The Tallest Man on Earth aneb Mississippi teče i za polárním kruhem

The Tallest Man on Earth The Tallest Man on Earth

Jestli Kristian Matsson aka Tallest Man on Earth v něčem blafuje, jsou to jen dvě věci. Zaprvé není nejvyšším člověkem na zeměkouli. Podle fotek a videí ho hádám tak na metr osmdesát. Za druhé to není Američan, ale Švéd. Poctivý americký blues a country se mu ale dostalo tak hluboko pod kůži, že by v něm duši Seveřana hledal jen málokdo.

Žánr? Hudba!

„Nový Bob Dylan,“ ozývá se ze všech koutů. Proč ne. Sám Kristian, písničkář, se k Bobu Dylanovi pochopitelně hlásí, a nejen k němu.  Díky Dylanově hudbě se seznámil s dřívějšími mistry blues, objevil pro sebe taková jména jako třeba Mississippi John Hurt, Robert Johnson nebo Lead Belly. Jejich vliv na Matssonovu tvorbu je neopominutelný.

Když kritika potřebuje The Tallest Mana „uklidit“ do nějakého žánrového šuplíku, přímo se nabízí ten s cedulkou „folk“. Leč Kristian to vidí jinak: „Nepovažuju se za folkaře. (…) Hrozně rád poslouchám spoustu blues a country a starších věcí. Ale nemyslím si, že by tyhle žánry ještě dnes existovaly v téže podobě jako dřív. (…) Baví mě hrát na kytaru právě takhle, ale nenazýval bych to 'folkovou hudbou'. Je to prostě 'hudba'.“

Přesně tuhle hudbu pověsil někdy před sedmi lety na MySpace. Jednoho dne nadchla Niclase Stenholma a pak už to šlo ráz na ráz. Stenholm se stal Matssonovým manažerem, vydal mu debutové EP a domluvil první koncert. Všechno se odehrálo mnohem rychleji, než The Tallest Man čekal: „(…) začal jsem koncertovat téměř ihned, ačkoli jsem na to nebyl ještě úplně připravený. Zkrátka jsem šel a zkusil to. Zpočátku jsem neměl dost skladeb, takže jsem nějaké musel celkem rychle napsat!“ vzpomíná v rozhovoru pro server drownedinsound.com.

V tichu severských lesů

Teď už má kvalitních skladeb úctyhodné množství. Poskládal z nich dvě EP, už zmíněné eponymní debutové z roku 2006 a Sometimes the Blues Is Just a Passing Bird (2010), a dvě alba, Shallow Grave (2008) a The Wild Hunt (2010). Ač hranice rodného Švédska překročil s ladností už dávno, přesto zůstává tamní krajině věrný. Na severskou přírodu nedá dopustit – pomáhá mu oprostit se od velkoměstského shonu, soustředit se a načerpat síly k tvorbě. Je to znát jak na jeho hudbě, v níž se střetává mistrná hra na akustickou kytaru s charismatickým, neobvykle nakřáplým vokálem, tak i na textech, plných hor, kopců, stromů, řek a ptactva. Kdo ví, měl-li by dost inspirace v rovinaté mississippské deltě.

Posílen kladnými recenzentskými a především posluchačskými ohlasy (v neposlední řadě i společným turné s Justinem Vernonem alias Bon Iver), připravuje The Tallest Man on Earth nové album. Do vydání novinky s titulem There’s No Leaving Now zbývá už jen pár dní. Všichni, co si chtějí se vší slušností počkat na oficiální datum, nechť si zapíší do kalendáře jedenáctý červen. Singl 1904 už je ale nějaký ten pátek venku.

The Tallest Man on Earth - 1904 (audio)

Deska bude výjimečná mimo jiné tím, že si k sobě The Tallest Man on Earth poprvé pozval doprovodné muzikanty – baskytaristu Matse Winkvista a bubeníka Niclase Nordina. Dosud striktně sólové nahrávky tak bude následovat tato nová v „rozšířené verzi“. Těžko říct, jestli tímto nakonec There’s No Leaving Now získá plusové body, nebo se naopak vytratí dřívější Matssonova intimita.

Neobyčejné měřítko kvality skladeb

Jisté ale je, že se The Tallest Man snaží udělat všechno pro to, aby podal co nejlepší výkon. „Už jsem odehrál spoustu koncertů, cestoval, povídal si, psal skladby, mohli byste si myslet, že mě to, co se těchhle věcí týče, unaví. Ale tohle mi otevřelo nové obzory. Chci hrát víc a víc, chci psát a užívám si to,“ spokojeně uvažuje v rozhovoru pro blogs.villagevoice.com. Jindy přiznává: „Neumím o své hudbě nijak dobře mluvit, ale myslím, že to, o co se snažím, je zkrátka napsat dobré písničky, které se budou lidem opravdu líbit.“

A jak se taková dobrá písnička pozná? „Praští vás do břicha. Znáte ten pocit, když slyšíte skvělou píseň a ta vám změní celý den v jakýsi surreálný zážitek? To je úžasné. To je přesně ono; možná jednou napíšu skladbu, která někoho udeří tak, jako hudba dokáže udeřit mě.“ Třeba se to Kristianovi povede už na novém albu.

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.