Seznamte se: Have a Nice Life

Have a Nice Life

Vzpomínáte si na některé z našich starších dílů seriálu Seznamte se? V jednom konkrétním, který vyšel takřka před třemi lety, jsme vám představili podivného písničkáře Dana Baretta vystupujícího pod jménem Giles Corey. Drásavá, ponurá hudba, která kolem sebe rozprostírala ještě temnější auru, když se například Barett doznal, že některé písně skládal na klavír, zatímco si pomocí jakéhosi zvláštního přiškrcovacího pytle způsoboval halucinace...a tento člověk má na svědomí ještě jeden, snad i pozoruhodnější projekt. Have a Nice Life.

Se svým dobrým kamarádem Timem Macugou jej založili roku 2000. Za sebou mají čtyři desky, z toho však první dvě sloužily jen jako nějaká podomácku vypálená demíčka a jsou dnes takřka nedohledatelná. Ten skutečný debut přišel roku 2008, kdy vydali velice ceněnou a kritiky opěvovanou nahrávku Deathconsciousness. Mix shoegaze, post-punku, lo-fi, industrialu. A hlavně zase ta temnota.

Konkrétně vzniklo duo Have a Nice Life při studiích na vysoké škole, oba hudebníci byli tehdy naprosto odpojení od jakékoliv scény, neznali nikoho, kdo by se o hudbu nějak více zajímal a už vůbec ne nikoho, kdo by mohl vydat jejich desky. Celkově byli velmi skeptičtí a tak se rozhodli, že si pro své nahrávky založí label vlastní – pojmenovali jej Enemies List Recordings. Postupem času label přerostl v něco většího a začala na něm vycházet i další alba. Mottem je, že nezáleží na žánru, ale jde o sdílení stejné filozofie – šanci dostávají interpreti, kteří sotva hrají naživo a své songy si nahrávají doma v garáži, ve sklepě či třeba v pokojíku. Žádné profi studio.

Ani s úspěchem debutového alba se na onom odloučení nic nezměnilo, kdybyste chtěli na duo z Connecticutu vyrazit do klubu, máte smůlu. Proběhlo pouze pár koncertů v roce 2010 (podle všech záznamů proběhla pouhá čtyři po-debutová vystoupení) a tím to končí. Nejedná se však o nějaké pevné krédo, jak Barett vyjadřuje: „Miluju hraní živě. Je to jedna z mých nejoblíbenějších věcí.“ Problém, který je příznačný pro většinu zástupců jejich labelu tkví v něčem jiném.

Skladby totiž nevznikají klasickým způsobem, kdy se hudebníci setkají, zajamují si, nahrají si své nápady, poté je popřípadě dodělají a zaznamenají ve studiu. Have a Nice Life tyto kroky dá se říci přeskakují a písně skládají/tvarují vyloženě až při procesu nahrávání. Navíc, skladby disponují mnoha nástroji, někdy až pro sedm či osm lidí. A sehnat takovou skvadru není nejjednodušší, druhé řešení, tedy pouštění si nástrojů pomocí různých přístrojů, duo odmítá.

Dalším důvodem je také to, že se hudebníci nevídají příliš často. Oba pracují na plný úvazek a jak říkají, mají toho prostě hodně. Když jsou tedy čas od času konečně spolu, zaměřují se jen na nahrávání. Jejich nová deska The Unnatural World tak přirozeně vznikala velmi pomalu, začali ji dávat dohromady v roce 2008, dokončená byla o čtyři roky později, vydaná pak až letos v únoru...

A nakonec jedna vsuvka na závěr. Ještě v roce 2004 tvořili hudbu, která byla na míle vzdálená tomu, čím se prezentují dnes. Možná vás tedy bude zajímat, jak se to k nynější podobě vůbec dopracovali. Když začínali nahrávat, neměli absolutně žádné tušení, jak to vše funguje. První desku například stvořili za pomocí programu Garage Band, a to proto, že byl zdarma k dostání na jejich počítači. Dlouhou dobu jim také trvalo zjistit, jak vůbec propojit kytaru s počítačem...

Lze to tedy shrnout třeba takhle: pro vznik zajímavé hudby není zapotřebí vlastnit pořádnou aparaturu, houfy krabiček, není ani nutné ovládat mistrně svůj nástroj, a už vůbec nezáleží na tom, jak rychle dokáže člověk metat svými prsty po pražci. V hudbě je zkrátka prostor pro všechny, i ten nejnenadanější hudebník se pomocí píle může časem vyjádřit tak, aby to za něco stálo, či aby ostatní dokonce jeho tvorbu respektovali.