„Zvuk je pohyb, pohyb je obraz, obrazy tvoří děj,“ píše se hned v záhlaví stránky festivalu. Moje první setkání s boskovickým festivalem bylo obrazů plné – pravidelně obměňovaná galerie fotek přímo na nádvoří, komentovaná procházka městem – zákoutí, uličky, malebné domy, divadlo na hradě i na hradbách, koncerty v režii Potrvá nebo působivý a neuvěřitelně zachovalý židovský hřbitov. Unikátem je nakonec také množství v Boskovicích probíhajících výstav. Jaroslav Róna vystavuje své imaginativní kresby (až do 31. 10.), Kurt Gebauer velkoformátové momentky (jen do 22. 8.) a nepřehlédnutelný byl Jakub König, který na festivalu účinkoval snad v každém možném směru. Vše začalo společnou páteční vernisáží jeho obrazů (jsou k vidění také do 22. 8.), pokračovalo autorským čtením z nové knihy Vřeteno a bylo zakončeno sobotním koncertem uskupení Zvíře jménem podzim.
Zapomělsem, Boskovice 2021foto: Marek ReinohaČtvrtek byl klasicky rozjezdový, hudební zážitky přinesl nefanouškům jazzu a blues jen Palouk Potrvá. Výšlap k hradu ale nabídl nečekaný večírek. Začalo to s trochu rozpačitými N00100000! v neobvyklém složení čtyři baskytary a bicí. Jejich vymyšlený žánr na rozhraní math a noise rocku, pohádcore, by určitě dokázal být mnohem drásavější a dostat se hlouběji pod kůži. To za ně tentokrát udělala následující Prohra Praha a Aran Satan, tedy Adam Nenadál, jenž k oběma projektům neodlučitelně patří. „Největší zbraň, kterou lidstvo má, totiž vždycky bylo, je a bude SLOVO. Potřebujeme opravdový průzkumníky – tady jeden je,“ píše se na jeho mateřském labelu Silver Rocket a atmosféru vystoupení se ani nebudu snažit popisovat lépe. Nakonec vzduch nasáklý touhle syrovou poezií prořízla hustá mlha valící se z pódia, kde po zdlouhavém recitování táborákového hitu „Hej hej na okoř je cesta, jou jou jako žádná ze sta,“ konečně stanuli Gondor Flames. Všude bylo najednou plno lidí a já jsem raději v nejlepším Palouk opustila.
Jak už jsem zmínila, pátek byl zvláštně hudebně unavený. Panský dvůr ovládlo nostalgické písničkářství Zapomělsem, Moonshye a hlavně Člověka krve. Tahle sestava mě donutila zamyslet se nad tím, jak moc se do dnešní alternativy propíjí upomínka na trampování a čundry. Navazovat na tento program mělo duo Space Love, které mohlo být páteční festivalovou tepnou, z důvodu nemoci bylo ale nakonec bez náhrady zrušeno.
Luciana, Boskovice 2021foto: Marek ReinohaZpětně to lze vidět jako nenápadné ticho před sobotní bouří. Návštěvníky čekala zvučná jména na Palouku, Panském dvoře i v Letním kině – Acid Row, Bare Escape, sinks, Tábor, Tomáš Palucha. Asi nikdo nečekal, že největší zážitek přinese skupina kolem zpěvačky Luciany Tomášové – Luciana, z pódia se ve vlnách valila dobrá nálada, která se odrážela od diváků zpátky ke kapele. Bude to znít pateticky, ale někteří dokonce ronili slzy. Romantická temnota Tábora v čele se singlem na motivy dětského říkadla o krvavém koleni pak působila ze všeho nejvíc pohádkově, koncert však potvrdil úspěch jejich debutu. V sobotu jsem stihla na hradě ještě divadelní impro o utrpení táborníků v podání souboru My kluci, co spolu chodíme a ceněnou dokumentární inscenaci S čaganem lamag nohy Akolektivu Helmut v kavárně Prostor.
Celý objem festivalu pro židovskou čtvrť lze těžko pojmout v jednom člověku, což snad trochu omlouvá opomenutí mnoha částí programu. Na Boskovicích je báječná jejich roztříštěnost, která ale díky hustotě nabízeného v konečném důsledku vytváří pospolitost, protože všechno má k sobě najednou blízko. Což funguje jako oslí můstek ke společnému naladění, se kterým mohou v tomto malém městě po čtyři dny spolu fungovat večírků chtiví studenti, mladé i starší rodiny, rodiče studentů i jejich rodičů, milovníci vážné či artificiální hudby, divadla, historie nebo výtvarného umění... ti, kdo chodí spát pozdě s těmi, kdo si radši přivstanou. Jedinou letošní vadou na kráse byla absence jakéhokoliv stánku s vínem. Vynahradilo to ale třeba kafe v kavárně Prostor, bez kterého by boskovický den prakticky nešel začít.
Boskovice 2021, různá místa, 8.–11. 7. 21