Suuns nedávno vydali své páté album s názvem Felt, avšak ukázku z něj jsme v této rubrice vybírali nedávno. Dneska si pouštíme jejich live session pro KEXP, konkrétně písni Music Will Not Save You. Epický, pomalý a napínavý nájezd, temnota, v níž se začne ozývat kopák, ke kterému se postupně přidávají synťáky, zbytek bicích, zpěv a ostré kytary. Skladba se vyvíjí, kvete a každá vrstva je zde položena a odkryta s maximální citlivostí. Zároveň má však v sobě neskutečnou energii. Pozorně se zaposlouchejte...

Německou DJku Helenu Hauff představujeme jakožto talentovaného a čím dál výraznějšího koně ve stáji labelu Ninja Tune. Krasavice, která vystudovala fyziku společně se systematickou hudební vědou, ve své hudbě kombinuje techno s industriálními zvuky a EDM, to vše zahalené v minimalistické atmosféře. Vedle Ninja Tune vydala několik nahrávek třeba i na berlínském labelu PAN. Rezidentka Golden Pudel club se představí i na letošní Pohodě. My u toho nebudeme chybět.

Tato píseň je věnovaná těm, kdo nový klip Jamese Blakea ještě neviděli. Nejdříve mě vůbec nezaujala, ale přesto stojí za to. Jak je známo, Blake je skladatel, jehož tvorba osciluje mezi pianem, emotivním zpěvem a minimalistickou elektronikou. Jeho skladbám je třeba dát čas. Klip tvoří jednoduchý, ale efektivní světelný vizuál z auta, skvěle nastřižený k atmosféře a tempu hudby. Hlasové i vizuální glitche s elektronikou, která vás nerozskáče, ale donutí vaše tělo k jemnému pohupování do rytmu.

Pohodička k přicházejícím jarním dnům. Pohled skrze sluneční brýle v prosluněných ulicích města. Lehkost, citlivost, křehkost. Rozestupující se šedá obloha, mhouřící oči. Zakouřený, útulný pokojíček s tlumeným osvětlením a sametovými závěsy. Lehnutí si do teplé postele v chladné noci. Spokojenost s nádechem melancholie. Kouzelný sound basy i kytary a jemňoučký zpěv. Relax a klídek, který tě ale stejně donutí aspoň k poklepávání nohou. Osoba, které tohle všechno věříš.

Dávka temného synth disca v tomto týdnu nesmí chybět. Je to sexy, je to tmavé, je to minimal s maximálním účinkem. Violet Tremors bývaly dvě slečny z Los Angels; Jessica White, která obstarala vokály, a Lorene Simpson, pod jejíž taktovkou vznikala hudba. Potkaly se v erotickém kabaretu, kde prodávaly sexuální hračky. Jako Violet Tremors jsou již neaktivní, každá má svůj vlastní projekt. V jejich společné tvorbě nacházíme odkazy k postmoderním osmdesátkám zkombinované s temnou elektronikou i moderním post punkem. 

Jon Hopkins vydal jen pár dní zpátky nový singl i s videoklipem. Emerald Rush je malý spoiler pro nadcházející Hopkinsovo album Singularity, které má vyjít 4. května na Domino Records. V klipu najdeme kombinaci 2D a 3D animace, která tvoří krásný příběh na pomezí snu a skutečnosti, fantazie a reálného světa. Novou desku zpod rukou talentovaného elektronického producenta a dlouholetého spolupracovníka Briana Ena si můžeme vychutnat toto léto například na festivalu Colours Of Ostrava.

„Všudypřítomná mlha, prázdné ulice mezi paneláky nebo malými domky, štiplavý zápach síry ve vzduchu: příjezd do Orlové, dějiště prvního Zimnichaaku, byl přesně takový, jak jsem si ho představoval. Zároveň jsem si nedokázal představit, jak se na takovém místě může odehrát akce nabitá alternativou, kterou oceňují především hudební fajnšmekři. Teď už si to představit dokážu.“ (Roman Novotný)

Festival Pohoda oznámila první interprety, kteří letos po dobu tří červencových dnů obsadí trenčínské letiště. Pomalu a jistě jsou nám odkrývána zvučná jména a již nyní to vypadá, že se Pohoda bude moct opět pyšnit pestrým programem napříč žánry. Objeví se zde výrazné ženy současnosti, písničkáři, kapely nasáklé jazzem, taneční elektronika či například inteligentní pop.

„Věděl jsem, že členové skupiny hrají, snad kvůli stydlivosti, v králičích maskách, ale už samotný nástup skupiny byl příslibem něčeho netradičního. Už od prvních tónů se lidé před pódiem roztančili a od druhého songu Figures bylo jasné, že místo spánku to bude tentokrát spíš párty. Celý koncert jsem byl v transu z nekonečné synergie vygradované živelné hudby a usedavé melancholie Batzových textů…“

The Horrors se s novou deskou V, která vyšla v září tohoto roku, po delší době hlásí o slovo. Klávesista Tom Cowan album popisuje výstižně: „Pokud se považujete za umělce, je přirozené se neustále vyvíjet a nehrát na jistotu, nehrát pořád to samé. Pak se z umění totiž stává kariéra.

vychází za podpory
EEA and Norway grants
Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond
NADACE ŽIVOT UMĚLCE

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.