Neměnný motorik beat ořezaný na svůj nejzákladnější rytmus a kytara na pozadí ambientních synťáků, jediná melodie rozvíjející se celým vystoupením a mystická atmosféra na pódiu. Čerstvá deska chilských Föllakzoid, I, znamená pro kapelu velký skok dopředu a zásadní proměnu zvuku. Úterní koncert v Kabinetu potvrdil, na co jsem narážela už v pozvánce, totiž, že se kapela konečně doopravdy našla. I jako jedna? Začátek? Já? Při poslechu zavzpomínám na Different Trains Steva Reicha propojujícího v rytmu jedoucích vlaků rozdílné světy tehdejší Ameriky a Evropy za druhé světové války. 

Chilská kapela se u nás často nevidí, o to větší nadšení se nabízí, když Brno, jako svojí jedinou českou zastávku, zvolí trio Föllakzoid. Spolu s polskými Lonker See zahrají 24. září v Kabinetu Múz. Předchází je pověst šamanů a cestovatelů do jiných světů. Nechtě označovaní za pokračovatele vlny německého krautrocku se raději než ke kapelám jako CAN nebo NEU hlásí k tradicím a rituálům původních obyvatel Chile a pohoří Andy. S pomocí dnešních nástrojů realizují výlety k počátkům vlastní kultury i do našich myslí. 

O Besedě jsem slýchala často, že je to ten festival, kde je úplně jedno, co zrovna hraje, ale stejně tam musím být. A taky, že je to taková malá moravská Pohoda, která platí vlastně za největší festival alternativní hudby u nás. Tedy pokud o něm přemýšlíme v širokém rozpětí multižánrovosti a oproštění se od do očí bijícího (leckdy kontroverzního) sponzoringu. Asi je jasné, kam mířím, pokud se tu snažíme kategorizovat naše domácí festivaly definující se dramaturgicky jako „alternativní.“