Plnovous, košile s květinovým vzorem a líbivá elektroakustická melodie. To jsou první vjemy při vstupu do divadla Husa na Provázku, kde na hlavní scéně právě končí jeden z úvodních setů festivalu Faun. Nové jméno na brněnském hudebním poli hledá průniky mezi elektronickými a jazzovými subžánry a „je tak trochu snový a z jiného světa, je to bytost, která se svou hudbou putuje rozličnými místy,” jak tajemně slibovala pozvánka pořadatelů. Na místě se návštěvníci pohybovali mezi hlavní (horní) scénou a scénou sklepní.
Na té druhé jako první zastihnu Julianu Venter, která vyluzuje ptačí skřeky, mlátí kladivem do věcí a recituje. K tomu ji doprovází přidušený saxofón Rolf-Erika Nystrøma. Pro mne případ, kde jsme se s festivalem nepotkali, ale když v polovině setu odcházím, alternativní stage zůstává zaplněná.
Kde se mi naopak dostává, je nahoře, na koncertě norského dronaře Deathproda. Táhlé, ambientní plochy zamrzlé ve ztišených polohách sice působí po chvíli trochu nudně i na příznivce žánru, ale když tam pošle první výboj monstrózního lomozu, vystřelí mě tlaková vlna spolehlivě ze sedačky. Nemálo lidí ze sálu vyprovodí, já si další nárazy užívám. Na stroboskopy a tmu protínající jediný paprsek světla přísně dohlíží malý tým, který s sebou Helge Sten přivezl. Na své vycizelované vystoupení si nechává odstranit velké festivalové bannery, které víc než cokoliv jiného budí dojem marnotratnosti. O to víc, když je na nich vytištěno konkrétní datum akce zaručující mizivou šanci na znovupoužití při dalších ročnících, na které má Faun zajištěnou štědrou dotaci z Norských fondů. Ostatně umělců z Norska vystupuje na festivalu nejvíc, což trochu působí jako úlitba grantu, ze kterého neplyne povinnost tamní umělce zvát. Naopak z českých umělců, pokud nepočítáme norsko-český rezidenční projekt FAUN Ensemble, na festivalu nevystoupil nikdo. Přitom navázání spolupráce například s brněnskými kolektivy jako Filtr či Vitamin by nejen zpestřilo program, ale i nasměrovalo podporu z fondů k lokálním umělcům a lidem, kteří alternatní kulturní program v Brně tvoří pravidelně.
Následuje sklepní vystoupení Riana Treanora. Metalické beaty se jako o závod předhánějí v úderech, zakopávají o sebe a tříští se. Typicky precizní zvuk a zběsilé fragmentované mísení tanečních žánrů plánovaně naruší performerka Keira Fox. Ta v Brně vystoupila shodou náhod před pár lety na vernisáži výstavy Ester Krumbachová v Domě umění a dle slov dramaturga Jana Lichého spolupráci navrhnul sám Treanor, aby se celý koncert nemuseli návštěvníci dívat jen na stojícího člověka s laptopem a krabičkama. S reflexními kusy kartonu v podpaží prochází umělkyně publikem a sápe se na stěny. Po chvíli za sebou táhne stroboskop doprostřed místnosti a mizí se sálu, Treanor nechává hudbu doznít a do ticha místnosti doléhají ozvuky pokračujícího koncertu odjinud v budově. To hrají – stále v rámci performance – po divadle rozmístěné reproduktory, za kterými se publikum organicky vydává a sál se vyprazdňuje. Co přesně se dál dělo netuším, performance totiž skončí dřív, než se dostanu ze sálu. Odnáším si z toho celého teaser na plnohodnotný sólo koncert britského producenta, zároveň vítám jeho snahu přinášet nové nápady a ozvláštnit tradiční koncertní schéma.
Páteční večer zakončuje francouzské trio Abacaxi, technicky mistrní hudebníci vytvářejí z rocku vycházející matematické koláže, jejichž půvab se pro mne vytrácí po úvodní čtvrthodince, kdy se motivy i postupy začínají opakovat a ztrácí na prvotním kouzlu. Set pro znalce, mezi které se neřadím.
Rian Treanor & Keira Foxfoto: Faun
Druhý den festivalu zahajuji jeho dost možná největší hvězdou. Lucrecia Dalt přitáhne do divadla nejvíc posluchačů ze všech vystupujících prvního ročníku a než začne hrát, promluví k návštěvníkům ředitel festivalu Vít Kalvoda. V krátkosti všechny přivítá, popřeje příjemný zážitek a se sklenkou vína mizí v backstagi. Set je postavený na samplech z notebooku, vlastním vokálu a živých perkusích. Jak Dalt, tak bubeník Alex Lázar hýří pozitivní energií, hraní si očividně užívají. Dynamické bicí na sebe strhávají pozornost a zvukově přebíjí elektroniku, která se mi slívá do jednoho tvaru.
Vítězové pomyslného souboje interpretů, jejichž hudba pracuje s folkem a mysteriózní náladou, jsou Širom, kteří svým rurálním undergroundem zaplní prostory sklepní scény. Tři různorodé skladby stojící na tradičních a DIY nástrojích a opakující se hypnotické rytmy. Godspeed You! Black Emperor na treku v kamnicko-savinjských Alpách.
Hypnotičnost hraje ústřední roli také ve vystoupení Mohammada Rezy Mortazaviho. Maximální soustředění a trpělivá gradace íránského bubeníka je fascinující. Kurz sebeovládání a citu pro rytmus. Koncertu v prostřední části trochu dochází dech, ale na monumentální závěr se vyplatí počkat.
Celý festival zakončuje íránské duo 9T Antiope. V Paříži usazená dvojice ve svém setu pracuje s kontrasty hluku a ticha, melodie a disharmonie. Burácející modulár Nimy Aghianiho doplňuje zpěv, šepot a recitování Sary Bigdeli Shamloo. Ta svůj zkušený hlas používá bez zbytečné teatrálnosti, účelně jako nástroj, který jednou nese zkázu, jindy zklidnění.
Silnou tečku za festivalem bohužel vidí odhadem pouhých dvacet, možná třicet lidí. Po koncertě Lucrecie Dalt postupně publikum festivalu řídne, což se ještě neprojeví tolik na malé scéně, avšak v hlavním sále je to zřetelné. Chápu, že šetřit největší jméno až na úplný závěr by smysl nedávalo, ale možná by příště pomohlo přidat do programu nějakou afterparty či DJ set (nabízel by se Rian Treanor, který byl v Brně na rezidenci, kdyby neodjel na hike do Švédska). Ostatně obecně větší důraz na současnou (experimentální) elektroniku by na festival mohl nalákat i publikum, pro které nekončí sobotní večer koncertem v deset hodin.
Faun chce spojovat různorodé elektronické a akustické projekty, nicméně na základě prvního ročníku těch průniků moc nevidím. Vyniká spíš rozdílný vkus obou dramaturgů – aktivního jazzmana Radima Hanouska a organizátora elektronického festivalu Sonda Jana Lichého. Producenty a kapely různých žánrů festival zkrátka staví „vedle sebe” a nechává je (pokud si o to neřeknou sami jako Treanor) hrát standardní sety v tradičních prostorách bez důmyslnější scénografie (která se skrz divadelní prostředí nabízí). Stejně jako to dělá většina podobných akcí, sluší se dodat. Výjimečným tak první ročník festivalu dělají hlavně jména v line-upu.
Faun: Explorations in Sound, Brno – Husa na provázku, 21.–22. 4. 23
