Koňe a Prase vydali letos na podzim debutovou desku Bramborové hity, která stručně a úderně komentuje každodenní život kapely i komplikovanější společenské problémy. „Na naši hudbu by se možná hodil termín utopická – ne, že by zněla jak z ráje, ale ve smyslu, jak říkal Martin na Radiu Proglas. Že nás poslouchají ti, kdo ví, že je všechno kolem potřeba změnit. A ti, které bychom našimi songy přiměli třeba třídit odpad, si nás zase nepustí,“ vysvětluje Viktor, který hraje v kapele na basu a podílí se i na její výtvarné stránce. Zároveň doufá, že kdyby si je přece jen takový člověk pustil, s odpovědnějším jednáním začne. Pak hned připustí, že něco takového nemůže dokázat.

Koncem října měl i s několika koncerty vyletět nový Sýček s pořadovým číslem II. Do sestavy se přidal bubeník František Vácha, který přišel z budějovické kapely Vees. Druhým ‚nováčkem‘ by se mohl stát Jiří Pospíšil, ten dosud stál za synťáky v brněnských Fat Old Donald. Z původní sestavy zůstal jen zpěvák a kytarista Libor Staněk a basák Dojč (Petr Němec). Zvuk se prý trochu změní, hlavně díky živelnějším bicím, blíže k noisu. 

Imaginace a hravost. Dvě slova, kolem nichž se tvorba brněnských Květů točí už dvě dekády. Výročí si připomínají vydáním deváté řadové desky Květy Květy. Nahrávalo se ve čtyřech a v kapele se mnohé změnilo. O věcech, na kterých opravdu záleží, proměnách, ale i důležitosti každodenního snažení v poněkud depresivní realitě je následující rozhovor se zakládajícím členem, zpěvákem a textařem Martinem E. Kyšperským.

Kultura, a hudba obzvlášť, je bita. Koncerty a festivaly jsou v nedohlednu. Na začátku roku si pořadatelé Nouvelle Prague uvědomili potřebu showcaseový festival v Česku stavět na míru potřebám zdejších hudebníků a s nimi spjatých profesionálů. S novou ředitelkou festivalu Annou Mašátovou, která jinak působí jako členka grantových komisí, PRistka či manžerka kapel, mluvíme o tomto přelomovém ročníku a výzvách, které stojí před českou hudební scénou.

Táborská Transforma nezvolila posun termínu, namísto toho její pořadatelský tým vsadil na rychlé rozvolnění současných limitů s blížícím se létem. A tak jde nyní o téměř jediný menší alternativně orientovaný festival, co se uskuteční v tradičním datu 26.–27. června. Jedná se o pátý ročník akce, která je vskutku ojedinělým setkáním lidí se zájmem o umění, sport, architekturu či literaturu. Většina programu se odehrává v komunitně orientovaném prostoru, jehož opěrnou základnou je starý dům pojmenovaný Cesta, nacházející se uprostřed lesoparku Holečkovy sady přímo pod historickým centrem jihočeského města Tábor. Celoročně tu bydlí Chris Rankin, americký hudebník, který se zde usadil a patří k lidem, bez nichž by Transforma nebyla tím, čím je. Cesta poskytuje festivalu zázemí a v duchu oblíbeného termínu genius loci umožňuje víkendový pobyt na místě, kde se stírají jakékoliv hranice mezi návštěvníky, organizátory, účinkujícími a místními.

Ai fen je projekt hudebnice a producentky Eweliny Vlček-Chiu, známé také jako polovina witchwave dua ba:zel. Album postforever je meditací nad zráním a bytím multinacionální a mileniálskou ženou. „Některé skladby jsou i o mém dětství, zažila jsem pár opravdu traumatických momentů,” svěřuje se v jednu chvíli našeho povídání Ewelina. Kudy vedla cesta k jejímu novému sólovému projektu, jaké problémy v písních zkoumá a co plánuje dál? Mluvili jsme spolu u příležitosti pořádání jejího křtu, který probíhá 27. února 2020 v pražském klubu Punctum.

Během lublaňského MENTu jsem se sešla se slovenskou kapelou 52 Hertz Whale (52HW). Nezvykle nádherné počasí doléhalo na všechny, a tak jsme se už večer předem domluvili, že se sejdeme „v létě”. A protože bylo léto, sedli jsme si prostě na zem, tam, kde při brzkém odpoledni nejvíc svítilo sluníčko. Ačkoliv dobře naladěni, všichni po odehraném koncertu – prý s pár technickými chybami, ale víceméně spokojení – a protančené noci vypadali trochu unaveně.

Těsně před koncertem v libereckém Vokně jsme se s Albertem Romanuttim alias Bertem sešli v salónku místního pankáčského doupěte. Překvapivě jde o jedno z mála míst, které nepostrádá genius loci a kde je v pátek v sedm večer ještě relativně klid. Pro rozhovor se netradiční lokace ukázala jako perfektní volba. Nejdřív se navzájem omlouváme za místo, za zpoždění, za to, že je všechno trochu na knap, ale vzápětí vládne spokojená atmosféra a vlastně se mi posléze ani nechce vstávat z gauče. Dostaneme se k estetice skladeb, vzpomínání i okénku o vážné hudbě.

Euforické extrémy, neobvykle pojaté koncerty a releasy hudby, tolik na začátek, aby bylo jasno, že s ohlášeným koncem koncertní série Silent_Night aktivity neutichnou – síly se akorát upnou jiným směrem.

Před více jak rokem vyšla debutová deska Art Star pražských Market, kteří jsou od té doby vnímáni jako ojedinělý zjev na domácí scéně. Díky progresivnímu zvuku a snad i (zdánlivě) rychlému vzestupu, se ocitli v roli úspěšné mladé kapely, o kterou je zájem ze všech stran. Žánrově nejsou úplně lehce zařaditelní, abychom hned hledali spřízněné a vytvářeli tagy ohledně další „nové“ scény. A je také podstatné, že dokážou pohlížet na mladé kytarovky, tedy subžánr, do kterého sami patří, s určitým nadhledem. Prakticky tak vytvářejí kontrapozici k běžným stereotypům a mnohokrát opakovaným estetikám vně této ne zcela sourodé kategorie hudební produkce. A na tomto základu stojí pětice hudebníků, která se samozřejmě chtě nechtě dotýká i popu.