Tune-YardsPrvní věc, která vás pravděpodobně praští do očí, je styl, kterým se rozhodli tUnE-yArDs ozdobit svůj název. Nejsem asi sám, kterému podivný mix velkých a malých písmenek evokuje snahu puberťáků o to, být co nejvíce cool. Posuzovat podle těchto měřítek svérázný projekt z východu USA by však nebylo fér - stačí totiž jen na letmý moment nahlédnout za závoj, vyslechnout si pár tónů a všechny nežádoucí myšlenky se rozutekou pryč.
Na názvu jsme se už vyřádili do sytosti, tak se nyní pojďme podívat, kdo se za oním jménem vlastně skrývá. tUnE-yArDs se dá (nebo alespoň v počátcích dal) označit za ryze sólový projekt multiinstrumentalistky Merill Garbus. Její první album z roku 2009 BiRd-BrAiNs (ano, ani debut se bez toho neobešel) si bez cizí pomoci nahrála na ruční mikrofon a původně nahrávku distribuovala na použitých kazetách; je tedy přirozené, že nahrávka obsahuje výraznou stopu žánru lo-fi.
Na albu samotném se pak nachází obrovská kolekce všemožných zvuků, které vás od amerického folku přenesou až do nejzazších koutů Afriky. I přes neduhy způsobené nepříliš typickým nahráváním (editaci písní obstaral freewarový program stažený z internetu), se však pro svou nepopiratelnou originalitu dostala do širšího povědomí hudebních nadšenců. Z toho nakonec vyústila smlouva s labelem 4AD, který pak Garbusin debut ještě více zviditelnil při opětovném vydání.
S příchodem druhého alba w h o k i l l se lo-fi styl takřka nadobro vytratil. Sama Garbus přiznává, že ani první album nebylo zamýšleno právě pro tento žánr – důvodem onoho zvuku na jejím debutu byl ten nejprostší důvod – nedostatečné podmínky. "Když jsem dělala demo pro Bizness (první singl z její druhotiny – pozn.) v tomhle lo-fi duchu, nemělo to ten správný zvuk. Bylo to jako nedovolovat té skladbě žít ve větším zvukovém teritoriu," říká Garbus pro web Pitchfork. Jedním dechem však dodává: "Možná si za pět let řeknu – kašlu na to, vracím se zpět k lo-fi, chci posluchačskou základnu s maximálním počtem deseti tisíci členů." W h o k i l l se tedy dočkalo obecně přijatelnějšího zvuku a z kolonky lo-fi se přesunulo někde na hranice experimentálního indie popu.
Zmínit musíme také zpěv samotné Garbus - kvůli svému zvláštnímu hlasovému projevu bývá často přirovnávána kupříkladu k světoznámému zpěvákovi Bobbymu McFerrinovi. "Lidé mě k němu a k dalším podobným zpěvákům přirovnávají, ale já jsem nikdy nepřemýšlela o tom, že by můj hlas byl k nim jakkoliv blízký," podotýká Garbus.
Kvůli narůstající obtížnosti při koncertech (Garbus zvládá při živém vystupování kromě zpěvu obstarávat ještě ukulele, bicí či looper) se do kapely přidal baskytarista Nate Brenner, který pomáhal i při skládání několika písní z letošní novinky.
A jaké jsou vlastně plány tUnE-yArDs do blízké budoucnosti? "Myslím, že v budoucnu mě uvidíte ještě s větším počtem hudebníků – navrhují mi koncerty pro 25 tisícové davy a i když se snažím dělat věci sama, myslím, že bude nevyhnutelné hrát s více muzikanty. Ale stále budu vystupovat i sólově, můj názor je, že ženy potřebují vidět druhé ženy, jak dělají věci sami. Pro ženy každého věku je skutečně dobré být svědky pořádně hlasitých, podivných a bizarních situací." shrnuje Garbus pro web Village Voice.
