Vytisknout tuto stránku
Föllakzoid, Kabinet Múz, 24. 9. 19 Föllakzoid, Kabinet Múz, 24. 9. 19 Mizuki Nakeshu

Rituál surové rytmiky a řezavého minimalismu. Föllakzoid v Brně

Neměnný motorik beat ořezaný na svůj nejzákladnější rytmus a kytara na pozadí ambientních synťáků, jediná melodie rozvíjející se celým vystoupením a mystická atmosféra na pódiu. Čerstvá deska chilských Föllakzoid, I, znamená pro kapelu velký skok dopředu a zásadní proměnu zvuku. Úterní koncert v Kabinetu potvrdil, na co jsem narážela už v pozvánce, totiž, že se kapela konečně doopravdy našla. I  jako jedna? Začátek? Já? Při poslechu zavzpomínám na Different Trains Steva Reicha propojujícího v rytmu jedoucích vlaků rozdílné světy tehdejší Ameriky a Evropy za druhé světové války. Napadá mě, že deska není tolik výletem do jiné reality jako spíš zvukovým zrcadlem té naší, je krajinou rytmů, která sahá za naše povrchní, primárně vizuální, vnímání světa. Najednou slyším její ozvěny v kapání deště nebo šumu projíždějících aut za oknem. Hudba Föllakzoid dokáže být konkrétnější, než se na první poslech zdá.

Když začali hrát, zastavil se čas a všichni jsme se nořili hlouběji a hlouběji do všudypřítomné tmy a dýmu, další zvláštní efekty nebyly potřeba. V transu, prosté jakýchkoliv myšlenek a snad i těla, se obecenstvo nechalo vést klikatící se melodií kytary Dominga Garcíi-Huidobra upevněnou tempem syntezátorů a bicích. Když na konci – nebo to bylo uprostřed? – postupně vypustil do publika několik hořících svící, šlo o celkem nepotřebné divadelní gesto, které vystoupení nijak neuškodilo, ale zcela se v něm utopilo. Nová deska nepotřebuje nic navíc, aby zaujala – naopak koncertní setup by dokázal snést ještě větší míru minimalismu, ve kterém by neexistovalo nic, co by posluchače odvádělo od stoprocentního zážitku z hudby.

Kouzelníkům ze Santiaga otevřeli večer polští Lonker See, o kterých je po vydání jejich první větší desky loni v dubnu čím dál víc slyšet. Psychedelie s někdy možná až moc vlezlým saxofonem, jenž záměrně ruší harmonii ostatních nástrojů. Hudbu Lonker See dělá zajímavou především hlas zpěvačky Joanny Kucharské  –  nezaslechneme ho ale ve skladbách často. Na zpívanou titulní nahrávku One Eye Sees Red se však oplatilo počkat.

Föllakzoid + Loner See, Brno – Kabinet Múz, 24. 9. 19

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.