Nouvelle Prague 2020: Prostor rozmanitosti

Nouvelle Prague proběhl letos jen jako konference, a to během jednoho dne 31. října. Koncertní část shrnul festival do hodinové Listening Session a celý den mohl být věnován online konferenci. Jako by toho nebylo málo, do všech panelů se přirozeně aspoň na chvilku vloudilo téma současné epidemie, Nouvelle Prague ale kromě toho prochází zásadními organizačními změnami. Ředitelkou je nově Anna Mašátová, která akci plánuje přizpůsobit více potřebám tuzemské hudební scény. „Konferencí v angličtině řešících mezinárodní hudební průmysl je hodně. Lokální témata, problémy a tipy prostor nemají,” vysvětluje v našem nedávném rozhovoru.

Skutečně velká část panelů letos byla zaměřena prakticky a velmi konkrétně, bylo možné seznámit se s různými asociacemi, které sdružují lidi z hudební branže (včetně nových, které vznikly během posledního roku, jako Česká obec hudební nebo Brněnská asociace clubové hudby) a získat přibližný obrázek toho, jakou paseku napáchaly události letoška, stejně jako si poslechnout tipy, kde hledat pomoc a jak se se situací vypořádávají jiní. Festival tedy opravdu dostál tomu, co si jeho nové vedení dalo za cíl. Řešená témata – a to i témata stokrát omýlaná jako ekologie nebo covidová krize – dokázala přinést nové pohledy a přehled o aktuální situaci.

Keynote Interview otevřela diskusi Jak dopadá probíhající krize na hudební průmysl? a panel o československých klubech srovnával, jak si v krizi vede kultura v Česku a na Slovensku; úvodní keynote navíc přidala Codrutu Vulcu a pohled na situaci v Rumunsku. Z rozhovorů byl slyšet jasný nepoměr mezi přístupy jednotlivých států. Zatímco se slovenští zástupci (Michal Kaščák, Tibor Zelenay) shodovali, že se jim nedostává podpora v podstatě žádná a vzhlíželi k programu COVID – Kultura (50–80 % z prokazatelných ušlých zisků nebo jednorázový příspěvek 60 000 Kč), který většina české kulturní veřejnosti (ve zmíněných panelech zastoupené Michalem Thomesem, Martinem Kozumplíkem a Vaškem Nunelly Kokešem) hodnotí jako zdaleka nedostatečný, rumunská vláda se k překvapení všech, včetně místních kulturních aktérů, postavila k problémům s větším pochopením. Nezávislým umělcům byla stanovena měsíční mzda a další kulturní subjekty mohou žádat o jednorázový příspěvek do výšky poloviny jejich ročního obratu, přičemž o další podpoře se stále jedná. „V kultuře se potkává celé spektrum profesí, takže pokud z kultury přijde podnět, týká se to celé společnosti,” podtrhuje gró celé problematiky Michal Kaščák. Krize by snad ale mohla přinejmenším dát jeho tvrzení za pravdu a zviditelnit důležitost kultury do budoucna. Z rumunské strany byl zmíněn také další problém. Vulcu vysvětlila, proč se na další festivalovou sezónu nedívá příliš optimisticky. I kdyby totiž festivaly přijaly dostatečná opatření, byly by pro místní stejně hrozbou. „Lidé se nebojí festivalů samotných, ty mohou mít ve svém areálu bezpečno, obávají se ale obyvatelé přilehlých měst a vesnic, kam by návštěvníci nevyhnutelně také proudili a kde už by na ně pravidla akce nedosáhla,” domnívá se, byť věří, že část akcí by se za určitých okolností konat mohlo.Shodou okolností nebo možná zcela přirozeně zaujalo i další „krizové” téma – panel Turné a hudební akce ekologicky a udržitelně. Téma ekologie na akcích je už trochu otřepané a objeví se na každé konferenci. Na druhou stranu je třeba tuto diskuzi udržovat při životě, aby se někam posouvala. Na této byla zajímavá hlavně sestava diskutujících, tradičně cenami za ekologii ověnčená Pohoda (Michal Sládek), partnerem jí ale byl drum’n‘bassový Let It Roll (Veronika Jirků); taneční žánry nejsou na showcasových konferencích příliš často zastupovány a o to víc nebývají spojovány se zelenými festivaly. V některých částech diskuze se pak zdálo skoro odvážné (ale za mě se skvělým výsledkem) přizvat profesora na technické univerzitě v Eindhovenu Faase Moonena a novináře Jana Douwe Kroeskeho, kteří se oba angažují v hledání inovací z oblasti udržitelnosti hudebního průmyslu. Kroeske spolupracuje s holandským festivalem Low Lands, kde pomohl ke vzniku technologickému ostrůvku udržitelnosti LLowLab plovoucímu na festivalovém jezeře a Moonen se svým týmem zase přišel v roce 2017 s GemTower, barevnou věží, která pomocí větru a světla vyrábí energii pro festivaly a letos na podzim byla testována například i v Česku na festivalu Praha září. Postavení těchto dvou nizozemských vizionářů proti mírné skepsi česko-slovenských zástupců mělo za následek debatu, zdálo se, obohacující pro obě strany a hlavně se takto stala velkou motivací. Inspirací byl energický a optimistický přístup obou zkušených Holanďanů, množství nápadů, které realizuje Pohoda, stejně jako houževnatost Let It Roll, kteří jsou teprve na začátku, a přesto klestí cestu i pro další pořadatele například co se týče dostupnosti potřebné techniky – především techniky potřebné pro redukci uhlíkové stopy – na českém trhu.

Kromě kýženého zaměření spíše na lokální scénu a větší přístupnost festivalu se podařilo také víceméně vyvážené genderové zastoupení jak v panelech, tak výrazně hlavně při výběru interpretů. Byla cítit i větší rozmanitost především co se týče samotné konference, kde nezaznívala jen obecně známá jména, akce či média. Překvapilo třeba zapojení zástupce ministerstva kultury Jiřího Pilipa v panelu věnujícím se grantům, zapojování přímo lidí ze státní sféry je vykročením k lepšímu dialogu mezi ministerstvy a kulturními profesionály. Zaujala i diskuze zaměřená na konkrétní žánr, tentokrát na stav českého rapu. Výběr hudebních projektů, který se letos zúžil na pouhou Listening Session a byl zaměřený, podobně jako loni, víceméně na pop. Žánrově významněji vyčnívali snad jenom Sinks, což je trochu škoda vzhledem k nevyužitému potenciálu hodnotících. Jak jediný zahraniční hodnotící James Thornhill, publicista a promotér, tak i skladatelka Beata Hlavenková nejednou konstatovali, že dané projekty zkrátka nejsou jejich šálkem kávy. To je přirozené, nicméně když to zazní u téměř poloviny projektů, ztrácí session přínos pro obě strany. Výběru celkově škodil fakt, že ačkoliv mají některé projekty světový zvuk, je to dané dost možná hlavně tím, že je ve světě hudby s takovým zvukem už slyšet mnoho, což se jmenovitě týká třeba Vanua2, Bookie Baker, ale i White Place nebo Annabelle. Právě proto s nadějí vyhlížím příští ročník. Do budoucna by totiž pořadatelé chtěli dát mimo jiné více prostoru tvrdším žánrům a elektronice.

Nouvelle Prague 2020, online, 31. 10. 20