsme základy sociálních sítí pro hudebníky, příští rok můžeme navázat evropskými granty a detailnějšími marketingovými vychytávkami. To berte jen jako příklad mého uvažování. Třeba trhy Rakouska a Německa jsou pro české hudebníky stále spíše neobjevené, takže témat bude dost a dost.Vedle toho, že jsi ředitelkou Nouvelle Prague, máš za sebou rozsáhlou a různorodou práci v kultuře. Sledujeme v Česku dlouhodobou debatu o potřebě „profesionalizace hudební scény”, současně mi přijde výstižný komentář Pavla Uretšlégra z jara: „Spojit si finanční existenci s prací v kultuře, je v Čechách chůze po velmi tenkém ledě”. Pro ty, kteří se přímo nepodílejí na vzniku a realizaci uměleckého programu, to bude nyní ještě těžší.
Otázku, jak zvládám současnou situaci v kultuře po existenční stránce, dostávám často. Osobně si nemohu stěžovat, ale jen díky velmi širokému záběru činností, které vykonávám. Rovnou říkám, že to také znamená neustálou práci, moje maminka třeba mé pracovní nasazení nese těžce, i když je pyšná, ani kamarádi na festivalech nejsou nadšení, že se jim nemohu věnovat. Jsem pořád na mobilu, to není zrovna zdravý životní styl. Neumím si představit, že bych tento rok v kultuře začínala. Dle mého to není možné a bude trvat roky, než se situace spraví. Netvrdím, že není co dělat, na jaře jsem několikrát dávala tipy na různé online přednášky a kurzy, hudebníci mohou zlepšovat svou mediální prezentaci, naučit se efektivněji využívat Youtube, Bandcamp, Spotify, prostě to, na co nebyl čas. Nicméně po finanční stránce je to, co se děje, průser, podpora typu COVID 1 a 2 nestačí.
Vzniklo nespočet reakcí samotných hudebních projektů a kapel na současnou krizi, několik iniciativ ke spojení hudebního průmyslu, pár podpůrných programů pro záchranu nejen hudební kultury, …
Na jaře jsem naivně doufala, že se scéna více semkne. Stalo se tak jen částečně, vždycky někdo s někým kamarádí nebo nekamarádí, takže teď tu máme nově Českou obec hudební (ČOH), Asociaci hudebního průmyslu, Asociace producentů a promotérů v oblasti kultury atd. Nesmíme zapomínat, že už tady mnoho organizací fungovalo před krizí – Svaz autorů a interpretů (SAI), FESTAS, Česká asociace festivalů a další. Pokud se hudební scéna nespojí stejně, jako to zvládli filmaři, nemá moc šanci. Je dobré, že si to většina uvědomuje a rozhodně je spolupráce silnější, přesto se mi nezdá, že by zatím „hrozil” vznik jedné velké asociace, ke které se budou všichni hrdě hlásit.
Osobně mám radost například z BACHu – Brněnské asociace clubové hudby, která začala vydávat společný program všech klubů. Doufám, že příkladu budou brzy následovat další města.
Máme pražský Nouvelle Prague, ostravský Czech Music Crossroads a brněnský Central European Jazz Showcase. Jejich poslání bylo do tohoto roku poměrně jasné – představit „export ready” projekty a kapely hudebním delegátům z celého světa. Jak se tohle prostředí showcaseového festivalu promění?
A také Czeching, exportní projekt Radia Wave. Zda-li se promění prostředí showcase festivalů v ČR, netuším. Všichni stále i po mnoha letech pořádání NP a CMC učíme lidi, že má smysl se na takové akci zastavit, i když tam nevystupujete, abyste získali cenné kontakty a informace. Spolupráce věřím bude probíhat, místa je tu pro nás všechny dost, každý se věnuje trochu jinému žánru. Mou inspirací pro směřování NP je MENT Ljubljana, dělají to skvěle. Bohužel jsem zatím neměla možnost jet na slovenský SHARPE, ovšem slyšela jsem samou chválu. Jezdívám poslední roky na cca deset konferencí či showcase festivalů ročně, z každého si přivážím inspiraci jak věci dělat – či nedělat. (smích)
Při letmém procházení konferenčního programu mi vychází, že nejméně třetina mluvčích jsou ženy. Je pro vás tohle hledisko při sestavování programu důležité? Bylo by možné takového poměru dosáhnout i v případě hudebního festivalu?
Extrémně důležité, a je mi líto, že to nebylo ještě vyváženější. V případě hudebního festivalu by vyrovnanosti jistě dosáhnout šlo – kdyby proběhl NP fyzicky i s koncertní částí, ženy by dokonce dominovaly. Fandím iniciativě Keychange, jsem feministka, fandím ženám na scéně.
Konferenční část Nouvelle Prague jste přesunuli do online prostředí. Plánuje Ameba s onlinem dále pracovat?
Než jsme spustili v sobotu stream, třásly se mi ruce. Kolegové, z nichž se během pár týdnů stali online režiséři a technici, mají mou obrovskou úctu a vděk, vše jsme si zajišťovali sami v rámci klasického týmu, bez IT podpory. A ano, dopadlo to nad očekávání dobře, přinejmenším ráda bych začala s pravidelnými online open-sessions Nouvelle Prague – kdokoliv by mohl přijít, popovídat si se mnou či členy týmu a dalšími účastníky, optat se na radu, představit svůj projekt či aktuální problém. Snad se povede první výkop již v listopadu.
Největší vámi pořádanou akcí je Rock for People. Ten se vám ještě na začátku roku před vypuknutím krize poprvé v historii podařilo vyprodat. Ve světle současné situace, kdy je Česko jednou z nejzasaženějších zemí, jaká v týmu panuje nálada?
Nehroutíme se, zatím. Doufám, že se hroutit ani nebudeme. Bojujeme, pracujeme, sledujeme, co se děje. Věci se mění mnohdy ze dne na den, nejistota panuje obecně ve společnosti značná, kultura je bitá v podstatě nejvíce. Těžko se k tomu dá říct něco konkrétnějšího, nikdo v tuto chvíli neví, jaká bude sezóna 2021. Jestli vůbec bude.
Jaký koncert by sis nechala zdát?
Nechávám si zdát už strašně let trio McGoldric, McCusker & Doyle. Lítala jsem na ně do Anglie, jinde nebyla šance je vidět. Letos to konečně vypadalo, že zahrají v ČR. Nezahrají… takže sen zatím zůstává snem. Snad za rok. Ráda bych viděla i Bonuse, ale ten odmítá vystupovat, to mám asi taky smůlu. (smích)
Nouvelle Prague, online, 31. 10. 20
