Iván VargasV pondělí 11. listopadu se v Besedním domě zpívalo, hrálo i tancovalo, samozřejmě jen na pódiu. Program brněnského cyklu Jazz & World Music nabídl flamencové představení Ivána Vargase a jeho společníků s názvem Yo mismo ( „Já sám“) majících své kořeny na jihu Španělska v oblasti Granady. Poprvé se tak na festivalu představili účinkující z kontinentální Evropy, i když vliv západní hudby byl čitelný i u dvou předchozích koncertů hudebníků z Blízkého východu.
Pokud byl člověk v Besedním domě zvyklý výhradně na vážnou hudbu, tohle ho vyvedlo z míry. Svatostánek brněnské filharmonie bude na tu pořádnou smršť flamenca ještě dlouho vzpomínat. Pro začátek je nutné říct, že nesvé se cítilo především publikum, účinkující nikoliv. A nebyli to obyčejní chladní profesionálové, právě naopak. Svým temperamentem a suverenitou si okamžitě získali tento pro flamenco atypický prostor.
Doslovným hybatelem celého představení byl Iván Vargas. Na tvorbě prezentované taneční choreografie se podíleli i jeho strýcové, taktéž flamencoví umělci Juan Andrés Maya a Manolete Maya. Hudební doprovod pak zajistili kytarista Luis Mariano Renedo a vokalista David Sánchez „El Galli“. Taneční stejně tak jako pěvecký projev byl ve správné míře afektovaný, jinak by totiž celá podívaná nebyla tak vtahující. Zpočátku se zdálo, že pro vystoupení tohoto rázu je v Besedním domě až příliš chladno, jenže tanec charismatického Ivána Vargase a emocemi nabitý zpěv Davida Sáncheze ihned dokázal rozproudit krev i převážně staršímu publiku.
Vystoupení se jen těžko dalo rozdělit na jednotlivé části. Interpreti si přátelským způsobem vstupovali do projevu za účelem ho podpořit či posunout dále. Kytara podporovala rytmem a komplexními melodiemi zpěv i tanec. Pohyb dokresloval naléhavost zpívaných písní anebo přesně naopak to byl tanec samotný, který místy vedl linii celého díla. Kontrastující pohyby Ivána Vargase, jež se objevily v části načaté sólovou lyrickou kytarou, byly naprosto paralyzující. Ladnost pohybu jeho rukou byla rázem stržena akcentovanými kroky nohou. Diváci byli uchváceni a tak často vyplnili vyskytující se dramatické pomlky potleskem.
Pauza v polovině večera měla terapeutický účinek. Všichni si mezi sebou sdělili své dojmy a i poslední naškrobené skořápky pukly. Trojici vystupujících to také dalo pořádnou spoustu práce, i když vypadali, že výkon na příslovečných 120 % podávají neustále. Druhá část otevřela prostor pro sólovou kytaru Luise Mariana Renedy, následně pokračovala srdceryvným zpěvem Davida Sáncheze s napínavým Renedovým podkladem akcentovaným flamencovými „golpes“ (úder prstem do ozvučnicové desky kytary). Iván Vargas dokázal i vsedě na židli předvést šílenou rytmickou hru nohou. V tu chvíli už bylo jasné, že dramatické pomlky tu byly proto, aby si mohlo oddechnout publikum, samotná trojice byla houževnatá dostatečně.
Na začátku druhé části se Vargas na pódiu dlouhou dobu neobjevil. Svůj průbojný um a sex appeal si totiž šetřil na finále. Gradace se mu podařilo dosáhnout i pohybem těla. Tleskání a rytmika kytary se střídala se zpěvem a melodikou při doprovodu tance. Intenzita momentu s koncem rapidně rostla a v té chvíli bylo dílo očekávaně uzavřeno. Aplaudující publikum dokonce vstalo ze židlí. Vytleskané přídavky byly sladce oddechové. Trojice stála na pódiu v přátelském kroužku jako na rohu nějaké granadské uličky a bavila se svou činností. Kytarista Renedo dokázal hrát vestoje i bez nazvučení. Odtud vystoupení přece pocházelo a tam definitivně skončilo.
Utáhnout ve třech lidech zhruba hodinové vystoupení, které v pravých momentech tvořilo neobyčejně napjatou atmosféru, je nadlidský výkon. V tomhle ohledu dramaturgie Jazz & World Music nezklamala a opět představila kvalitu světového rázu. Do nového roku je v programu pauza. Besední dům se pro festival světové hudby otevře znovu 13. ledna 2014. Na programu je Dan Tepfer a Ben Wendel Duo.
Iván Vargas a Yo mismo, Brno - Besední dům, 11. 11. 13