O izolovaném světě tohohle labelu by se daly psát rozsáhlé studie, stejně jako o zvukových texturách, které produkují. Paradoxně mám pocit, že by tenhle příspěvek měl obsahovat minimum slov. Berte to jako projev nejvyššího doporučení k sledování aktivit G&P.

Balady o všeobjímajícím strachu z náhodného chaosu nyní rezonují současným trapem a experimentální elektronikou. post-hudba o současné situaci mluví přímočaře a nevyhnutelně nezní optimisticky. Rozhovor s pražskou dvojicí.

Kapelu Tábor tvoří čtveřice ostřílených hudebníků, které jinak můžete slyšet také v uskupeních jako Or, Oswaldovi nebo Unkilled Worker Machine: David Vála (kytara), Magdaléna Hrdličková (harmonium), Kateřina Malá (bicí) a Adam Šťasta (basa). Přestože skupina se svým syrovým, špinavým a bezčasovým zvukem funguje už několik let, jejich první studiová deska vyšla až loni na podzim. Čekání se však vyplatilo, v únoru Tábor získali Vinylu za nejlepší album roku. Liebe není lehce stravitelná, o to více ale člověka dokáže zasáhnout.

Honza Senft alias Člověk krve ve svých písních snoubí poetiku zapomenutých mýtů a míst spolu s každodenními příběhy, to vše podané s neobyčejně upřímným projevem. Jeho poslední album V kuchyni vyšlo loni na labelu Divnosti, nahrál je v pražském studiu Vnitroblok a z části ve své milované Stříbrné Skalici spolu s celou kapelou. Přes Zoom (jak jinak) jsme si povídali o jeho tvorbě, plánech do budoucna a přátelství.

Nezávislých labelů není u nás zrovna málo, ale ne každý je dost aktivní, aby vydal několik desek za rok a byl jednoduše vidět. Divnostem, za kterými stojí Tomáš Tkáč a Alžběta Trusinová, se to podařilo. Jejich loňských počinů si všimli i porotci Vinyly, a tak tohle malé vydavatelství figuruje v aktuálních nominacích. V rozhovoru jsme si povídali hlavně s Tomášem, ale přidala se i Bětka, která je druhou důležitou osobou značky, na níž vyšlo třeba nedávné album Kopřivy od PRIS, několik nahrávek Neřvi mi do ucha, Přátelství od kapely Makak či debuty Člověka krve a nejnověji také Party vynikajících lidí. Kromě labelu má zmíněná dvojice ještě společný projekt Něco něco, s nímž přivedli na svět první desku Začíná v dubnu 2020.    

Koňe a Prase vydali letos na podzim debutovou desku Bramborové hity, která stručně a úderně komentuje každodenní život kapely i komplikovanější společenské problémy. „Na naši hudbu by se možná hodil termín utopická – ne, že by zněla jak z ráje, ale ve smyslu, jak říkal Martin na Radiu Proglas. Že nás poslouchají ti, kdo ví, že je všechno kolem potřeba změnit. A ti, které bychom našimi songy přiměli třeba třídit odpad, si nás zase nepustí,“ vysvětluje Viktor, který hraje v kapele na basu a podílí se i na její výtvarné stránce. Zároveň doufá, že kdyby si je přece jen takový člověk pustil, s odpovědnějším jednáním začne. Pak hned připustí, že něco takového nemůže dokázat.

Koncem října měl i s několika koncerty vyletět nový Sýček s pořadovým číslem II. Do sestavy se přidal bubeník František Vácha, který přišel z budějovické kapely Vees. Druhým ‚nováčkem‘ by se mohl stát Jiří Pospíšil, ten dosud stál za synťáky v brněnských Fat Old Donald. Z původní sestavy zůstal jen zpěvák a kytarista Libor Staněk a basák Dojč (Petr Němec). Zvuk se prý trochu změní, hlavně díky živelnějším bicím, blíže k noisu. 

Imaginace a hravost. Dvě slova, kolem nichž se tvorba brněnských Květů točí už dvě dekády. Výročí si připomínají vydáním deváté řadové desky Květy Květy. Nahrávalo se ve čtyřech a v kapele se mnohé změnilo. O věcech, na kterých opravdu záleží, proměnách, ale i důležitosti každodenního snažení v poněkud depresivní realitě je následující rozhovor se zakládajícím členem, zpěvákem a textařem Martinem E. Kyšperským.