Slovní hříčka ze zahrádky

Na proslovy jsem nikdy nebyl. Jak se krátce a záživně vyjádřit a nesklouznout přitom do patosu? Jak do pár vět nahustit něco, co by vydalo na naturalistický i dadaistický román dohromady? Jak poskládat slova, abych hned neudělal celé redakci ostudu? Jak...? „Píšeš moc osobně,“ vytýká mi často jeden kamarád. Asi má pravdu. Jenže AlterEcho je věc poměrně osobní, a tak se i dnes budu držet mého pisatelského neduhu. Se všemi riziky...

AlterEcho je na světě, ale byl to porod. Několikaletý. Jakkoli jsem to já, kdo je uveden v pozici šéfredaktora, paradoxně jsem u prvotní myšlenky vlastního alternativního webu vlastně vůbec nebyl přítomen. Naskočil jsem až do rozjetého vlaku zaběhnuté redakce. Pamatuji si zimu 2013, kdy jsem trávil Erasmus ve slovinské Lublani. Debaty ohledně obsahu a názvu nového webu se tehdy rozjely naplno, ale točily se v bludné spirále. Začaly první neshody, sváry, prostoje. Na jaře 2014 vše eskalovalo a zdálo se, že zůstane jen u plánů. Až loňská letní festivalová sezóna obrátila výhybky. Během čekání na ostravský koncert Ólafura Arnaldse probíhá brainstorming a obsahová vize, filozofie je sjednána, stejně tak nový „supervizor“. Veškeré předchozí roztržky jako by o to více stmelily. Jenže, stále chybí název. A k tomu se přidávají technické problémy. AlterEcho je snad prokleté.

Teď je 6. září, já jsem na začátku dalšího Erasmu, za okny se v dešti koupe Reykjavík, v uších mi zní eulogie od Ólafura Arnaldse a... AlterEcho zítra začíná. Usmívám se pod vousy, jak se to celé neplánovaně uzavřelo do symbolického kruhu Erasmů a hudby islandského pop-klasika.

Název AlterEcho vznikl náhodou. Zničehonic ho vymyslela maminka naší redaktorky, když okopávala zahrádku. A přitom je to název, který natolik přesně odpovídá tomu, co chceme naším psaním přinášet, že zní jako ta nejpromyšlenější slovní hříčka. Druhý hlas, alternativní ozvěna, blízký našeptávač a průvodce, reflexe alternativní hudby se všemi přesahy. Zachytávání známých i neznámých nitek a jejich splétání do osobitých odstavců, hledání vztahů hudby a dalších kulturních větví a fenoménů, společný nezávislý mikrosvět.

Muzikus.cz je mrtev, ať žije AlterEcho!“ chtělo by se zvolat. Jenže ono to s tou smrtí až tak neplatí. Je to spíše jen další krůček z probíhající transformace Muzikusu, jeho federalizace. Po Muzikusu pro hudebníky a Harmonii pro milovníky klasiky, jazzu a world music je tu AlterEcho pro ozvěny alternativní scény. Ponecháváme si to nejlepší ze „starých časů“ Muzikus.cz, přidáváme trochu nových idejí a se svěřenou důvěrou a autonomií se vrháme do takového psaní, v němž vidíme smysl. Snad se vám budeme dobře číst.

Tomáš

 

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.