Stojím před dilematem, jak vlastně zpracovat reportáž z festivalu, který je pro mnoho lidí takovým velkým společným setkáním. Slyšela jsem tolikrát, že Beseda není o line-upu nebo velkých jménech, ale hlavně o kamarádství. Je tím místem, kde budou úplně všichni. Tedy ten okruh kolem každého z nás, který znamená „všechny.“ Na druhou stranu jsem jela na Besedu jako odborná veřejnost, hm, takže zhodnotit festivalovou dramaturgii, atmosféru a jak to celé šlapalo, jeví se jako povinnost. Zkusím to vzít z obou úhlů pohledu.
Pospíchám, najdu si pěkné místo u lesíka, a rychle vybalím stan. To už začíná pomalu hrát první kapela dne, Hello Incognito. Tedy do určitého momentu mám za to, že jde o písničkáře Olivera W. Quinna, pak ale přichází překvapení, když po pár sólových skladbách nastupují na pódium známé tváře. Billow, sinks, Nichi Mlebom, atd. Kamarádi a tak trochu superskupina. Hudebně krása, jako easter egg super. Na hlavní stagi se představuje Marjari, písničkářka z Budějovic, která Áčko spolehlivě utáhne. Letos se stala vítězkou Startéru a naživo se velmi vypracovala. Příjemný pop s ženským vokálem a feelingem indie kytarovky.
Ahoj – tady je to místo. Odpouštím si už vícekrát naživo viděné Berlin Manson na Céčku a volím neuvěřitelný svět Berta a jeho přátel. Je mi fajn. Jeden známý stojí v davu na koncertě, kam se odebral snad na můj podnět po debatě, jestli Bert and Friends jsou recese nebo je to real. Při Plodech moří nevěřícně kroutí hlavou, ale přece zůstává...já to říkala. True story.
Co ještě vypíchnout z pátečního večera? Tábor jsem viděla naživo snad jen online v době covidové, jejich temné písně a instrumentální zručnost daly vzniknout opět intenzivnímu hudebnímu zážitku na Béčku. Z britského dua O. jsem měla pocit, že jde o dva lidi, kterým dělá opravdu velkou radost spolu vystupovat. Souhra bicích a velmi progresivního způsobu zacházení se saxofonem v prvním momentu upoutala, trochu mi ale chyběl skladatelský element, aby si dvojice udržela mou pozornost. Další topkou byli Orient, u nichž se potkává mnoho žánrových vlivů skrze jednotlivé členy kapely i autorské schopnosti vytvářet melodické písně.
Sobota, to je trocha toho festivalového obžerství, grilovaná makrela, už tak třetí pistáciová palačinka a o půlnoci vše vrcholí luxusním kvašákem z posledních zásob kamaráda. Nejdřív mi to přijde jako úplný nonsense jíst kyselou okurku takhle pozdě a při setu amerických Special Interest. Pak si dá Štěpán a dám si i já. Síla kolektivu.
Pankáči z New Orleans hrají čím dál zběsileji a jejich dancepunkové groovy rytmy protínají hardcorové riffy a rozhněvaný řev Alli Logout. Je to podruhé toho dne, co Béčko rozezní opravdu hlučný soubor. Vrcholem sobotního programu je však pro mě slovenská Besna, hrající ještě za bílého dne. Zpěvákova kapuce připomíná černou kápi. Je to přesně ten překvapující festivalový objev, kapela, kterou potkávám živě poprvé a svým koncertem mě zcela odstřelí. A to vlastně metal prakticky skoro neposlouchám.
Bylo i pár momentů, kdy jsem postávala mezi dvěma stagemi a nechápala nic. Nadšení z dua P/\ST a set DIY popaře MAT123 důrazně vyhajpovaný Karlem Veselým v živém podcastu Rapspot. „Musíš to přijmout,“ říká Štěpán. No nevím, raději dávám za pravdu Michalu Kaščákovi, že hudební vkus je prostě dost indiviuální záležitost.
A ještě jedna věc stojí k letošnímu ročníku stojí za zmínku. Snad jsem byla všímavější, protože šlo převážně o tým, který dobře znám. Nasazení všech, kteří se na letošní Besedě podíleli, bylo obdivuhodné a velmi srdcové. Mladí lidé pobíhající hlavně v backstagích jednotlivých scén věnovali akci velkou péči, a to i při náročném zakončení festivalu v prakticky nepřetržitém dešti a vrstvách bláta. Ale řekněte, ze kterého post-festivalového rána vás vytáhl traktor?
Beseda, Tasov u Veselí nad Moravou, 4.–5. 8. 23