Festival Le Guess Who? v pár pohlednicích ze sálů, ale také ulic, dílen, kostelů. Nizozemský festival trval také tentokrát čtyři dny a noci a vedle velkoklubu Tivoli zasáhl bezmála celé město Utrecht. Pár fotek zachycuje atmosféru Lomboku, vedlejšího programu festivalu, který probíhal ve stejnojmenné čtvrti a představil folklórní či menší, vycházející jména. Doplňující galerie k té, co vyšla na Full Moon Zinu.

Pondělní večer se zdál být ideální dobou na to, si po náročném víkendu dopřát trochu zvukové očisty. Tentokrát v brněnském Kabinetu Múz, kde se sešla hned čtveřice poměrně různorodých kapel. První se představil projekt Sítě, který tvoří hudebníci Jan Tomáš a Jan Kašpar. Dvojice zahájila večer pomalým, ale o to těžším ambientním noisem probouzejícím v sále naléhavost, jež se z bouřlivých pasáží přelévala do místy až hypnotických částí. Následovala Lavra, taktéž dvojice složená z muzikantů, které můžete znát z projektu Ticho de Beige nebo kapely Orient. Jejich dávka trip-hopu šlehnutého potemnělým popem mě spíše nebavila, i když své momenty to mělo.

Ambientní a experimentální hudba v podání šedesátiletého Williama Basisnkého nezní ani trochu usedle a rozhodně za to nemůže jenom jeho extravagantní styl oblékání a manýry rockových hvězd. Jeho prostorné a syrové skladby střídají vždy klaustrofobní pasáže, které z ničeho nic uzavírají diváky do místností bez dveří a oken, aby je Basinski svým ambientem rozpadu opět proměnil do nekončících a neohraničených ploch.

Ve čtvrtek 5. října vyhověl brněnský Bajkazyl příznivcům avantgardní kytarové muziky. Trio kapel, které dorazilo, již předem dávalo tušit, že tohle bude pěkně hlučná akce. Večer odpálili olomoučtí Lebanon, kteří nedávno vydali svoji první fyzickou desku. Čtveřice tvořená dvěma kytaristy, zpěvačkou a bubeníkem, co měl opět svůj bicí set doplněn o netradiční plechový sud (jindy je to třeba míchačka), návštěvníky nešetřila hned od začátku a celý večer tak začal pěkně zostra. Moc mě ale nepotěšil zvuk, protože v hlučnějších pasážích se hudba slévala do nerozpoznatelného celku (což možná mohl být i záměr kapely), ale škoda byla i utopeného zpěvu. Nejlepšími momenty tak pro mě představovaly spíše klidnější části, v nichž dominovala kytara á la Thurston Moore.

Osmé vydání městského showcasu Waves Vienna, na kterém se představilo nespočet alternativních, elektronických i rockových skupin a projektů z celé Evropy, je za námi. Bylo to hledání jehly v kupce sena? Zas tak dramatické to nebylo. Letošní ročník sice akcentoval slovenskou a portugalskou scénu, ale nejzajímavější pětice - mým subjektivním pohledem - byla následující. Berte to jako vyzobnutí několika rozinek, vystupujících bylo tolik, že by se to nedalo oběhat ani za týden…  

Na jednom pódiu se z iniciativy Konektivu poprvé potkali Marwan Alsolaiman, interpret syrské tradiční hudby, s ambientním projektem Enchanted Lands, Karaoke Tundra s cimbálovou muzikou Kyčera a Papis Nyass s Davidem Kollerem, doprovozený tanečnicí Monikou Rebcovou. 3. října v pražském Experimentálním prostoru NoD proběhlo spojení, které dokázalo, že spolupráce hudebníků z jiných prostředí je možná.

Dean Blunt uvedl v pražském Studiu Hrdinů svou performanci Thriller. První z tří avizovaných show, jejichž pokračování postupně proběhne ještě v New Yorku a v Olomouci během letošního ročníku PAFu, který tuto spolupráci inicioval, uvedla diváky do oslnivé temnoty. 

Please The Trees ve víru tance? Ve víru lodního šroubu? Infinite Dance, nové album skupiny kolem Václava Havelky, bylo pokřtěno v Praze, v do posledního místa zaplněném podpalubí lodi Altenburg 1964. Tancovali jsme s nimi. 

Jednota opanovala Soulkostel. V kostelu Panny Marie Pomocné na severu Čech, na Broumovsku, uspořádal kolektiv promotérů bohulibou událost, na níž každý jeden z nich přizval jednoho vystupujícího. V jedinečné lokalitě se následně také přímo přespávalo a za zvuků COOP DJs hrálo do prvních slunečních paprsků. Za rok znovu – prý jen s obráceným pořadím vystupujících.

Nové EP, vyhlídková plavba, zlomený srdce, noví známí, stálí blízcí. Pozvolný rozjezd na několik námořních uzlů. Kurishutofu dubové vlny se šířily v neutuchajícím rytmu. Steady.