1. srpen 2016
Hypnotické smyčky matné lo-fi elektroniky s nádechem orientálního halucinogenního tripu vtáhnou do toužebně očekávané agónie a postupně přidávají varhanní echo, zkreslené, pod tíhou deformace zhroucené basy a nakonec nepříjemně mechanický beat. Šeherezáda se vlní a mámivě uvrhává do tradiční posluchačské submisivity, kdy se člověk dobrovolně ocitá na temné straně a nechává se vést každým zákoutím nově objevených katakomb. S blaženým pocitem, že po tomto jej čeká ještě devět dalších.