Pražský kolektiv 6000 Ωveček vznikl v průběhu let 2021–2022 jako příležitostný label a seskupení mladých lidí, které spojoval podobný přístup k nezávislé kultuře.
Naše setkání proběhlo asi po čtyřech letech existence 6kΩ v jejich studiu umístěném v areálu strahovského stadionu, kde také pořádají spolu s fundraiser iniciativou Evro6661 o víkendu 8.–9. května benefiční akci Strahov4Ukraine. Je to už druhý event z jejich produkční dílny, s nímž spojují komunitu a výtěžek posílají organizacím působícím v zemích, kde stále probíhají válečné konflikty a genocida. Loni na podzim se na stejném místě konala první podobně zaměřená akce a finanční pomoc tehdy směřovala do Gazy, konkrétně Lékařům bez hranic.
Počet lidí, kteří se rozhovoru účastnili a jejich vzpomínání i na nepřítomné, celkem dobře charakterizuje otevřenost kolektivu a jak moc je pro všechny v něm důležité sdílet hlavní myšlenku také mezi sebou. Na otázky odpovídali především Ruben Tongiani, Erik Váňa, Arnošt Šťáva (Angst) a Jakub Janov, ostatní spíše poslouchali, ale už jen v roli přísedících dotvořili společný prostor, který by bez nich byl jiný.
Jak kolektiv vznikl? Měli jste od začátku záměr založit label nebo jste se začali scházet jako lidi, co se znají a mají hudební projekty?
Ruben: Myšlenka byla taková, že nás to trochu podvědomě donutí se navzájem podporovat a dělat akce dohromady. A mít se o co opřít v té Praze.
Erik: Jo, mně přijde, že se to docela shiftlo. Když to začalo, tak jsme moc nevěděli, co od toho chceme. Prostě jsme se znali a bavila nás hudba těch dalších lidí. Byla tam určitá umělecká důvěra, podle mě zpočátku i ambice, ale myslím, že to není label. Postupně se kolektiv vybudoval spíš k pořádání akcí, a to je asi momentálně zásadní.
Ruben: Erik s náma hrál v kapele (Neue Welt).
Erik: Yes. Jakuba jsem znal už hrozně dlouho, Angsta taky. A nějak jsme se navzájem poznali a velmi organicky sešli.
Ruben: Jo, s Erikem jsme seznámili přes Instagram.
Organicky.
Já jsem si dal na storíčko, jestli někdo umí vykládat sny a Erik odepsal, že vykládá sny. A přišlo mi docela zajímavý, co mi tam vyložil. A pak jsme se někde srazili. Zase podle mě docela náhodou, ne?
Erik: To bylo přes Jeníka, podle mě. Na tom bytě, kde jsem potkal ještě Adama Vokáče. On říkal, že hraje v kapele a nemají basáka…
Ruben: Pak jsme spolu začali hrát v Neue Welt a Erik měl ještě Joy and Pleasure v té době.
Erik: Všichni jsme byli nějak aktivní v pražským kulturním životě už předtím. Jak jsem se seznámil s Rubenem, tak jsme zjistili, že když mi bylo 16, dělal jsem nějaký experimentální noisový čtení, on někde něco organizoval, Jakub Janov dělal fashion a podobný věci. A podle asi vkusu nebo jak jsme si byli blízcí, tak jsme se potkávali a spojili.
Mně v té době moc nevyhovovalo, s kým jsem měl možnost hrát, tehdy ještě s Joy and Pleasure. Prostě mi přišlo, že málo lidí z Prahy mi bylo blízkých a když jsem se poznal s Rubenem, tak jsem si řekl – tohle je konečně band, se kterým bych se nestyděl zahrát si koncert. A je to úplně jinej zážitek, když s těma lidma hraju, a myslím si, že pro mě tohle v rámci kolektivu pořád platí.
Arnošt Šťáva je trochu novější člen skrze aktuální nahrávky NYE 2024 a Peace of Hollows, které jste vydali v průběhu letošního jara (a začátku roku, jak napovídá název té první), ale vlastně se znáte už delší dobu?
Angst: Já jsem dlouho neměl vůbec ambice dělat hudbu. Pak to nějak vyplynulo, když jsem udělal svoji první nahrávku, což byl singl s Club Dance Macabre – znal jsem se totiž s Kubou Bohdalem a on mi řekl, že to můžeme nahrát. Bylo tam i pár nezveřejněných věcí. Od té doby jsem pořád něco tvořil, ale neusiloval jsem o vydávání hudby. Až vlastně minulý rok, kdy mě oslovil Gregory Maliukov – a to byla věc, co jsem potřeboval. Nebo – dokázal bych to dělat sám, ale je mi mnohem příjemnější, když mám kolem sebe někoho, kdo mě podpoří.
Ještě mě zajímá geneze názvu Šest tisíců oveček.
Erik: To vzniklo tak, že jsme byli hrdý na to, jak má Chief Keef takovýto tričko lead never follow, tak že my to máme obráceně – jako always follow.
Ruben: Follow, never lead.
Erik: Prostě…jsi taková ovce těm svým inspiracím.
Kdo všechno v současnosti patří do kolektivu?
Erik: První diskuze probíhaly mezi mnou a Rubenem, zároveň mezi mnou a Tarou. A vlastně to vykrystalizovalo nějak samo, od začátku tam byli rozhodně Neue Welt, tehdejší Joy and Pleasure a Jakub Janov, jestli někoho nezapomínám.
Ruben: Ono hlavně trvalo hrozně dlouho, než to získalo nějakou formu, že by se dalo mluvit o kolektivu. První akci jsme měli na Žižkovské noci, že jo? Marek Dočekal nám přenechal hospodu Nad Viktorkou. To byl první kolektivní event, kde jsme hráli my jako Neue Welt, Joy and Pleasure a další lidi.
On tam hrál ještě – počkej, Vojta.
Erik: Vojta Janota, to je takovej mystery člen.
Trochu externista, hodně kryptický týpek, trošku takovej ghost. Když jsme se začali bavit, že bychom kolektiv zformovali, tak jsem ho strašně chtěl do toho zatáhnout, protože se mi líbilo, co dělá. Už dlouho nic nevydal, ale v té době dělal různý ambientní věci na Soundcloudu.
Když jsme měli s Jakubem výjezd do Budějek, kde po nás chtěl udělat program kamarád Martin Novotný z českobudějovického kolektivu Zweite Natur, tak jsem tam hrál já s projektem Orchard, Jakub jako Wasted Days a právě Vojta jako Pesaway po hrozně dlouhé době.
Ruben: No, ale můj point byl, že než se začaly dít reálné věci a chytlo to formu, tak už jsme se dostali do toho složení, ve kterém je to dneska. Neue Welt, Svaz, Wasted Days, Bratrovražda, Angst.... a pak nějaký sólo projekty.
David: Plus Bára za vizuál.
Jakub: A je taky spousta takovejch side týpků, kteří se tak jako motají kolem a nejsou stabilně v kolektivu, takže bych neříkal jejich jména, prostě jak se komu zrovna hodí.Ruben: Ne, ne, je tady hromada lidí, která nám s akcemi vždycky pomáhá – nosit, vařit, organizovat, cokoliv, jako třeba Gregor, že jo... nebo Dan Dvorský.
Erik: Bylo to hodně poznat na minulé strahovské akci. Jak se na ní podílela spousta lidí, kteří tam v zásadě dobrovolničili a nějak pomohli, tak bylo hodně těžké říct, kdo je reálně v kolektivu a kdo ne. Lidi okolo nejsou jen by-standers, ale aktivně se zapojují a taky v tom něco vidí. Myslím, že k nim chováme velký respekt a poděkovali jsme všem i postem.
Jakub: Řekl bych, že členy kolektivu nemusí být ani hudebníci, ale spíš lidi, co utvářejí nebo zprostředkují tu myšlenku, kolektivní téma.
Loni na podzim jste pořádali větší benefiční akci na Strahově pro Gazu, jak už bylo zmíněno. Teď chystáte další benefit, tentokrát pro Ukrajinu a opět tady na terase stadionu. Nabrali jste s první akcí nějakou zkušenost v pozitivním i negativním smyslu, kterou si teď vybavíte?
Jakub: Byl to pro nás trochu nástin, co obnáší pořádat akci úplně od základu. Ale podařilo se nahrnout lidi, kteří byli ochotní se na tom zadarmo podílet a smysluplně vypomoct.
Erik: Máme štěstí, že kromě těch lidí, kteří nám pomohli třeba se zvučením, tak více z nás má background nebo knowledge v jiných věcech, než jen v hudbě nebo artu. Jakub a David umí třeba velmi dobře zvládat techniku. Jeník Kosatík z Neue Welt hodně pomohl, takže máme spoustu schopných lidí. Ale ten rozsah bychom nezvládli bez externistů.
Jakub: Proces příprav byl asi dost punkový, ale výsledek jak z hudebního, tak nějakého kulturního hlediska mi přišel velmi podařený.
Ruben: Concert going zážitek byl úplně plynulej.
Teď se pouštíte do dvoudenní akce, takže trochu většího formátu. Co je důvodem rozšíření?
Erik: Děláme to ještě s kolektivem Evro6661. Velký rozdíl oproti minulé akci je v účasti zahraničních umělců. Už to není jen showcase 6000 Ωveček, ale i lidí, který bychom rádi pozvali do Prahy. Hrají za cesťák, ubytko a samozřejmě nějaké jídlo, které se tam udělá pro artists. A s tím jsme je oslovili, že jde o benefit.
foto: Adam ZahradníkPodle čeho se rozhodujete, kam budete směřovat vybrané finance? Jsou tady velké sbírky zavedených organizací, k nimž existuje všeobecná důvěra, třeba Člověk v tísni a jiné větší neziskovky. Nebo pak třeba v Brně působí Resistance Support Club, který většinou vybírá trošku menší obnosy peněz a má více zacílenou individuální podporu konkrétních jednotlivců nebo určitých skupin, které působí na Ukrajině. Jak vy se rozhodujete, na co dáte ten příspěvek?
Ruben: My jsme nechtěli úplně posílat peníze větším organizacím. To jsme dělali loni, konkrétně šlo o Lékaře bez hranic, protože do Gazy není moc kam to poslat. Mně to přijde jako taková fakt důvěryhodná organizace…upřímně jsme i přemýšleli nad tím, aby to působilo dobře na lidi, kteří tam přijdou a zaplatí lístek. A budou mít jasno, kam peníze půjdou.
Ale teď jsme si řekli, že by stálo spíš za to podpořit menší kolektivy, klidně i český organizace, a vybrali jsme je s holkama z Evra6661 a Gregorem, kteří o tom mají trošku větší přehled než třeba já, protože jsou všichni z Ukrajiny. Tak jsme dali dohromady nakonec dvě organizace z celkem asi deseti, který nám přišly nejvíce smysluplný nebo zajímavý. Vybrali jsme Solidrones a LGBTQ military, což je podpora LGBTQ veteránů. To už jsou více zacílený donace menším organizacím, pro který ty příspěvky budou znamenat reálný rozdíl.
Erik: Probíhalo to takovým participativním způsobem mezi lidma, kteří s tím mají nějakou větší zkušenost, jak z toho prostředí, tak s dlouhodobější podporou a jsou blíž těm organizacím.
Vraťme se k vašim hudebním aktivitám, konkrétně releasům. Co se týče hotových nahrávek, EP-ček, live sessions, tak nejvíce mají asi doposud vydáno Neue Welt. Pak ale máte další projekty jako Orchard, Svaz, Wasted Days a ty na různých hudebních platformách zatím moc nenajdeme. Je to kvůli časovému nedostatku nebo spíš záměr, že kolektiv má víc fungovat živě?
Jakub: Je to někdy kontraproduktivní vůbec něco vydávat. Ale to je možná trochu kontroverzní názor.
Ruben: Já si myslím, že záleží na každým člověku. Pro mě nahrávka je ten cíl, k čemu směřuju neustále. A pro někoho to prostě není tak důležitý.
Erik: Asi tak.
Angst: Já si nemyslím, že aspoň tenhle rok by vydávaly Ovečky málo. Ale taky mi přijde, že občas je možná lepší nevydávat, než si vystřílet zásobník a pak z toho vyhořet. Když to lidi objeví po delší době, tak to má najednou i větší váhu a není to jen takový spotřební. Mám pocit, kdyby těch věcí bylo moc, tak mě to dokáže otupit. Nebo kdybychom k tomu přistupovali, že to musíme tlačit, protože už měsíc nic nedroplo.
Angst: Jako pokud je koncepčně stmelená, tak to nebylo v plánu. Gregory má hodně takovej impulzivní přístup, jako rychlej,...
David: Mně přijde, že je spíš taková víc DIY?
Angst: Jo, tak jsou to vlastně dost jiný věci.
Mně osobně přijde NYE 2024, když jsem to poslouchala, trochu jako soundtrack.
Angst: Je tam víc textu a narace. Ne že by u toho druhého to nebylo, ale... jsou to prostě víc takový písničky.
Vlastně songy na první desce, a to je důležité říct, jsme vytvořili s Gregorym, oba jsme se na nich podíleli skoro stejně. Akorát jsme každý dělali trochu jiný věci, já jsem třeba víc psal a on nahrával. Druhé album jsem prostě jenom já a tam jsem neměl nikoho, kdo by mi do toho házel vidle. Tak jsem to na jednu stranu možná i víc overthinkoval. Ale u prvního byl proces takový, že tu soundtrackovost jsem si asi v průběhu uvědomil, ale že album působí stmeleně, je fakt asi náhoda. Protože nahrávání bylo hrozně roztříštěný, z časových důvodů a tak.
Soustředíte se hlavně do Prahy nebo se rozšiřují kontakty i do jiných částí republiky? Zvou vás třeba festivaly jako kolektiv?
Erik: Kolektivně ne, jenom individuálně. Třeba do Ústí nebo jak už jsem zmiňoval Zweite Natur, tak v Budějovicích v kostele Svaté rodiny jsme měli tři projekty v rámci dramaturgie jednoho mikrovečera, žádný reprezentativní showcase.
Ale já si myslím, že když spolu tvoříme, tak je nejednou jednodušší, vyjet s více lidma někam mimo Prahu. Vždycky můžeš pozvat někoho z kolektivu s sebou. Asi se to zatím moc neděje, ale existuje to v nějakém přemýšlení, čím ten kolektiv je.
Určitě se obklopujete hudbou vašich spřízněných friends a těch, kdo vytvářejí kolektiv, ale co jinak právě teď posloucháte v běžným životě? Guilty pleasures a tak.Jakub: 58G.
Erik: Já jsem poslouchal na cestě sem nový album Sunn O))).
Ruben: Sundays. To je taková indie kapela z devadesátek. A je to fakt hodně straightforward, jednoduchý. Ale je to hezký a fajn. A potom Bassvictim mají nový album, tak tohle taky teď dávám pořád.
Maya: Aldous Harding. Je to takový klidný, hezký. No a teďka jsem se docela vrátila k Justinovi Bieberovi.
David: Hodně jsem začal objevovat takový ty rockový věci jako Shellac, znovu si pouštím starý Swans a hodně jsem zároveň teď propadl Eternity Again, když jsem je viděl hrát v Ústí. A budou také na naší strahovské akci.
Angst: Já poslouchám dost na Soundcloudu a poslední tři měsíce jsem hodně zažranej do Babyshambles. A minulý týden jsem si pustil Pop Crimes od Rolanda S. Howarda.
Bára: Včera jsem se vrátila k Lingua Ignota a to mě hodně baví. A z takových víc popových věcí mám fakt hodně velkou slabost pro starý alba Madonny.
Jak to vidíte s počtem akcí, které jsou hodně navštěvované nebo i pořádané mladými lidmi s podobným přístupem? Napadá mě třeba ranní série Brekf3st, kterou dělají holky z AVU. Mám na mysli akce, na kterých vidím hodně mladých lidí a nejsou úplně rámované žánry nebo trendy. Vnímáte to tak, že v Praze je takových akcí dostatek a lidi jsou tu vlastně v tomhle docela aktivní, anebo vám přijde, že je to spíš ojedinělé? Napadají vás jiné malé kolektivy nebo někdo, kdo dělá něco trošku podobného, aspoň myšlenkově, ne nutně hudebně, jako vy?
Ruben: Třeba Louka, to je super akce. Koná se většinou v Zadní Třebáni. Arnošt tam jednou hrál a my s Neue Welt už na prvním ročníku. Je to dvoudenní, dost neformální festival, úplná idylka, mám to fakt rád.
Angst: Jak se ptáš, jestli těch akcí je dost, tak vždycky by jich mohlo být více. Ale když to srovnám třeba s Bratislavou, tak mi přijde, že tam je jich hodně. A možná je to tím, že je to hrozně malý, ale pořád máš z toho města pocit, že se něco děje. Nebo prostě asi i tím, jak ten stát na to míň přispívá, tak mi přijde, že lidi jsou semknutější. Jak jsme hráli s Kubou teď na Bytě 11, tak to vlastně bylo přes kamaráda z Bratislavy, který studuje dějiny umění a má tady ten byt, který funguje i jako galerie.
Ruben: Mně možná přijde zajímavá distinkce v tom, že když se tady dělá akce, tak je to v nějakém klubu, který je zavedený. Takový ten klasický opening slot, něco jednoduchého s kytarou, potom dvě kapely a nakonec DJ. Jsi v tom klubu, máš tam bar, lístky přes goout, je to prostě nalinkovaný, každý večer úplně stejný. A je to stejných pět klubů, který se točí pořád dokola. Přirozeně, když chceme dělat akce, tak o nich uvažujeme tak, že se musí trošku vymykat. Najít alternativní místa nebo způsoby, jak dělat line-upy, a jak to propagovat.
foto: archiv 6kΩ
A stejně i s vydáváním, za mě je důležitá funkce kolektivu v tom, že to není ničím vynucené. Samozřejmě akce, kterou teď budeme pořádat, je určitým způsobem dost metodická nebo plánovaná. Vždy se toho někdo ujme a je určitě potřeba na věci trošku zatlačit, ale rozhodně bych neřekl, že cokoliv funguje na sílu. Myslím, že je velmi tenká hranice kolem toho, jak udělat dobrou akci, která může proběhnout i v klasických klubových podmínkách, ale je něčím odlišná. Třeba tím, jak se o ní lidi dozvěděli, proč tam přišli nebo se díky té akci víc semknou. Jsou to vlastně jemný nuance, který člověk ani nemusí moc vidět, ale je to velký rozdíl v přemýšlení o těch akcích. Je to prostě spontánní, je to živý. Řízení se tam vždycky vytvoří, když je potřeba.
Erik: Abych se vrátil k původní otázce, jaké spaces jsou běžně k dispozici, jsou dost určující pro hudbu, která se tam hraje. A myslím, že se to hodně odráží v tom, proč se koncerty vůbec pořádají. Ale třeba jeden z nejlepších koncertů, který jsem za poslední rok zažil, jsme dělali v Papírenské, kde hráli Vellocet Roll, Stres a Body of Pain. Byl to typ akce, kdy jsme tam měli šest bas piva, co se prodávaly za nákupní cenu a nebyl tam snad žádný vstup nebo jen symbolicky. Bylo poznat, že se koncert nepořádá kvůli útratě na baru, ale aby lidi sdíleli nějaký okamžik a nemyslím jen kapely, ale i ty, co tam přišli. A bylo z toho strašně cejtit, jak to bylo přátelský.
Kdybychom tím sledovali něco jiného, tak by se to brutálně odrazilo na tom, jaký máš z toho pocit. I kdyby tam hrála stejná hudba.
Bára: Mně se dneska vrátil zpět ten hrozně osobní pocit z minulé benefice, kterou jsme pořádali tady na Strahově. Asi je to i kvůli prostoru, který je dost neobjevený, a právě taky tím mindsetem, o kterým už mluvili Erik s Jakubem.Ruben: Pro mě to byla akce, u které jsem byl od začátku do konce a řešilo se tam všechno: technika, světla, instalace, stage, jídlo, úklid toho prostoru, line-up, obsloužit bar, nachystat merch. Minimálně pro mě to byl obrovský rozdíl oproti tomu, když člověk jede hrát na festival. To je vlastně asi zřejmý a nejspíš říkám úplně očividnou věc. Ale proto vlastně to bylo tak hodně sweet. To je úplně průhledný, že jo? Jak to nedělají lidi z povolání a nejsou tam sponzoři a měli jsme tam párky v rohlíku...nebo spíš párky s rohlíkem, protože jsme neměli ani párkovač…
Fakt to působilo jako něco zezdola, tak jako čistě.
***
Přítomni byli: Ruben Tongiani, Maya Tongiani (Neue Welt), Jakub Janov (Wasted Days), Erik Váňa (Orchard, Svaz), David Mach (Svaz, Angst live band), Bára Hájková (visuals), Arnošt Štáva (Angst) a taky se mluvilo o dalších členech a lidech, kteří jsou s kolektivem dlouhodobě spojení nebo se v něm občas objeví a pak zase zmizí. Dále k Ovečkám neodmyslitelně patří i Jeník Kosatík, Matyáš Zapletal, Vojta Zvonek, Taber Kotík (Neue Welt), Petr Zháňal (Svaz), Gregory Maliukov (Hothouse, Stres, donaumarina, Angst live band), Vojta Janota (Pesaway) a Tara Šelířová (Bratrovražda).
