Smutné je objevit doslova posmrtně funkovou kapelu, která ze zaprášené tradice čerpá osobitým, živým způsobem. Neuvěřitelná energie, umocněná též zapojením věhlasných jmen jako DOOM, Thundercat anebo dokonce Damon Albarn, si slávy užila jen minimum.
Zpěvák Albert Černý z dnes již neexistujících Charlie Straight světu dává jasnou zprávu: Zapomeňte na Charlie Straight, teď hrají Lake Malawi. Dlouho se čekalo na první ochutnávku, které předcházela série lákadel, nyní je skladba Always June konečně k poslechu.
Kdysi jsme s Tomášem vedli Uši, rubriku, v níž muzikanti poslouchali, dojímali se. Nad tímhle by se dojímali Zrní. A Bratři Orffové. Ti si ale Moddiho berou na křtění. Moddi si bravurně vyhrává se svým hlasem – to by jistě ocenila Björk.
Tempo Jacka Whitea stejně jako jméno Reznorovo utváří mainstreamový pohled na workoholismus. Další skladba z Jackovy stáje tak putuje od The Dead Weather. Jack si tentokrát dává duet s Alison Mosshart.
Mezi Británií a Srí Lankou díky princezně jak z ghetta stále proudí silná žíla. Tepe pořád stejně, přesto někteří pro konec roku zapomněli. Matangi, její nejnovější zářez, je silná deska, opět experimentální, pod níž je vždy vytříbeně, jemně poutavá melodie.
Dlouhodobé mlčení bylo prolomeno, brooklynská dívčí úderka dává sbohem a šáteček. Po třech relativně úspěšných deskách, kdy debut byl pro svou syrovost a dívčí křehkost prohlašován za jedno z nejlepších alb roku 2008, se nyní trojice rozloučí prostřednictvím pár koncertů.
Loňský rok patřil ženskému rapu. Jedna z nejostřejších, Angel Haze, si vydala debut s bulváru hodnou reklamou. Dirty Gold údajně mladá Američanka dokončila při skonu léta, label jí ale ustanovil dle všeho pozdní datum vydání.
Jak by asi dnes zněli Pink Floyd? Kamarádili by se s The Doors? Nicolas Jaar patří mezi nejzajímavější vycházející tvůrce elektronické hudby, čemuž se nyní snaží čelit novým projektem Darkside, kde vystupuje spolu s kytaristou Davem Harringtonem.
Moddi je romantikem s tváří. Není typickým krasavcem, ale charismatickým sympaťákem. Taková je i jeho hudba, není pobízivá, přesto je jemná a líbivá. Takto uvádí jeden z prvních taháků z kraje nového roku brněnská Fléda.
Obraznost pojmenování pražských Vložte Kočku je do očí bijící. Ještě lepší na tom je, že i obsah je bláznivý a energický, jako u nás dlouho nic předtím. Jasně, největšímu slovenskému městu asi vyskočí Panáčik, ale tady to potěší i nástrojové staromilce. Vložte kočku.

vychází za podpory
EEA and Norway grants
Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond
NADACE ŽIVOT UMĚLCE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.