Když jsem sešla od holešovického nádraží k řece, ocitla jsem se ve světě, kde struny bendža vyprávějí legendy temné tak, že se sem živá duše neodváží a déšť bubnuje na sudy, ve kterých jsou ty příběhy navždycky vepsány jazykem vše pokrývající rzi. A do toho všeho zaznívá zkázy plná harmonika Charlese Bronsona. K dokonalosti už zbývá jen to, aby se pod temnými mraky, ten den celou atmosféru završujícími, loď Altenburg 1964 vynořila i s kapelou z Vltavy jako Bludný Holanďan.