Grouplove: Never Trust a Happy Song

Grouplove: Never Trust a Happy Song Grouplove: Never Trust a Happy Song

Všeho moc škodí. Prázdniny u moře, kopce zmrzliny a nohy v písku, to je fajn na týden, možná čtrnáct dní, ale kdo by to vydržel dva měsíce? To platí i pro rozjuchaný, vyloženě letní indie rock. Ekonomickou terminologií řečeno – mezní užitek. Poslouchat pořád dokola jedno „wohooou“ za druhým je do jisté míry povznášející, ale brzy to začne obtěžovat. Ne že by na desce zcela chyběla melancholie. Ta je šikovně schovaná pod vrchními vrstvami písní, málokdy však vůbec dokáže vlny bezstarostného optimismu prorazit. Chce se mi tak nějak podvědomě zařvat: „Jen počkejte, škarohlídové, až přijde zima. Ještě budete po Grouplove prstíčkem hrabat!“ Ale nevím nevím, mám-li na to po několikátém poslechu debutu Never Trust a Happy Song vlastně dost sil.

Půlka materiálu je tu jaksi navíc. Jako extra velká porce cukrové vaty, kterou vám pouliční prodavač za výhodnou cenu vnutil, a vy ale víte, že je ta růžová hmota rozhodně nad vaše síly. (Asociace se slovem „vata“ nebyla použita náhodou.) Bohatě by stačilo, kdyby Grouplove vydali něco kratšího, nehledě na to, že nejlepší minuty debutového alba už bylo možno slyšet i na loňském eponymním EP (Colours, Naked Kids).

Jenže těžko se do Grouplove kriticky navážet, když všude prohlašují, že desku nahráli vlastně jen tak pro radost a protože jsou zkrátka skvělí kamarádi. Ne, skutečně hudbou nechtějí spasit svět a nemyslí si o sobě kdovíco. A to kamarádství se Grouplove musí nechat – z alba je opravdu cítit, že se jim spolu hraje dobře a že si to užívají. Na desce si navíc zazpívali všichni členové (kromě bubeníka, ten se usilovně bránil), takže žádné striktní rozlišení typu zpěvák rovná se frontman u Grouplove nehledejte.  Díky tomu Grouplove rozhodně nepřipomínají byť hudbou třeba podobné, ale přístupem sterilně studiová seskupení.

Uvidíme, jak kvalitním fixem se tihle hippie přátelé zapsali na dlouhou listinu amerického indie rocku. Třeba se jejich jméno nerozmaže při prvním podzimním dešti. Něco mi ale říká, že sláva Grouplove bude mít kratšího trvání než příznivé mezilidské vztahy mezi členy kapely. A to je asi dobře.

Zlatý hřeb: Colours, Naked Kids, Chloe

Zní to jako: poslední dny prázdnin s partou kamarádů, kdy už trochu předstíráte nadšení z jejich přítomnosti a radši byste byli sami

Vydavatel: Atlantic

Stopáž: 46:34

Body: 4 z 7

TAG:

Komentáře

Související články

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.