Nyní sedmatřicetiletý britský písničkář Charlie Winston na začátku své hudební kariéry objel téměř celou Evropu. Poté, co v roce 2006 podepsal nahrávací smlouvu, natočil desku Make Way a předskakoval Peteru Gabrielovi na evropském turné. Deska nikdy oficiálně nevyšla, řada skladeb se však objevila na debutovém albu Hobo, které mělo velký úspěch zejména ve Francii. Ve své tvorbě Charlie umně kombinuje folk, pop, blues, elektroniku i beat box, za což v roce 2010 obdržel cenu European Border Breakers Award v kategorii nejlepší britský umělec.
Letos na konci dubna navštívil s kapelou poprvé Českou republiku a jako své štace si vybral Olomouc a Prahu. V hanácké metropoli zahrál v produkci Jazz Tibet Clubu v rámci festivalu Academia Film Olomouc (fotogalerii naleznete zde) v nádherné Kapli Božího těla. Během koncertu si získal snad všechny přítomné, ti se do chytlavých melodií písní zapojili nejen luskáním, tleskáním, ale i pískáním a zpíváním částí refrénů. Kdo měl trochu prostoru, musel se pohupovat do podmanivých rytmů.
Charlie nám pak poskytl rozhovor, ve kterém prozradil více o svých hudebních začátcích, nové desce či natáčení s herečkou Audrey Tautou. Stranou nešlo ani téma přistěhovalectví a jeho zkušenost z návštěvy imigrantského tábora v Berlíně.
V Česku jste poprvé, odehráli jste dva koncerty. Jak se ti tu líbilo?
Upřímně, hraní v Česku jsem si velmi užil. Lidi, které jsem potkal, byli vřelí, ochotní a vděční, takže budeme na našem turné pokračovat jen s dobrými pocity. Jak v Olomouci, tak v Praze nám publikum věnovalo pozornost, a tak koncerty byly moc příjemné. Doufám, že se tu brzy zase objevíme.
Popiš nám své spoluhráče. Co jsem viděl na vašem koncertu, váš bubeník Sam Walker je také úžasný písničkář. Danny Walker zase v minulosti spolupracoval s Bat For Lashes, Lamb, Gorillaz, Cinematic Orchestra či Lou Rhodes.
Jsou to výborní hudebníci a hlavně kamarádi, což je skvělá kombinace. Danny hraje nejen na piano, ale také na violoncello a další nástroje na velmi vysoké úrovni. A Sam je výborný skladatel a zpěvák, což lidé mohli slyšet na jeho malém neplánovaném setu, kdy vystoupil jako předskokan. Jsem pyšný, že můžu spolupracovat s tak skvělými lidmi.
Vaše nová deska Curio City vyšla teprve nedávno. Jaký je její příběh a jak se liší od vašich předchozích alb?
Je více elektronická. Velkou inspirací pro její vznik byly dva filmy, Blade Runner a Drive. Skladby na album jsem složil v období, kdy se v mém životě dělo mnoho velkých změn. Deska tedy zachycuje pocity, které jsem tehdy prožíval. Curio City (Město zvědavosti) je část mé mysli, je to velmi upřímný popis všech míst a události, které jsem zažil.
Máš muzikální rodiče. Jaké byly tvé hudební začátky? Prý jsi začínal na bicí. Jak ses dostal k předskakování Peteru Gabrielovi?
Když mi bylo pět, naučil jsem se beat box a breakdance. Asi v osmi jsem začal hrát na bicí a o dva roky později jsem k nim přidal i piano. Když jsem byl náctiletý, velmi mě ovlivnily různé styly – jazz, grunge, hip-hop či world music. V šestnácti jsem odešel na školu do Londýna a dva roky studoval klavír. S bratrem Tomem jsem založil kapelu, ale jelikož jsem neměl vlastní piano, tak jsem v ní hrál na basovou kytaru. Poté, co jsem skupinu opustil, psal jsem hudbu pro divadla a taneční vystoupení. V pětadvaceti jsem se vrátil k bratrovi do kapely v době, kdy podepsal nahrávací smlouvu, a hodně jsme pak hráli po celé Británii. Během toho jsem skládal své vlastní písně. První nahrávku jsem nahrál v Real World Music Studios, kde jsem potkal Petera Gabriela. Jednu noc jsem mu hlídal jeho tříletého syna a poté mu dal své první CD a tím to všechno začalo.
V rozverném klipu k písni I Love Your Smile, která je inspirovaná tvou cestou do italského Toskánska s přítelkyní, s tebou jezdí na kole herečka Audrey Tautou. Nedá mi se nezeptat, jak vzpomínáš na toto natáčení? Jak se stane, že ti Audrey zahraje v klipu?
Režisér mého prvního videa Like a Hobo se mnou chtěl spolupracovat na dalším videoklipu. Zaslechl jsem, že Audrey Tautou má ráda moji hudbu, takže jsem se ho optal, zda by mohl zařídit, aby se v něm objevila a vyšlo to. Natáčení bylo skvělé, je to úžasná žena.
Některé tvé starší i novější písně mají politický kontext, zaregistroval jsem téma přistěhovalectví. Máš k tomu blízko, nebo reflektuješ, co se děje ve společnosti? Narážím třeba na píseň In Your Hands či na klip #Say Something, do kterého se zapojili i Peter Gabriel či Sting. Co vím, tak tě někdo kritizoval za to, že jsi zveřejnil video s malým klukem v imigrantském táboře v Berlíně, který ztratil své rodiče a jemuž jsi tam půjčil kytaru.
Spíš se zajímám a zachycuji, co se kolem nás děje. Vyrůstal jsem dlouhou dobu v hotelu, kde žilo mnoho lidí z celého světa (Charlieho rodiče provozovali hotel v Suffolku, ve kterém často pořádali koncerty folkových zpěváků – pozn. aut.). Měl jsem k nim trochu předsudky, ale zjistil jsem, jak moc je to zvláštní, protože se často předsudky liší od skutečnosti. Snažím se to začlenit do své tvorby a bojovat s tím. Ano, jedna žena mě kritizovala. Ten malý kluk mě následoval celou tu dobu, co jsem byl v uprchlickém táboře, nemohl najít rodiče. Je to jedno z tisíců dětí odloučených od jejich rodin, o čemž mi říkali i lidé z Červeného kříže, kteří tam pomáhali. Je těžké pochopit celou situaci bez toho, aby se tam šel člověk podívat a na vlastní oči zjistil, co se děje. Někteří ušli tisíce kilometrů a policie a ostatní dobrovolníci se velmi snažili o to, aby tito lidé našli místo, kde mohou složit hlavu. Odchod z toho tábora nebyl snadný, ale musel jsem, protože jsem další den odlétal k makedonským hranicím, kde jsem viděl tisíce lidí, kteří putují za lepšími životy. Tomu chlapci jsem zkoušel pomoct najít rodiče, ale to, že jsem sdílel video s ním, mělo jiný důvod. Chtěl jsem, aby lidé viděli část z toho, co jsem v táboře prožil. Je velmi lehké hodnotit a soudit věci z pohodlí domova, ale bohužel se to stává často.
Skládáš ještě hudbu pro ostatní? Co vím, spolupracoval jsi v minulosti také s orchestrem BBC.
Mnohem méně, než bych chtěl. Ale doufám, že se v budoucnu naskytne nějaká další nabídka.
Jaké máš plány v letošním roce?
Neustále skládám nové věci a už máme domluvených hodně koncertů. Rádi bychom i nějaké nové věci postupně nahrávali. Mimo to ale určitě nevynechám plavání či čtení, odpočinek. Člověk by měl být silný, upřímný, hledat a najít rovnováhu v chaosu.
