Festival Le Guess Who? v pár pohlednicích ze sálů, ale také ulic, dílen, kostelů. Nizozemský festival trval také tentokrát čtyři dny a noci a vedle velkoklubu Tivoli zasáhl bezmála celé město Utrecht. Pár fotek zachycuje atmosféru Lomboku, vedlejšího programu festivalu, který probíhal ve stejnojmenné čtvrti a představil folklórní či menší, vycházející jména. Doplňující galerie k té, co vyšla na Full Moon Zinu.

Pondělní večer se zdál být ideální dobou na to, si po náročném víkendu dopřát trochu zvukové očisty. Tentokrát v brněnském Kabinetu Múz, kde se sešla hned čtveřice poměrně různorodých kapel. První se představil projekt Sítě, který tvoří hudebníci Jan Tomáš a Jan Kašpar. Dvojice zahájila večer pomalým, ale o to těžším ambientním noisem probouzejícím v sále naléhavost, jež se z bouřlivých pasáží přelévala do místy až hypnotických částí. Následovala Lavra, taktéž dvojice složená z muzikantů, které můžete znát z projektu Ticho de Beige nebo kapely Orient. Jejich dávka trip-hopu šlehnutého potemnělým popem mě spíše nebavila, i když své momenty to mělo.

Ambientní a experimentální hudba v podání šedesátiletého Williama Basisnkého nezní ani trochu usedle a rozhodně za to nemůže jenom jeho extravagantní styl oblékání a manýry rockových hvězd. Jeho prostorné a syrové skladby střídají vždy klaustrofobní pasáže, které z ničeho nic uzavírají diváky do místností bez dveří a oken, aby je Basinski svým ambientem rozpadu opět proměnil do nekončících a neohraničených ploch.

Ve čtvrtek 5. října vyhověl brněnský Bajkazyl příznivcům avantgardní kytarové muziky. Trio kapel, které dorazilo, již předem dávalo tušit, že tohle bude pěkně hlučná akce. Večer odpálili olomoučtí Lebanon, kteří nedávno vydali svoji první fyzickou desku. Čtveřice tvořená dvěma kytaristy, zpěvačkou a bubeníkem, co měl opět svůj bicí set doplněn o netradiční plechový sud (jindy je to třeba míchačka), návštěvníky nešetřila hned od začátku a celý večer tak začal pěkně zostra. Moc mě ale nepotěšil zvuk, protože v hlučnějších pasážích se hudba slévala do nerozpoznatelného celku (což možná mohl být i záměr kapely), ale škoda byla i utopeného zpěvu. Nejlepšími momenty tak pro mě představovaly spíše klidnější části, v nichž dominovala kytara á la Thurston Moore.

Osmé vydání městského showcasu Waves Vienna, na kterém se představilo nespočet alternativních, elektronických i rockových skupin a projektů z celé Evropy, je za námi. Bylo to hledání jehly v kupce sena? Zas tak dramatické to nebylo. Letošní ročník sice akcentoval slovenskou a portugalskou scénu, ale nejzajímavější pětice - mým subjektivním pohledem - byla následující. Berte to jako vyzobnutí několika rozinek, vystupujících bylo tolik, že by se to nedalo oběhat ani za týden…